Z BLÁTA DO LOUŽE

R a k o u s k é     b a n k y     v     č e s k é     p r i v a t i z a c i

Ačkoliv velké rakouské banky figurují mezi zájemci o privatizaci českých peněžních ústavů, jejich kapitálový vstup by pro český bankovní sektor nebyl zřejmě nijak zvlášť přínosný. Jejich finanční síla zcela nestačí na západní konkurenci a jejich finanční ukazatele jsou v některých případech i horší než u českých bank.

Privatizace velkých rakouských finančních domů byla provázena silnými politickými tlaky a zdaleka není u konce. České banky by tak mohly získat jen dalšího státního vlastníka. Zájem dvou největších rakouských bank - Bank Austria Creditanstalt a Erste Bank - o účast na privatizaci velkých českých bank je znám poměrně dlouho. Erste Bank projevila zájem jako jedna z prvních zahraničních bank již letos v červnu, kdy její šéf Andreas Treichl prohlásil, že jeho ústav se chce účastnit i soutěže o privatizaci České spořitelny a Komerční banky. Obě banky jsou nicméně nyní na short listu potenciálních kupců státního podílu Československé obchodní banky. Tento seznam patnácti investorů, mezi nimiž figurují například i německá Deutsche Bank a Commerzbank, ING Bank, Societe Generale, GE Capital Bank či ABN AMRO, by měla vláda ČR projednávat druhého listopadu.

Co do síly nic moc

Ve srovnání například se sousedními německými bankami ovšem nevycházejí velké rakouské nijak pochvalně. Jak je patrné z naší tabulky, při vyčíslení tržní kapitalizace jasně dominují čtyři velké německé banky a za nimi s velkým odstupem figuruje největší rakouská Bank Austria. Za zmínku stojí tržní ocenění zisků za rok 1997 (P/E 97), které je u Bank Austria výrazně nižší než u silné německé čtyřky a je srovnatelné s českými bankami. I v tržním ocenění majetku akcionářů (P/BV 97) je největší rakouská banka srovnatelná jen s Commerzbank, za ostatními zaostává. V celosvětovém měřítku by německá nejsilnější Deutsche Bank zaujala poměrně solidní 16. místo, zatímco největší rakouská Bank Austria až 115. místo (česká Komerční banka se ocitá na 419. příčce).

Plánované zavedení jednotné evropské měny euro samozřejmě podnítilo v Evropě vlnu fúzí a akvizicí. Je pozoruhodné, že zatím většina těchto operací nepřesáhla hranice jednotlivých států.

Například žádná z důležitých fúzí, které proběhly v poslední době v Německu, se rakouských bank dosud nedotkla. Ovšem, jak je patrné z tabulky, pouze jedna z německých velkých bank - Bayerische Hypo & Vereinsbank - má za sebou megafúzi rozměru přes 12 miliard dolarů. Ostatní velké německé banky se zatím vlně fúzí vyhnuly, tři největší rakouské banky se vydaly cestou akvizice.

Ač větší, stále malá

Velikost Erste Bank byla podle odborníků hluboko pod prahem odolnosti proti konkurenčnímu tlaku obrů, kteří budou vládnout evropským financím v unii a kteří budou mít jistě chuť i na rakouský trh. Spojení Erste Bank s GiroCredit, která hraje velkou úlohu v systému rakouských spořitelen, bylo proto rozumným krokem, nicméně nová Erste bank s aktivy kolem 54 miliard dolarů je stále zřejmě ještě malá na to, aby efektivně odolávala zahraničním rivalům. Strategií banky je proto vybudování silného zastoupení na trzích střední Evropy. Podle slov šéfa banky Treichla chce být tento peněžní ústav do pěti let nadregionálním středoevropským hráčem se zvláštní silou v oblasti správy investičních fondů a bankovních služeb pro běžné klienty s důrazem na financování bydlení.

Druhou největší rakouskou banku ovládalo město Vídeň - byla tedy de facto státní. I po emisi nových akcií koncem roku 1997, která dosáhla 26 procent celkového zvýšeného kapitálu, drží v bance město zprostředkovaně 43procentní podíl. Objem této emise činil sedm miliard šilinků - největší v historii Rakouska - přičemž zájem byl ze strany investorů dvojnásobný. Důvodem byla především perspektiva další expanze banky do střední a východní Evropy. Více než 30 procent akcií banky se nyní obchoduje na trhu, 9,4 procenta drží rakouské spořitelny. V roce 1997 vyhrála Erste tendr na 83 procent desáté největší maďarské banky Mezobank Rt a zaplatila za něj 25,6 milionu dolarů. Jejím plánem je vytvořit z ní jednu z nejsilnějších maďarských bank a zaměřit ji na malé a střední bankovnictví.

Ruka státu

Privatizace státem ovládaného Creditanstaltu se táhla více než šest let, aby nakonec skončil v klíně Bank Austria, a to především díky silnému politickému tlaku sociálních demokratů. Nejvýznamnějším zájemcem o koupi Creditanstaltu bylo konsorcium rakousko-italské EA-Generali, německé Commerzbank, italské BCI a belgické banky Bacob. K nim se připojila i Erste Bank. Toto konsorcium preferovala konzervativní lidová strana, sociální demokraté prosazovali Bank Austria. Její nabídka nakonec překonala konkurenční o tři miliardy šilinků a za 70procentní podíl zaplatila banka 17,6 miliardy šilinků. Následovala atraktivní nabídka akcionářům Creditanstaltu, takže podíl Bank Austria na kapitálu původně hlavního rivala dosáhl 95 procent. V Rakousku budou obě banky vystupovat i nadále jako konkurující si subjekty, v zahraničí společně. Ovšem Bank Austria je dosud v podstatě státní, takže prodejem Creditanstaltu vlastně k žádné privatizaci nedošlo.

Privatizace?… Možná

Největší rakouská banka, Bank Austria, je totiž dosud ovládána městem Vídní. To nepřímo kontroluje 45,15 procenta hlasovacích akcií prostřednictvím holdingu Antelsverwaltung ZentralSparkase. Podle rozhodnutí městského zastupitelstva Vídně z května 1997 bude banka plně privatizována do šesti let, ovšem s podmínkou, že většina akcií banky zůstane v rakouských rukou. Jako první by měly být prodány akcie, které v bance nebo v akciových společnostech, jež banku ovládají, vlastní rakouská sociálnědemokratická strana. Ta ovládá městské orgány Vídně po celé poválečné období. Rozhodnutím distancovat sociální demokraty od banky tak jejich nový předseda a kancléř Viktor Klima plní slib, který dal koaličním lidovcům při akvizici Bank Austria a Creditanstalt. Lidovci totiž souhlasili s prodejem jen za podmínky, že sociální demokraté svůj vliv v bance zcela ukončí. Ti na prodej přistoupili zřejmě především proto, že předpisy Evropské unie přikazují privatizaci komerčních bank. Zřejmě málokdo ovšem pochybuje o tom, že největší šanci na získání banky budou mít podnikatelé ze zájmové oblasti sociální demokracie. Opozice navržený prodej předem zpochybňuje s tím, že se stěží najde v Rakousku subjekt, který by za ni mohl nabídnout alespoň 30 miliard šilinků, což je odhadovaná hodnota banky. Rozhodnutí o prodeji označuje za humbuk, protože za těchto podmínek ji zprivatizovat nepůjde a i po šesti letech zůstane v rukou sociálních demokratů. Do skupiny Bank Austria byla po akvizici banky Creditanstalt začleněna i nově vytvořená společnost Bank Austria Creditanstalt International AG, jejíž základ tvoří dcery a přidružené společnosti obou bank. Nový subjekt chce získat vedoucí postavení ve střední a východní Evropě. Chce se zaměřit na střední a větší podniky a soukromé osoby se středními a vyššími příjmy.

Ruská krize může kosit

Za letošní první pololetí vytvořila finanční skupina Bank Austria provozní zisk ve výši 7,5 miliardy šilinků, čisté úrokové výnosy dosáhly 13,2 miliardy, výnosy z poplatků a provizí 4,7 miliardy šilinků. Podle prohlášení banky by letošní čistý zisk měl růst o 25 procent ve srovnání s loňským, který činil 5,6 miliardy šilinků, přičemž banka tvořila rezervy na pokrytí nákladů na akvizici ve výši 3 miliardy. Avšak ratingová agentura Fitch IBCA bance naposledy udělila individuální rating C s negativním výhledem vzhledem k angažovanosti banky v Rusku, která není plně pokryta rezervami. Podle agentury se ziskový potenciál banky vzhledem k ruské krizi snížil. Fámy o ztrátách v Rusku tvrdě srazily i cenu jejích akcií. Na konci září dosáhly ročního minima 529 šilinků, zatímco ještě v květnu se obchodovaly za 1165 šilinků. Podle banky činí její celková angažovanost v Rusku 12,6 miliardy šilinků, na krytí ztrát z těchto investic vytvořila rezervy ve výši 4,2 miliardy šilinků. Porovnání vybraných finančních ukazatelů velkých rakouských bank s ukazateli Československé obchodní banky a Živnostenské banky, které by měly mít nejlépe zajištěna svoje rizika, dokazuje, že srovnávací ukazatele jasně nahrávají českým bankám. Finanční přínos vstupu rakouských bank do velkých českých bankovních domů je tedy otázkou.