VÍTĚZSLAV VRBKANa začátku, v roce 1991, byli tři výtvarníci. "Já se tak motal kolem, ale nic jsem neuměl, tak mě posílali, abych dojednával zakázky. A po roce jsem zjistil, že firma jsem vlastně já a oni jsou moji subdodavatelé," vzpomíná Vítězslav Vrbka.
VÍTĚZSLAV VRBKA Na začátku, v roce 1991, byli tři výtvarníci. „Já se tak motal kolem, ale nic jsem neuměl, tak mě posílali, abych dojednával zakázky. A po roce jsem zjistil, že firma jsem vlastně já a oni jsou moji subdodavatelé,“ vzpomíná Vítězslav Vrbka.
Název společnosti RAP původně znamenal Reklama a Propagace. Když ale po měsíci získalo několik mikulovských výtvarníků první velkou zakázku, nešlo o reklamu. Byla to rekonstrukce restaurace v hotelu Hilton. Tak se z RAP stala poněkud krkolomná zkratka Realizace Autorských Projektů.
Zakázka v Hiltonu jim nakonec udělala dobrou reklamu a získala respekt. „My vlastně tehdy rekonstruovali ten hotel prostřednictvím telefonní budky. A Víťa Vrbka byl ten, kdo vydržel stát v budce půl dne a zařizovat,“ vypráví malíř Libor Lípa, který se na návrhu restaurace pro Hilton také podílel.
„Začaly se nám hrnout zakázky. Bylo jich třeba padesát do roka. Jsou velké firmy, které umějí dělat skvělé dveře a různé interiérové záležitosti - těm nemůžeme konkurovat. Ale hodně investorů chce věci s mnoha detaily, co se ve velkých sériích dělat nedají. A tady jsme si našli místo na trhu,“ vysvětluje Vrbka.
Firma RAP od poloviny devadesátých let rychle rostla, ale trh se měnil. Velcí investoři kvůli snižování nákladů měli jasná pravidla: Nenakupovat zařízení od firem, které interiér navrhly, ale přímo od výrobce. „Tak jsme se stali výrobcem,“ poznamenává Vrbka. Převzal truhlářskou dílnu, která do té doby fungovala jako jeho dodavatel.
Interiéry Vrbkovy firmy jsou k vidění v bankách, u soukromých investorů nebo třeba v Sazka Areně, kde mikulovská firma vyrobila všechny bary. Na náročnějších zakázkách spolupracuje s českou sochařskou a designérskou špičkou.
V roce 1994 si Vrbka koupil od svého kamaráda Lípy obraz s názvem Po hlavě do vody. „Myslel jsem si, že v roce 1995 nechám Libora namalovat obraz Ve vodě a za další rok Za vodou. Ve vodě by se možná mohlo malovat teď. O obraze Za vodou jsem zatím nepřemýšlel,“ usmívá se Vrbka.
