Z chudého kraje ševcovskou velmocí

TOMÁŠ BAŤA STARŠÍ Bezesporu nejznámějším a nejslavnějším českým podnikatelem je Tomáš Baťa. Jeho „baťovky“ udělaly z Československa obuvnickou velmoc a na jméno Baťa (Bata) může člověk narazit kdekoli po světě. Baťova činnost přerostla rámec běžného podnikatele. Od jeho narození letos uplynulo 130 let.

Obuvnickému řemeslu se Tomáš Baťa vyučil u otce - ševcem byl otec Antonín, děd Antonín i praděd Šimon. V roce 1894 se se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou rozhodli osamostatnit a založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Po předčasné smrti bratra Antonína v roce 1908 se Tomáš stal majoritním vlastníkem firmy, kterou dovedl k nevídané prosperitě.

Lehké baťovky se dobře prodávaly především díky nízké ceně. V roce 1904 Baťa odjel na několikaměsíční pobyt do Spojených států a právě tam mu padly do oka dělnické domky Fordovy automobilky. Baťa také okoukal u Henryho Forda systém výroby, který se stal později jedním z pilířů úspěchu.

Rozmach zaznamenal Baťa za 1. světové války, kdy se podílel na vojenských zakázkách, ale jeho zlatou érou bylo svobodné Československo. Zlomem se stal ne příliš utěšený rok 1922. Podnikání nešlo a Baťa snížil cenu obuvi na polovinu. Firma tak získala věhlas a také si vyprázdnila zásoby. Po zkušenostech v zahraničí začal Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce: pásovou výrobu, samostatně účtující jednotky, pobídkový systém, podíl na zisku a mohutnou reklamu. Díky tomu udělal během 30. let z firmy největšího světového exportéra obuvi.

PRÁCI NAŠEL KAŽDÝ

Mamutí koncern dal práci a dosud nepoznané výdělky tisícům lidí. Baťa zaměstnancům poskytoval sociální výhody, okolí areálu Baťových závodů s pověstným mrakodrapem bylo plné rodinných domků pro zaměstnance. Ve své škole si vychovával spolupracovníky. Na druhou stranu Baťovy závody znamenaly trpký konec pro řadu malých obuvnických živností.

PROSPEROVAL I V KRIZI

I během hospodářské krize v 30. letech Baťa prosperoval. „Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jenom pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ uvedl na počátku 30. let, kdy se rodinný podnik změnil na akciovou společnost budující sesterské podniky po celém světě. Vedle obuvi s nízkými cenami (s pověstnou devítkou na konci) vyráběl další široký sortiment přes punčochy a pneumatiky až po ševcovské stroje. Baťa podporoval i další aktivity včetně umění. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio.

Baťa byl od roku 1922 až do své tragické smrti v roce 1932 starostou Zlína. Jeho smrt zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Zahynul v troskách malého letadla Junkers, které se zřítilo v husté mlze 12. července 1932 u Otrokovic, když mířilo do Švýcarska.

O tragédii ihned informovaly světové tiskové kanceláře i deníky a do Zlína zamířily stovky kondolenčních telegramů - i od prezidenta Masaryka. K hrobu na novém Lesním hřbitově, kde jsou od roku 1993 uloženy i ostatky jeho manželky Marie, původně pochované v New Yorku, doprovodily „živitele celého kraje“ a „tatíčka baťových dětí“ i jeho pilota desetitisíce lidí.

Rodina Baťů

Antonín Baťa, bratr Tomáše Bati staršího (1874-1908)

Spolu s mladším bratrem Tomášem a sestrou Annou založili obuvnickou firmu ve Zlíně. Živnostenský list z 21. září 1894, který je prvopočátkem Baťova impéria, je vystaven právě na Antonína. Často nemocný muž zemřel ve 34 letech a majoritním vlastníkem firmy se stal bratr Tomáš.

Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše Bati (1898-1965)

Ujal se řízení firmy po tragickém skonu Tomáše Bati. Během hospodářské krize počátkem 30. let rozšířil výrobu o nové obory (pneumatiky, letadla, klínové řemeny, gumové zboží, hračky, kola, umělá vlákna). Do Zlína pozval přední architekty a založil filmové ateliéry. Jeho rozlet přerušila až okupace. V roce 1939 odjel do USA. Během války se kvůli některým svým postojům dostal na černou listinu v Americe a ve Velké Británii. V roce 1941 odešel do Brazílie, kde založil města Batatuba, Mariapolis, Batayporá a Bataguacú. Po válce byl v ČSR v nepřítomnosti odsouzen za kolaboraci k 15 letům vězení a ztrátě majetku. V zahraničí vedl vleklý spor se synovcem Tomášem o zahraniční továrny. Při prohrál, podle dohody získal pouze pobočky v Brazílii a Haiti. Zemřel v roce 1965 v Brazílii, kde nyní žije 79 členů jeho rodiny.

Marie Baťová, choť Tomáše Bati staršího (1893-1954) S Marií, rozenou Menčíkovou, se Tomáš Baťa oženil v roce 1912. V srpnu 1938 odjela do Kanady, kde syn Tomáš budoval československou kolonii Batawa. Počátkem roku 1940 byla nucena vrátit se do protektorátu, aby odvrátila zabrání firmy německými okupanty. Později se prokázalo, že Baťův koncern v té době ilegálně poskytoval značné finanční částky odboji. Zpět do Kanady odjela v roce 1946. Sonja Baťová, manželka Tomáše Bati mladšího**

Sonja, rozená Wettsteinová, pochází ze Švýcarska a je dcerou bývalého právního zástupce firmy Baťa. Po svatbě se začala zabývat obuví, nejraději se věnovala designu. Aktivně se také zapojila se svým chotěm do dění ve Zlíně během krachu Svitu. Je spoluzakladatelkou obuvnického muzea v Torontu. S manželem mají syna a tři dcery.