Německo
Po dlouhých politických potyčkách mezi koaličními partnery SPD a stranou Zelených se podařilo prolomit ledy i se spřátelenou FDP. Zrodil se kompromis a z něj se stal zákon. Přesně řečeno, zatím návrh zákona o novém pojetí německého st átního občanství. Euforii však u Němců rozhodně nevyvolal.
Německá ústava dosud nepřipouštěla existenci dvojího státního občanství. Není divu, protože SRN nebyla nikdy tradiční přistěhovaleckou zemí jako například Spojené státy a některé evropské země, kde je dvojí občanství naprostou samozřejmostí. Nicméně velký příliv cizinců, přistěhovalců a emigrantů, za posledních třicet let změnil charakter země natolik, že je třeba tuto změnu provést i legislativně. Zákon umožňující v Německu žijícím cizincům získat německé státní občanství, aniž by se museli vzdát svého prvotního, je proto hodnocen jako revoluční akt novodobé moderní politiky v čele s novým kancléřem Gerhardem Schröderem.
Bez euforie
Z kompromisu vycházející návrh zákona říká, že mladí cizinci si mohou do třiadvaceti let nechat obojí občanství, přičemž při dosažení tohoto věku se musí pro jedno z nich rozhodnout. Německé občanství dostane po narození dítě cizinců, z nichž a lespoň jeden žije už osm let v Německu a má oprávnění k pobytu, nebo má už tři roky neomezené povolení k pobytu.
Polovina ze 7,4 milionu cizinců žijících v Německu by tak podle nového zákona mohla okamžitě zažádat o udělení občanství. Nedá se říct, že by na tuto zprávu reagovala německá veřejnost zrovna euforicky. Už začátkem roku vyrazila opoziční stran a CSU do ulic, aby zabránila hrozícímu tureckému nebezpečí. Statisíce až miliony německých občanů vyzbrojeny psacím náčiním a odhodláním zabránit katastrofě rovnající se životu mezi zahalenými muslimkami, stavbě dalších mešit, vyučování přizpůsobené mu tureckým spolužákům jejich dětí, ochotně doplňovaly protestní listiny o svá jména. Otto Schily, ministr vnitra (SPD) a zároveň jeden z duchovních otců tohoto projektu byl napaden, že zákon by vedl „k násilné germanizaci chudých tureckýc h dětí .
Strach z neznáma
Veřejný průzkum provedený začátkem tohoto roku ukázal, že 53 procent k volbám oprávněných Němců s dvojím občanstvím nesouhlasí. Podobné byly i ozvěny z ciziny. Například anglický Guardian varuje předsedu CSU Wolfganga Schäubleho před důsledky podobných kampaní, které mohou vést až k rasistickému hecování. Smírná slova Otty Schilyho „Musíme se pokusit najít novou cestu, jak v naší společnosti spolužít jsou především pro sociálně slabší německé vrstvy nepřijatelná. Příliš hl uboce je v nich zakořeněn strach z neznámého na straně jedné, na druhé i zcela konkrétní obavy. Dosavadní praxe slučování rodin v širším smyslu byla totiž jednoznačně postavena na ekonomické situaci jednotlivce. Žadateli, který mohl d oložit příslušný příjem, bylo vyhověno. Dnes by ale situace vypadala jinak. Žadatel - poněmčený Turek, nezaměstnaný a příjemce sociálních podpor by měl právo pozvat své příbuzné z Turecka, a tak je zatáhnout do sítě sociálních podpor. Nový návrh zákona obsahuje paragraf, po- dle kterého cizinci tři měsíce po svatbě s německým občanem mohou zažádat o německé občanství. Oficiální místa odhadují, že by touto cestou přišlo do Německa minimálně 600 000 rodinných příslušníků. Kdyby 300 000 z nich mělo nárok na sociá lní podporu ve výši kolem tisíce marek měsíčně, musely by města a obce počítat s růstem výdajů o 3,6 miliard marek ročně. To je číslo, které v současné hospodářské situaci Německa nahání strach a nahrává spíše těm kruhům, které t vrdí, že integrace nových cizinců by vedla k celkovému zubožení země.
Gastarbeiter
Je třeba si také uvědomit, že Německo v posledních letech přijalo téměř čtyři miliony vystěhovalců z Východu a bez průtahů jim udělilo německé státní občanství. Velká část z nich je už důchodového věku, často i bez znalosti řeči, ale motivovaná jedinou myšlenkou - co nejdříve zažádat o povolení pobytu pro své „pozůstalé doma.
Že se zákon o umožnění dvojího občanství v SRN setkal i v sousedních evropských zemích jenom s pozitivním hodnocením není divu. Německo je jednou z posledních západoevropských zemí, kde hlavním kritériem získání občanství je pok revní příbuznost. Běžným představám o dobře fungující multikulturní společnosti však neodpovídal ani samotný byrokratický přístup k udělování občanství. Německá trikolóra by se ovšem právě vizitkou dobře fungující multikulturní společnosti ráda pyšnila. Skutečnost ale vypadá trochu jinak.
Dnes je zřejmé, že někde na začátku se stala chyba. A nebo to bylo chybné očekávání z obou stran? V šedesátých letech, kdy v Německu už nebylo ani stopy po válce a země prožívala konjunkturu, nebylo od věci nabídnout nejméně a traktivní práci lidem z chudších zemí. Turecko tuto možnost uvítalo, a tak vznikl už i v Německu nepříjemně znějící pojem gastarbeiter. První generaci tureckých imigrantů asi i výstižně charakterizoval. Málokdo z nich se domluvil dobře německy, a proč také. Většina přijela s myšlenkou zůstat pouze několik let, a finančně si tak zajistit blahobytné stáří ve vlastním domku někde v Anatolii. Izolovanost a ignorance německého okolí Turky sdružovala do ghet. Jejich další generace už začala nahlížet na život v Německu velice rozpolceně. Vyzbrojena znalostí řeči, dobrým vzděláním, převzatým demokratickým myšlením se dennodenně vracela do svých čtyř stěn, kde vládl nekompromisně islám.
Pro německé hospodářství přitom Turci nebyli problém. Málo z nich bylo nezaměstnaných, mnozí se stali drobnými podnikateli, kteří platí poctivě daně. Nová generace už nabyla v právním státě právní povědomí ve smyslu - tady jsem se narodil, pře bírám povinnosti, ale vyžaduji také svá práva.
Trvalá přízeň Německu
Více než polovina ze dvou milionů Turků žijících v Německu podle dohody mezi sociálními demokraty a stranou Zelených může získat německé občanství. Totéž platí o dalších statisících Jugoslávců, Poláků, Rusů nebo Rakušanů. S ročním pří růstkem 300 000 přistěhovalců se SRN řadí na druhé místo za klasickou přistěhovaleckou zemi, a to USA. Každé šesté manželství uzavřené v Německu je svazek dvou národností. Byrokratické šílenství, nekonečné fascikly dokumentující „trvalou přízeň Německu , dále „přiznání k svobodně demokratickému zřízení , orientace na německý kulturní okruh, vedly k byrokratickému šílenství. A to vyvolalo otázky typu: Stačí jako patřičný důkaz o jazykové způsobilosti žadatele potvrzení o&nbs p;účasti na německém jazykovém kursu? Navíc, co bylo uznáno na severu Německa, Bavořané často kvalifikovali jako nedostačující důkaz. Zajedno byly všechny zúčastněné strany pouze v tom, že kdo z uchazečů pobírá sociální podporu, má v budou cnu sotva šanci propracovat se ke kýženému dokladu s říšskou orlicí.
Turisté s tranzitním vízem
Jak reagují samotní turečtí Němci alias němečtí Turci na nový zákon? Částečně i trochu s rozpaky. Doposud byli v Německu žijící Turci něco jako turisté s tranzitním vízem. Na konci roku 1996 mělo z 2,049 milionu v Německu ži jících Turků pouze 217 000 omezené a 534 000 dlouhodobé povolení k pobytu. Jako by byli vždy u všeho, ale vlastně nikdy k ničemu opravdu nepatřili. V Berlíně -Kreuzberku, neutěšeném prostředí so- ciálně slabých vrstev, je každý třetí obyvatel Turek, v některých školních třídách je němčina mateřštinou jenom pro dvě děti z deseti.
Léta nepochopení, ignorance a vyloučení ze společnosti zanechaly stopy i v průměrné rodině. Nadané děti, které dnes studují na německých univerzitách, mají za sebou první kroky kariéry u špičkových německých firem, vidí svoji další situac i jednoznačně, a to stát se Němci. Druhá otázka je, zda si takový postoj dovolí obhajovat před svými rodiči. Cesta dvojího občanství je tak řešením pro velkou skupinu mladých Turků, kteří zcela dezorientovaní nyní unikají do ireálného světa nově vzn ikajících ryze tureckých diskoték a plesů. Snad jako majitelé červených pasů s říšskou orlicí nabudou většího sebevědomí a pochopí, že žít v ústraní znamená cestu zpátky. Jako rovnoprávní občané SRN dostanou šanci vytvořit si svoji id entitu. A nejen to, právní způsobilost volit je dělá velice zajímavými pro německé politické dění. To hrdě komentují: „Ale koupit se nenecháme!
