Je neuvěřitelné, že kandidáti do Evropského parlamentu nejsou ve velké většině schopni odpovědět na banální otázky, které se týkají historie a fungování Evropské unie. Ovšem ještě horší je, že v hlavním vysílacím čase mohou šířit lži, na které se moderátor ani nesnaží zareagovat. Varování Radka Johna před uprchlickou vlnou z Ukrajiny, které by se mělo účastnit asi milion lidí, by se spíš dala kvalifikovat jako šíření poplašné zprávy.
Polofašistická vyjádření Petra Hanniga ze Strany zdravého rozumu (proč v té debatě vůbec byl?) o triumfálním tažení extremistických stran a razantním nakládání s imigranty naštěstí vyvolávala spíš lítost nad směšnou figurkou české politické scény. Hannig mimochodem tvrdil, že vidí do budoucnosti a předpověděl vítězství Geerta Wilderse. Smůla, že v době jeho řečnění již bylo zřejmé, že Wilders jednoznačně propadl. A je to dobře. Našincům je totiž těžké vysvětlit, že Češi jsou pro radikálního Nizozemce stejným nepřítelem jako Arabové.
Na sobě jsem si nicméně ověřil, že vystupování podobných hlupáků má citlivý dopad na osobnost televizních diváků. Zhruba polovinu profesního života jsem strávil v Bruselu a bez okolků přiznávám, že jsem centrum EU opouštěl jako euroskeptik. Po takřka třech letech v Česku ovšem mířím zpět do tábora eurooptimistů. Česká debata o Evropské unii je totiž tak ubohá, že sebehorší debata na bruselské půdě jí nemůže konkurovat.
Čtěte také:
Eurovolby jako národní dostihy. Strany nabízejí čistě domácí témata
Eurovolby 2014: Se stranami, které mohou překvapit
V inzerci před eurovolbami vysoce vyčnívalo ANO. Dalo 13 milionů
