Z Heidelbergu do kosmu

Učil jsem i mladého Steva Jobse z firmy Apple, říká držitel Nobelovy ceny

Hledání planet podobných Zemi. Hodiny přesnější, než jsou ty dnešní atomové. Superprecizní satelitní navigace, systémy GPS. Takové uplatnění mohou výhledově nalézt nápady, jež se zrodily v hlavě drobného německého fyzika. „Náš výzkum se soustředí na laserové kmitočtové hřebeny, které mohou počítat vlny světla s extrémní přesností. Jejich aplikace sahají od attosekundové vědy a laserové spektroskopie ve vzdálené ultrafialové oblasti k přesným optickým atomovým hodinám, novým metodám molekulární spektroskopie i přesné astronomie,“ řekl profesor Theodor W. Hänsch, jenž týdeníku EURO poskytl exkluzivní rozhovor jako jedinému tištěnému médiu v České republice. Prahu navštívil 31. března až 1. dubna, kdy přednášel na Fakultě elektrotechnické ČVUT.
V roce 1970 Hänsch vynalezl nový typ laseru, který vytvářel světelné pulzy s extrémně vysokým spektrálním rozlišením. Později v 90. letech vzniklo i zařízení zvané „optický frekvenční hřeben“. Díky tomu obdržel Hänsch s dalšími kolegy Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2005; zajímavostí je, že se tomu stalo až čtyři léta poté, co byl stejně vyznamenán jeden z jeho žáků. V současnosti spolupracuje mimo jiné s ženevským centrem jaderného výzkumu CERN na projektu, jenž zkoumá antihmotu – porovnává vodík a antivodík. „Byl jsem i přímo na spouštění urychlovače Large Hadron Collider (LHC). Doufejme, že se opět brzy rozběhne,“ říká k jeho poruše. Již přede dvěma lety si prohlédl pražskou laserovou laboratoř PALS, která byla darem (za jednu zlatou marku) od „jeho“ Ústavu Maxe Plancka, jemuž nyní šéfuje. Hänsch upozorňuje: „Tento Asterix IV je ve skvělém stavu. Čeští inženýři, kteří mají ve vědeckém světě respekt, se o něj výborně starají. Je to umělecký kousek.“

EURO: Narodil jste se v Heidelbergu a vyrůstal v Bunsenstrasse 10, ulici pojmenované po vynálezci Bunsenova kahanu. Byl jste předurčen k vědecké dráze? HÄNSCH: Něco na tom bude (smích). Heidelberg je univerzitní město. Být studentem tam bývalo něco prestižního. Vzpomínám, že nad námi v domě bydlel jeden student a všichni říkali: „Hele, to je něco…“ A žít v ulici pojmenované po slavném chemikovi Robertu Bunsenovi bylo také inspirativní. Když mi bylo šest let a zeptal jsem se táty, proč tenhle název, hned druhý den mi přinesl hořák. Zaujalo mě to.

EURO: Váš otec Karl prodával zemědělské stroje. Chtěl jste někdy být podnikatelem? HÄNSCH: Ano, až později, když jsem byl na Stanford University a viděl spoustu příležitostí. Zvažoval jsem je, ale nakonec jsem zůstal u toho, co jsem opravdu miloval.

EURO: Z vašich nápadů vznikla roku 2001 i spin-off firma Menlo System. HÄNSCH: Byl jsem spoluzakladatelem, podílníkem. Podporoval jsem své studenty, aby podnikali a zakládali firmy. Ale dříve to nebylo lehké. Zvláště v Německu. Konečně se pak i našli lidé, kteří moc chtěli, riskovali a uspěli. Společnost vyrostla, má padesát zaměstnanců, je bez dluhů a vydělává i nějaké peníze.

EURO: Byl by to v 70. letech pro německého vědce velký „hřích“? HÄNSCH: V té době asi ano. Průmyslový svět byl od vědy hodně oddělen. Když jsem odešel do Kalifornie a vrátil se jednou domů, kde jsem v heidelbergském Institutu aplikované fyziky získal doktorát, bylo na fakultní zdi obrovské graffiti: „Aplikovaní fyzici jsou prostitutky kapitalismu.“

EURO: A ve Spojených státech to bylo jiné? HÄNSCH: Úplně. Celé Silicon Valley vyrůstalo ze Stanfordu, těžilo z kontaktů s průmyslem.

EURO: Jedním z vašich studentů byl v roce 1976 i Steve Jobs, zakladatel firmy Apple. Pamatujete si na něj? HÄNSCH: Pamatuji. Chodil na hodiny elektřiny a magnetismu, byl to takový hipík. Ale bylo na něm něco zvláštního, měl jisté charisma. Pak jsme si s Arthurem L. Schawlowem, mým učitelem, koupili do kanceláře jeho první počítač Apple I, který měl pouhé čtyři kilobajty paměti. A tak jsme šli do Jobsovy garáže, kde nám on sám vmontoval větší paměť.

EURO: Zmínil jste Schawlowa, jenž dostal Nobelovu cenu v roce 1981 za laserovou spektroskopii. Jak na něj vzpomínáte? HÄNSCH: Pracoval jsem s ním velmi úzce. Asi šestnáct let. Art byl skvělým mentorem, pak kolegou. Byl to skvělý, vřelý člověk. Miloval technické vychytávky. Ano, byl to báječný a velmi inspirativní čas – řešili jsme spolu spoustu nových věcí.

EURO: V jednom interview jste uvedl, že zatímco přístup k vědě byl v Německu podobný spíše zemědělské sklizni, v USA byl jako lov – trochu nahodilý. HÄNSCH: Myslím, že v Americe nebyl výzkum tak koordinovaným oborem. Dělalo na něm mnoho jednotlivců, kteří „naháněli“ příležitost. V Německu se naopak vše dělalo trpělivěji, plánovitěji, sklízelo se. Ale osobně bych řekl, že lov je daleko víc vzrušující (smích).

EURO: Proč jste se tedy z USA vrátil roku 1986 do SRN? HÄNSCH: Dostal jsem nabídku stát se ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro kvantovou optiku. To je unikátní pracoviště. Jedna z mála institucí čistě zaměřených na základní výzkum. Máte hodně svobody, nemusíte nikomu slibovat aplikace. Děláte to, co myslíte, že je důležité. A máte skvělou podporu. I spousta kolegů z USA to dnes vnímá jako pozitivium a míří tam.

EURO: Věnujete se základnímu výzkumu. Proč jste zavítal na pražskou akci koncernu Honeywell? HÄNSCH: Musejí existovat vazby mezi akademiky a průmyslem. Je důležité, mít a najít lidi, kteří přenesou objevy z laboratoří do praxe. A to tahle firma dělá.

EURO: Spolupracoval jste vy osobně i s jinými podniky? HÄNSCH: Pokoušeli jsme se zhodnotit nějaké naše nápady. Byl jsem poradcem různých společností: v Kalifornii třeba IBM, v Německu jsem radil Siemensu i menším firmám.

EURO: V ČR jste už byl před dvěma lety. Vidíte nějaké změny? HÄNSCH: Jsem tu potřetí. Prvně to bylo na jedné konferenci, pak jsem dostal medaili od Akademie věd ČR. Země se zvedla, vše je pěkně opraveno. Jsou tu milí lidé.

EURO: Kdy se sem vrátíte? HÄNSCH: Co nejdříve to půjde.

Po ukončení rozhovoru vystoupil profesor Hänsch na ČVUT s přednáškou „Vášeň pro přesnost“, kterou zajistila společnost Honeywell – průmyslový gigant s loňskými tržbami 36,6 miliardy dolarů a 122 tisíci zaměstnanci. „Naše univerzita si pokládá za čest, že měla příležitost upevnit své dobré vztahy s Honeywellem právě spoluprací na projektu, jenž ukázal, nakolik jsme společně zaujati vědou. Tato setkání fungují na zajímavém základě, jehož se budeme i nadále držet,“ říká profesor Miroslav Vlček, prorektor ČVUT pro zahraniční styky. Studenti získávají lákavou možnost setkat se s nejbystřejšími vědci současnosti. V rámci vzdělávacího programu Honeywell Nobel Initiative, který se celosvětově konal počtvrté, již do Česka zavítali další dva „nobelisté“. Roku 2006 přijel do Prahy fyzik Horst L. Störmer a VUT v Brně loni přivítalo chemika Alana J. Heegera. „Kdo přijede příští rok, není ještě jisté. Hosty vybíráme poměrně krátce před konáním akcí,“ řekla týdeníku EURO Zekie Dennehy, manažerka korporátní komunikace Honeywellu pro Evropu, Střední východ a Afriku.

*
CV (foto dráty):
Theodor W. Hänsch (67) Držitel Nobelovy ceny za fyziku. V roce 2005 ji získal společně s Johnem L. Hallem „za přínos k rozvoji přesné laserové spektroskopie, včetně techniky optického frekvenčního hřebenu“. Ředitel Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu a profesor fyziky na univerzitě Ludwiga Maxmiliana v Mnichově. Narodil se roku 1941 v Heidelbergu, kde v roce 1969 získal doktorát v oboru laserové fyziky. V březnu 1970 začal na Stanfordově univerzitě spolupracovat jako postdoktorand s Arthurem L. Schawlowem (objevitel laserů). O dva roky později přijal místo na katedře fyziky ve Stanfordu, kde působil až do roku 1986, kdy se vrátil do Německa. Dostal bezpočet cen; vedle té Nobelovy i německou Gottfried Wilhelm Leibniz Preiz (1989). *
BOX:
Nobelisté v Česku Seznam oceněných, kteří zavítali na Honeywell Nobel Initiative:
2006 – Horst L. Störmer, fyzika 1998 (ČVUT Praha)
2008 – Alan J. Heeger, chemie 2000 (VUT Brno)
2009 – Theodor W. Hänsch, fyzika 2005 (ČVUT Praha)
Pramen: týdeník EURO