I když se hypoteční krize japonského bankovního sektoru přímo téměř nedotkla, následný chaos na mezinárodních finančních trzích negativně ovlivnil japonský finanční sektor a také reálnou ekonomiku.
Foto: archív Český export
Ta byla citelně poznamenána propadem mezinárodního obchodu, který nastal po pádu Lehman Brothers v září 2008. Průmyslová produkce se ve čtvrtého čtvrtletí 2008 oproti stejnému období předcházejícího roku snížila o 11,3 procenta a v prvním čtvrtletí 2009 dokonce o 20,1 procenta. Pokles ekonomiky se v Japonsku projevil nejsilněji ze všech zemí skupiny G7, když se jeho HDP v roce 2008 snížil o 1,2 procenta a v roce 2009 propadl dokonce o 5,2 procenta.
Po hluboké recesi, která trvala od druhého čtvrtletí 2008 do prvního kvartálu 2009, se však japonská ekonomika velmi rychle vzpamatovala. Pomohla ji poměrně přizpůsobivá fiskální a monetární politika a silný růst globální poptávky, zejména v rychle rostoucích asijských zemích. Nicméně příspěvek exportu k celkovému růstu se postupně snižoval na úkor domácí poptávky. Ta byla posílena poměrně štědrými stimulačními opatřeními zavedenými japonskou vládou: příspěvkem na koupi automobilu šetrnému k životnímu prostředí a také ekologických domácích spotřebičů.
Japonská ekonomika se dlouhodobě potýká se sílící měnou. Ta snižuje ziskovost exportních firem a zostřuje konkurenci na domácím trhu. Nedávný průzkum japonského ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu ukázal, že 39 procent firem uvažuje o přenesení svých výrobních kapacit nebo rozvojových center do zahraničí, 61 procent pak zvažuje navýšení svých zahraničních výrobních kapacit. Pro japonské firmy působící v zahraničí je totiž posilování jenu naopak prospěšné. Je však potřeba dodat, že v kontextu vzrůstajících cen komodit se silný jen stává pro japonskou ekonomiku, silně závislou na dovozu surovin, také výhodou.
Navzdory apreciaci jenu dosáhly japonské společnosti kotované na burze v loňském roce skvělých výsledků. Za první polovinu fiskálního roku 2010 (duben–září) jejich zisky vzrostly meziročně o 140 procent a byly pouze o 20 procent nižší než v rekordním fiskálním roce 2007. Za těmito skvělými výsledky stojí kromě oživení ekonomiky také úspěšné restrukturalizace provedené po vypuknutí finanční krize.
Díky vysoké flexibilitě mzdové politiky se Japonsku daří držet nezaměstnanost na poměrně nízkých úrovních kolem pěti procent. Japonští zaměstnanci dávají přednost udržení pracovních míst i za cenu nižších výdělků. To následně vede ke snižování cen, zejména v pracovně náročném odvětví služeb. Tím se z velké části vysvětluje, proč se japonská ekonomika řadu měsíců potýká s deflací. I když se jedná o poměrně mělkou deflaci a Japonsku nehrozí riziko deflační spirály, snižující se ceny znamenají další pokles ekonomické aktivity. Na druhé straně právě slabá inflace a silná měna dovolují udržovat nízké úrokové sazby, nejnižší ze zemí G 7, ze kterých japonská ekonomika naopak profituje.
Největším problémem japonské ekonomiky je ale obrovský veřejný dluh, který se blíží 200 procentům HDP. Vláda proto loni představila strategii ozdravení veřejných financí. Chce stabilizovat veřejný dluh na národní i lokální úrovni do roku 2020. Aby toho dosáhla, plánuje postupné snižování deficitu tak, aby v roce 2015 byl poloviční oproti roku 2010. Od roku 2021 by podle strategie měl být veřejný dluh snižován. Tím bude na dlouhou dobu omezen prostor pro jakoukoli expanzivní fiskální politiku. Japonská ekonomika se tedy bude muset spolehnout zejména na zahraniční poptávku po svém zboží.
Autor působí jako ředitel odboru ekonomických analýz na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR.
