Z lihu bolí hlava

Petrolejáři: Benzin a nafta nesnesou jednotnou dávku alkoholu

Přidávat kvasný líh do benzinu a nafty není tak jednoduché, aby to bylo možné nařídit jedním odstavcem v zákoně. Může to způsobit vážné technické, ekonomické i právní problémy. Tvrdí to Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO), sdružující největší petrochemické firmy a distributory pohonných hmot.

Evropské závazky.

Program výroby bioetanolu a jeho přimíchávání do benzinů a nafty schválila v srpnu Špidlova vláda. Cílem je pomoci českému zemědělství s odbytem a udržením zaměstnanosti, snížení emise skleníkových plynů a závislosti země na dovozu ropy. Pro tyto účely má být zužitkováno zhruba milion tun obilí ročně a bude třeba postavit přibližně šest velkých lihovarů (EURO 45/2003).
Není to jen česká záležitost. Program má být cestou, jak vyhovět Směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. května 2003 o podpoře používání biopaliv nebo jiných obnovitelných paliv v dopravě. Začít fungovat musí od ledna 2006. V přípravné fázi je třeba novelizovat několik zákonů.

Nechceme košili jedné velikosti .

Asociace ČAPPO se v minulých dnech vyslovila proti Parlamentem projednávanému návrhu novely zákona o ochraně ovzduší, který má být transpozicí zmíněné evropské směrnice. V § 3, desátém odstavci, se hovoří o tom, že výrobci, dovozci a distributoři pohonných hmot jsou povinni zajistit, aby nafta a benzin obsahovaly minimálně pět procent biopaliva. Nejvíce českým petrolejářům vadí, že by se v zákoně mělo objevit jedno konkrétní číslo pro celý sortiment produkce.
V dopise adresovaném premiéru Špidlovi a v kopiích odeslaným i příslušným ministerstvům a parlamentním činitelům vyjadřuje asociace názor, že návrh jde daleko nad rámec příslušné směrnice, vylučuje další možné alternativy jejího naplnění a je v rozporu s jinou evropskou směrnicí, týkající se jakosti benzinu a nafty.

Směrnice hovoří jinak.

„Tento návrh zužuje prostor pro nové podnikatelské aktivity, snižuje konkurenceschopnost našeho petrolejářského průmyslu a obchodu,“ uvádí se v dopise, který má týdeník EURO k dispozici. Opomíjí se tím prý řešení jak technických, tak ekonomických problémů v celém řetězci výroby a zpracování pohonných hmot. ČAPPO opřela argumentaci o skutečnost, že se ve směrnici nehovoří o tom, že by v každém litru mělo být konkrétní procento biopaliv, ale pouze o tom, že z celkového objemu prodaných pohonných hmot musí být na konci roku 2005 dvě procenta biopaliv (do roku 2010 se limit vyšplhá na 5,75 procenta a i poté má dále růst). Kýženého cíle lze podle asociace dosáhnout i jinou cestou (například širším využitím čistého bioetanolu v městské dopravě a podobně).

Bolavá místa.

„Líh je s naftou je obtížně mísitelný, někteří výrobci motorů dodnes odmítají dát souhlas s používáním směsných paliv, problém nastane třeba i u státních hmotných rezerv, kde bude nutná daleko rychlejší obměna zásob, protože biosložka je po čase napadána bakteriemi a váže vodu,“ nastiňuje některá bolavá místa generální sekretář ČAPPO Miloš Podrazil. ČAPPO tedy navrhla, aby se v zákoně objevilo jiné znění: Výrobci, dovozci a distributoři jsou povinni zajistit, aby sortiment motorových benzinů a motorové nafty dodávaných na trh obsahoval množství biopaliva nebo jiného paliva z obnovitelných zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem. Doporučuje se forma vládního nařízení. „Aby bylo jasno, my nejsme proti širšímu uplatnění biopaliv, naopak tento trend podporujeme. Je ale třeba vzít v potaz všechny aspekty, protože se to dotýká hned několika odvětví. S námi, kterých se to týká bezprostředně, doposud nikdo nejednal,“ říká předseda představenstva ČAPPO Ivan Otiss (někdejší šéf České rafinérské, nyní ředitel pro strategii v Unipetrolu).

Když se chce, leccos jde.

Firmy, které se chtějí do bioetanolového programu zapojit, považují argumenty, které nastoluje petrolejářská asociace, za zástupné. „Jsem také odborník a znám tu branži víc než dobře. Vím, že všechny problémy jsou řešitelné. Bude ale třeba změnit některé zaběhnuté procesy, což bývá problém pokaždé, když přichází nějaká novinka,“ soudí podnikatel Miloslav Soldát, bývalý šéf dozorčí rady Unipetrolu, jehož firma N&S&N Consultants chce stavět nový obří lihovar u Litvínova. „Pamatuji si na rok 1990, kdy jsem byl federálním poslancem a hovořilo se o zavedení bezolovnatého benzinu. Kolik tenkrát bylo kolem toho debat, že to u nás nepůjde… A dnes? Nikdo si na olovnatý benzin ani nevzpomene,“ poznamenává Soldát. Návrh novely zákona se v minulých dnech dostal do druhého čtení a po uzávěrce tohoto čísla mělo následovat třetí. V rámci rozpravy přednesl pozměňovací návrh k paragrafu 3 poslanec Pavel Hönig (ČSSD). Je blízký tomu, co do navrhla asociace, ačkoliv motivace nemusí být totožná. Vyhovuje totiž především výrobcům bionafty (respektive metylesteru řepkového oleje), jejichž branže už nebude od příštího roku státem tolik podporována jako v minulosti. Výsledná podoba tří řádek v zákoně o ovzduší každopádně rozhodne o osudu několika miliard korun.