Životní cesta Huga Maroma vedla z Brna do Anglie, zpět do Československa a nakonec do Izraele
Jeho matka Arnoštka Meislová (Kubicová) mu dala život hned dvakrát.
Poprvé 9. října 1928, když se v Brně narodil do slavného židovského rodu Meislů, který podle jeho vyprávění žil na území Čech a Moravy už od roku 968. Podruhé, když i přes počáteční protesty jeho otce Pavla rozhodla v roce 1939 o tom, že se Hugo spolu s bratrem Rudym musí dostat přes hranice. Na emigraci celé rodiny už bylo pozdě.
Hugo a Rudy Meislovi odjeli 3. srpna 1939 z Prahy na londýnskou Liverpool Street posledním vlakem, který se Nicholasi Wintonovi podařilo vypravit.
„My se hrozně těšili, rodiče nám řekli, že to bude fantastický výlet,“ vzpomínal. Své rodiče už nikdy neviděl. Jeho životní výlet tím ale právě začal.
Na londýnském nádraží na ně nikdo nečekal. Zůstali tam s nimi i bratři Tomasoffovi až do pozdní noci, kdy si pětičlenné skupinky malých kluků všiml taxikář. Opuštěné děti nedokázal na nádraží nechat. Naložil je do auta a vzal na fish and chips, nejlevnější jídlo, které bylo k mání. „V životě jsem nic takovýho nejedl v Brně a ani rybu takovým způsobem, tak dodneška miluju fish and chips a pamatuju si moc dobře na tu chuť,“ popisoval před několika lety Hugo Marom své první vzpomínky na Londýn rodným jazykem, který nikdy nezapomněl, přestože většinu svého života strávil v zahraničí.
Po několika letech se bratrům podařilo dostat na Československou státní školu ve Walesu, při které fungovala i vojenská letecká jednotka. Letadla se stala Hugovým osudem. Po válce se vrátili do rodného města, Hugo dokončil gymnázium a přihlásil se na strojní průmyslovku. Tam ho jako kadeta z Anglie oslovila izraelská armáda.
Během výcviku se stačil seznámit se svou budoucí ženou, oženil se a pak odešli manželé Meislovi do Izraele. Hugo se jako letec zapojil do arabsko-izraelské války, po ní prošel školou pro letecké instruktory ve Velké Británii a stal se velitelem pilotní školy Kfar Sirkin. Každý, kdo reprezentuje stát Izrael, musí nosit hebrejské příjmení. Hugovi bylo přiděleno úředně a ne náhodou. Marom znamená v hebrejštině „nebesa“, a tak se s ním snadno ztotožnil. V roce 1959 byl u zrodu Israel Aircraft Industries, vývojového střediska pro výrobu letadel. U leteckého inženýrství zůstal i po odchodu do civilu. Jeho firma na projektování a výstavbu letišť je známá po celém světě.
Nikdy nezapomněl na svůj původ, rodné město ani rodinné řemeslo. Ve stáří se věnoval zlatnictví, stejně jako jeho předci, a svými výrobky obdarovával přátele. Vzpomínal na odvahu všech rodičů, kteří našli sílu poslat své děti do ciziny: „Hrdinové těch celých kindertransportů aj z Německa i Československa byli rodičové, a proto jsem řekl, že je důležitý, aby to bylo zapamatováno“ Proto inicioval vznik pomníku rodičům „Wintonových dětí“ na pražském Wilsonově nádraží.
Zapamatován bude i Hugo Marom, který zemřel 7. ledna 2018 v Tel Avivu.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
