Max Carl Adolf von Sydow (10. dubna 1929 až 8. března 2020) byl dvorním hercem Ingmara Bergmana. Jeden bez druhého by nebyli tak slavní. Spolupracovat ale začali právě v divadle v Malmo, společné filmy přišly krátce poté. Mezi jednotlivými natáčeními se stále k divadlu vraceli. Jejich první spoluprací byla Sedmá pečeť, v níž životem zničený rytíř von Sydow, který v křižáckých výpravách už dávno ztratil víru v Boha i lidství, rozehrává šachovou partii se smrtí. Tu svou životní prohrál před týdnem ve věku devadesáti let.
Hrál od mládí téměř až do smrti. Vedle Bergmanových filmů, které dodnes hltají intelektuálové po celém světě, se objevil i ve snímcích, které zrovna nepatří do Klubu náročného diváka, i když…
V roce 2015 se objevil ve Star Wars, účinkoval i v šesté řadě Her o trůny a svůj hlas propůjčil Karlu Zieglerovi v pětadvacáté řadě kultovního animovaného seriálu The Simpsons. Dokázal krásně stárnout. Fyzicky i herecky.
Vybírala si ho slavná režisérská jména. Hrál ve filmu Hana a její sestry Woodyho Allena, ve Spielbergově Minority Report a ve Friedkinově Vymítači ďábla obsadil dramatickou roli otce Lankestera Merrina. Dobře zapamatovatelný byl i ve vedlejších rolích. Například v dojemném zpracování událostí 11. září 2001 ve filmu Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně blízko. Hlavním hrdinou filmu je malý chlapec Oskar Schell, ale snad stejně výrazná je role starého muže, který nemluví, ale přesto si dovede získat chlapcovu důvěru. Právě tato role mu vynesla nominaci na Oscara za nejlepšího herce ve vedlejší roli. Oscarovou nominaci za výkon v hlavní roli získal von Sydow za film Pelle dobyvatel, který získal sošku za nejlepší neanglicky mluvený film.
Méně známý je u nás španělský snímek Intacto, ve kterém Max von Sydow ztvárnil výstředního podnikatele, který přežil koncentrační tábor, a to díky tomu, že má v životě neuvěřitelné štěstí. Takové štěstí, že je schopen o ně ostatní připravit. Jako majitel casina žije poklidný život ve svém suterénním bytě a do hry zasahuje jen v momentě, kdy někdo příliš vyhrává. Není ale jediným, kdo má v životě mimořádné štěstí a každý by ho chtěl mít hlavně sám pro sebe.
I ve skutečnosti byl šťastným mužem, který se mohl věnovat své milované práci až do pozdního věku, a obdivovaly ho generace diváků. Na kluka z luteránské rodiny ve švédském Lundu to dotáhl daleko. Natočil téměř 130 filmů, získal 27 filmových cen a 25 dalších nominací. •
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU