Kdysi to byly obyčejné vesnice, teď jsou z nich pražské satelity. Nové domy rostou jak houby po dešti, přicházejí mladí lidé, rodí se děti. Kapacita školních budov najednou nestačí.
Autor: Jakub Stadler
V Mukařově však tuto situaci rázně vyřešili. Pořídili si ke škole přístavbu z takzvaných modulů, lidově kontejnerů.
Kdo jede z hlavního města směrem na Kutnou Horu, narazí kousek za Říčany na obec Mukařov. Tady byl pravý středočeský venkov. Jezdilo se sem na výlety, za koupáním, houbařit, chatařit a tábořit.
Kolem jsou hezké rybníky a pěkné lesy, býval tu božský klid a po polích běhala spousta zajíců. Za posledních patnáct let se však mnohé změnilo. Ubylo zemědělců i zvěře, umlkly písně trempů. Po hlavní silnici skoro každý den teskně hučí kolony aut.
Pozemky se vrátily původním majitelům a jejich potomkům. Restituenti však už na nich většinou nechtěli v potu tváře hospodařit, čelit nepřízni počasí a zahraničním dotovaným potravinám, pracně orat, sít a sklízet. Nevelká vzdálenost od Prahy jim dala možnost zbohatnout jiným způsobem. Nastal zde velice bouřlivý rozvoj: Na polích místo obilí teď rostou baráky.
Z vesnice předměstím
„Už bych to tady pomalu ani nenazýval vesnicí,“ podotýká místostarosta Jan Kašpar. „Vesnice je místo, kde krávy bučí za humny, kdežto z Mukařova se v podstatě stává předměstí Prahy,“ dodává strojní inženýr, který je sám takzvanou „náplavou“. Do obce se totiž přistěhoval v roce 2001. Do zastupitelstva byl zvolen v roce 2006 a je jedním ze dvou uvolněných funkcionářů – za práci na radnici tedy bere plat.
„Před deseti lety jsem tu koupil parcelu na velikém poli a dnes je to pole kompletně zastavěné,“ říká Kašpar. Územní plán přitom počítá s přírůstkem domů pro dalších několik set občanů.
Počet obyvatel Mukařova stoupl od roku 2001 ze 1230 na téměř dva tisíce, domů v tomto období přibylo 350. Bydlení v nových rodinných domcích je vhodné především pro mladé rodiny.
Kam s nimi?
Novou školu si však Mukařov pořídil naposledy v roce 1961. Tehdy byla moderní, bytelná, na vesnické poměry docela velká a dobře vybavená. Začaly do ní chodit i děti z okolních vesnic. Těch v poslední době bývá dokonce víc než žáků z Mukařova. Autobusovou zastávku proto mají přímo před školou.
Díky neutuchající výstavbě teď v Mukařově přibývá každý rok asi sto obyvatel a v okolních vesnicích je to podobné. Nové developerské projekty téměř setřely například hranici mezi Mukařovem a Srbínem, zástavba už skoro splynula. Přicházejí hlavně mladí lidé s dětmi, další potomci se tu rodí. Najednou vznikla téměř nerudovská otázka „Kam s nimi?“.
Školní budova nestačila a obec musela situaci velice rychle vyřešit. Problém byl ovšem také finanční (všeobecný nedostatek peněz umocňuje v satelitech skutečnost, že ne všichni obyvatelé se přihlásí k trvalému pobytu). Uvažovalo se dokonce o krajní možnosti, že by do spádové školy chodili jen prvňáčci z Mukařova. Takový radikální krok by ovšem vztahům s okolními obcemi neprospěl a v budoucnu, až populační exploze trochu odezní, by se škole mohl krutě vymstít.
Dlouho se nedělo skoro nic. Obec si sice před časem nechala vypracovat projekt na velkorysou rekonstrukci a dostavbu školy včetně nové tělocvičny a bazénu, jenže tato akce by stála sto padesát milionů korun. A takovou částku obec nemá.
Spojenými silami
Ředitelka škol Jana Novotná dva roky upozorňovala, vysvětlovala a varovala, že se situace stává neúnosnou. Její snaha nakonec nebyla marná.
Obce se spojily, daly dohromady peníze a v sousedství hlavní školní budovy vyrostl přes prázdniny alespoň malý zelený pavilon. Jsou v něm čtyři učebny, do nichž se vejde celkem až sto žáků. Postavili jej ze stavebnicových modulů dodávaných společností Algeco (plechový povrch, pak izolace a uvnitř omyvatelný laminát). S nápadem využít takzvané kontejnery přitom původně přišla jedna z učitelek.
Společnost Algeco uvádí, že její modulové řešení sníží oproti klasickému objektu investici až o třetinu. Také vyzdvihuje velkou úsporu času. Vlastní montáž včetně manipulace s jeřáby trvala pět dnů – tomu ovšem předcházelo odstranění staré kolny, úprava pozemku, položení přípojek a základových betonových pásů.
Jedna z prvních v ČR
„Jde o jeden z prvních projektů školních zařízení, na kterém jsme si všichni zkusili, co je zapotřebí,“ uvádí Zdenka Hozáková, vedoucí pražského obchodního zastoupení společnosti Algeco.
Tato firma, která má v Evropě čtyři závody (jeden od roku 1999 také ve Starém Městě na Moravě), získala zkušenosti s moduly pro školská zařízení v řadě jiných zemí, například ve Francii, Belgii a Nizozemsku. Mnozí lidé si však dlouho mysleli, že v Česku školu z modulárních systémů postavit nejde.
„Prvním pilotním projektem byla v roce 2003 přístavba Základní školy Bítovská v Praze 4,“ připomíná obchodní ředitel společnosti Algeco Tomáš Kaňovský s tím, že na školní zařízení se firma v ČR začala systematicky zaměřovat od loňského roku, protože právě nyní se kvůli demografickému vývoji začne projevovat nedostatek míst ve školkách a školách.
Firma Algeco, která v Česku zaměstnává 145 lidí, tu dosud dodávala moduly hlavně průmyslovým, energetickým a stavebním firmám. Typické využití je vidět u stavenišť, kde objekty z těchto kontejnerů tvoří dočasné zázemí pro stavební dělníky a inženýry. Moduly také mohou třeba v továrnách suplovat kancelářský objekt po dobu, kdy probíhá jeho rekonstrukce.
„Pro školy jsou tady trochu jiné hygienické předpisy a stavební normy, museli jsme se tomu přizpůsobit, což se podařilo,“ doplňuje Hozáková. Také Mukařov se podle ní na akci vzorně připravil: „Připojovali jsme se na pět přípojných bodů, všechny byly přesně na místě, kde měly být, nevznikly žádné technické potíže.“
Mukařov se na investici podílel čtyřiceti procenty a šest okolních obcí (Babice, Doubek, Louňovice, Svojetice, Štíhlice a Tehovec) celkem šedesáti procenty.
„O náklady jsme se podělili podle klíče, který vycházel z počtu dětí do patnácti let v jednotlivých obcích,“ vysvětluje Kašpar. Společnost Algeco nabízí své moduly i k pronájmu, v Mukařově si je však koupili.
Pryč se jim nechce
V internetové diskuzi byla takzvaná kontejnerová škola nejen chválena, ale také kritizována. „Někdo ji asi bere jako něco, co je pod jeho úrovní,“ konstatuje ředitelka Jana Novotná. První dojem však působí příznivě. Učitelky a děti si novou školičku spontánně pochvalují.
„Výstavba probíhala o prázdninách, což je velká výhoda,“ připomíná ředitelka, „každému, kdo si chce postavit školu, bych doporučovala, ať si ji staví právě v červenci a srpnu.“
Ve škole je nyní celkem 373 dětí. Během šesti let, kdy je Jana Novotná ve funkci, jich přibylo sto. Jen za poslední rok se počet žáků zvýšil o třicet, příští rok se očekává zvýšení o dalších patnáct. Počty hovoří jasnou řečí: Loni skočila jen jedna devátá třída, ale v letošním prvním ročníku jsou první třídy tři.
Právě prvňáčci (a jedna druhá třída) se učí v nové školičce. Pedagogové jsou s tímto řešením spokojení. Malá zelená budova tvoří z hlediska dětí jakýsi mezičlánek mezi mateřskou školou a velkým světem velké školy. Dokud byly všechny třídy v hlavní budově, prvňáčci zůstávali o hlavní přestávce schovaní ve třídách. Nyní se nemusí bát, že do nich na chodbě omylem vrazí nějaký patnáctiletý habán. Hezké a čisté prostředí zbrusu nových místností navíc pozitivně ovlivňuje chování žáků.
Zbourat a postavit novou
„Jedno dítě mi řeklo, že by chtělo zbourat hlavní budovu a postavit novou školu, aby byla stejná jako zelená školička,“ usmívá se Novotná.
„A jedna maminka škemrala, zda by v té nové malé budově nemohly děti zůstat i příští rok. To by ale nemohly, budou tam zase prvňáci,“ dodává.
Ve škole proběhla anketa. Žáčci z první třídy ještě neumí psát, tak svou novou zelenou školičku známkovali smajlíky. Ani jeden nebyl zamračený, všechny tváře se smějí. Také ředitelka hodnotí nový objekt pozitivně. Jen když uhodily mrazy, bylo zapotřebí začít topit o něco dřív.
„Jedna paní učitelka mi dokonce řekla, že si bude brát dobrovolně první třídu, protože z přístavby se už nechce nikdy odstěhovat,“ líčí Novotná. A to je velké ocenění, protože právě první třída dá učitelům na prvním stupni vždy nejvíc zabrat.
Zelená školička se stala svým způsobem atrakcí. Jezdí se na ni dívat zastupitelé a ředitelé škol z blízka i daleka. Takových návštěv už bylo asi deset, protože mnoho vesnických škol v posledních dvaceti letech zaniklo a některá školská zařízení teď začínají praskat ve švech. Pohled na vlastní oči přitom žádná prezentace nenahradí.
Všichni na jedné lodi
Děti bývají náročné. Do nových domů se nastěhovaly i velmi bohaté rodiny, do školy nyní chodí mnoho potomků bankéřů. Potomci starousedlíků se však podle ředitelky od přistěhovalců nijak neliší. Děti rozdílný původ neřeší, dospělí občas ano. Pro obyvatele některých nových vil asi není vesnická škola to, co by si představovali. Někteří rodiče vozí děti do Říčan a do Uhříněvsi, pár dětí dojíždí až do pražských jazykových škol a víceletých gymnázií.
„Někteří noví obyvatelé ani nevěděli, že v našem případě jde o školu devítiletou, což mě dost překvapilo, protože když se lidé stěhují, obvykle si tento druh informací zjistí. Vyvedli jsme je z omylu. Jinak ale potíže nejsou,“ tvrdí Jana Novotná. Dětská přátelství navázaná právě ve škole, kde jsou všichni na jedné lodi, ostatně pomáhají setřít rivalitu mezi starousedlíky a „náplavami“.
V ředitelně s křečky Ředitelka školy bydlí hned v jejím sousedství. Někdy je to výhoda (mohla o Vánocích chodit do ředitelny krmit křečky zabavené při vyučování šesťákům), jindy ne, protože každou chvíli někdo zazvoní. Ale ani Jana Novotná se v Mukařově nenarodila, pochází z Liberce. Studovala pedagogiku v Ústí nad Labem a tam se seznámila s manželem, který byl z Kolína. V Ústí měli zdravotní potíže, tak šli do Kolína, ale nesehnali vyhovující byt. Několik měsíců strávili v Novém Městě pod Smrkem, kde však nebyli spokojeni s žáky – příliš jich propadalo. Vydrželi tam čtyři měsíce. Hledali nové místo s bytem a našli je až v Mukařově, kde nastoupili v roce 1992. „Se svou aprobací český jazyk a dějepis jsem tady na začátku učila prv-ní třídu a manžel s aprobací český jazyk a občanská nauka zpočátku učil matematiku, ale jako zkušenost to nebylo špatné,“ vzpomíná Novotná. Omlazený kvalifikovaný sbor**
Tříd je nyní osmnáct. Škola má 38 pracovníků, z toho 28 pedagogů. Daří se jí získat aprobované učitele, protože není daleko od Prahy a dojíždění už není problém. Mužů tu na české poměry učí poměrně dost – celkem šest, například angličtinář a fyzikář.
Místní populační exploze se nevyhnula ani škole. „Měla jsem trochu těžkosti, protože mi během půl roku odešly čtyři učitelky na mateřskou,“ připouští ředitelka. Učí zde i čtyři důchodci, ale celkově se pedagogický sbor poněkud omladil, což souvisí s větší potřebou nových učitelů pro první stupeň.
Teď ovšem půjde také o to, aby tu děti zůstaly, až trochu povyrostou. Samotný Mukařov se nyní zaměřuje hlavně na služby, jiných pracovních příležitostí v něm není mnoho, a mnozí lidé proto za prací dojíždějí. Někteří i s dětmi. V nedalekých Říčanech se otevírá nová velká škola, ale ředitelka Novotná se této konkurence nebojí.
„Nabízíme kvalitní výuku a příjemné prostředí, což je nejdůležitější, a k tomu spoustu kroužků,“ podotýká Novotná. Zatím zde nedocházelo ani k tomu, co velmi trápí základní školy ve městech, tedy k masovému úprku žáků z páté a sedmé třídy na gymnázia. Dosud šlo většinou o dvě tři děti. Letos se jich sice na gymnázia hlásí opravdu hodně, ale na druhou stranu zase přibudou děti z nových domů.
„Během následujících šesti sedmi let bude kapacita stále spíše nedostatečná,“ zdůrazňuje místostarosta Jan Kašpar.
A když to se zelenou školičkou tak dobře klaplo, řekli si při její kolaudaci s ostatními starosty, že by se měli v průběhu příštích let znovu společně zamyslet nad vybudováním nové školy pro 21. století.
