Graffiti je báječná věc. Pokud jste ten, kdo ho dělá…
Fenomén graffiti je odjakživa dvojznačný. Je proklínán stejně jako hip-hopovou subkulturou adorován. Úplně přesně to nedávno vystihl legendami opředený TAKI 183, potomek řeckých rodičů s reálným příjmením Demetrius, který jako první rozpoutal v 60. letech „bombing“ v newyorských ulicích: „Když jsem s tím začal, ani ve snu by mě nenapadlo, kam to povede. Myslím na to každý ráno, když čistím rolety svého shopu od tagů. Graffiti je báječná věc, pokud jste ten, kdo ho dělá…“
Před několika dny vyšla v nakladatelství Mladá fronta bohatě ilustrovaná knížka Martiny Overstreet (plus dvojice Pasta & Masker), jež mapuje českou domácí scénu s důrazem na Prahu, Brno a Ostravu v letech 1988 až 2005. A mapuje ji ojediněle: formou rozhovorů s členy „crews” (skupin) a kolosálním fotoarchivem jejich výtvorů.
In Graffiti We Trust, parafráze dolarovského nápisu o Bohu, je především dárkem komunitě samé, protože z přívalu zkratek a „nicků” jde čtoucímu vetřelci hlava kolem. Kouzlem graffiti (plurálu z italského slova graffito – česky sgrafito) i ostatního street-artu je, že narušuje pořádek, přestupuje pravidla. Ředitel Východočeské galerie v Pardubicích dokonce loni hovořil o „určitém druhu estetického parazitismu, který potřebuje být nelegální. Jakmile by byl součástí oficiální kultury, stal by se prázdným“. To vědí i členové partiček. Ať si klidně existují vyhrazené legální zdi, daleko více ceněna jsou místa jiná. Jeden z „kingů“ – zasloužilých borců – přirovnal výpravy k nádražním zdem, do dep metra či míst střežených policií k nočním cestám Rychlých šípů do Stínadel.
Tito autoři jsou dle antropologa Jana Snopka, který kontrakulturu graffiti dlouhodobě studuje, lidé kolem patnácti až dvaceti let s pouhým pětiprocentním zastoupením žen. „Jsou mezi nimi kluci ze sídliště i z milionářských vilek,“ říká. I to naznačuje, že graffiti v ČR je přece jen něčím jiným než drsným uměním ulic Harlemu a chudinských ghett. Přesto lze doufat v objevení českého Jeana-Michela Basquiata, Keitha Haringa nebo Haralda Naegeliho, nejslavnějších avantgardistů vzešlých z pomalované ulice.
Martina Overstreet: In Graffiti We Trust
Nakladatelství Mladá fronta 2006
232 stran, doporučená cena: 599 Kč
