Evropa musí o ruský plyn bojovat s konkurencí z Asie
Anglický ekonomický časopis The Economist napsal ještě v roce 1990, že plynárenství spolu s výrobou cementu a kuličkových ložisek je jedním z nejnudnějších odvětví průmyslu vůbec. „Nemohu sice hovořit za zbývající dva obory, ale plynárenství se mezitím stalo jedním z nejnapínavějších odvětví ekonomiky vůbec,“ konstatoval předseda představenstva společnosti RWE Transgas Ulrich Jobs na letošním Gas Business Breakfast. Významní energetičtí manažeři a odborníci se v pátek 8. prosince sešli v pražském hotelu Corinthia Towers, aby diskutovali o aktuálních problémech českého plynárenství. Již třetí ročník akce Gas Business Breakfast uspořádalo vydavatelství Euronews v rámci projektu EURO Setkání. Patronem byla Česká plynárenská unie a partnerem advokátní kancelář Pokorný, Wagner & spol. V diskutovaných tématech se řečníci věnovali především dostupnosti zdrojů zemního plynu pro evropské odběratele, liberalizaci trhu a očekávanému vývoji cen.
Spotřeba roste.
Zemní plyn je spolu s konkurenční elektřinou pro odběratele nejpohodlnějším zdrojem energie. Stačí otočit příslušným tlačítkem a dál se již spotřebitelé nemusí o nic starat. Zatím. Evropská energetika je stále závislejší na zemním plynu. A ten bohužel pro starý kontinent dodává jen úzký okruh dodavatelů, především z Ruska. Tato závislost navíc do budoucna ještě vzroste a to nejen v Evropě, ale celosvětově. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) spočítala, že v roce 2003 dosáhla celosvětová spotřeba zemního plynu 2700 miliard metrů krychlových. Pro rok 2010 již organizace prognózuje spotřebu ve výši 3200 miliard, což je v porovnání s rokem 2003 takřka devatenáctiprocentní nárůst. Do roku 2030 by poptávka po zemním plynu měla vzrůst o další 2,1 procenta. „Spotřeba plynu poroste i v Evropě. Zde se počítá i se zvýšením spotřeby ze 414 miliard v roce 2001 na 664 miliard kubíků do roku 2025,“ naznačil další vývoj šéf společnosti RWE Transgas. Pro spotřebitele zemního plynu to není příliš dobrá zpráva. Zdrojů bude jen několik, a jak tvrdí Jobs, poselství tohoto vývoje je jasné: „V budoucnu dojde k vystupňování soutěže odběratelů o dodávky zemního plynu. Tyto potřeby však bude moci uspokojit jen hrstka dodavatelů, především Rusko.“ Jen stěží se proto spotřebitelé dočkají výrazného poklesu cen zemního plynu, spíše naopak.
Miliardy do trubek.
Špatných zpráv z plynárenství je však víc. Rostoucí spotřeba klade vyšší nároky na infrastrukturu a bez rozsáhlých investic není možné dopravit vytěžený plyn ke spotřebitelům. Mezinárodní plynárenská unie (IGU) odhadla celosvětovou potřebu investic do plynárenské infrastruktury v letech 2001 až 2030 na 3150 miliard dolarů. Ani tak gigantické náklady však nezbaví Evropu závislosti na ruském plynu. K tomu by potřebovala investovat do plynárenské infrastruktury dalších padesát miliard eur. „Je-li vůbec možné takové zdroje včas najít a využívat,“ pochybuje Jobs. Obdobnou sumu by však muselo vynaložit i Rusko, kdyby chtělo dopravit svůj západosibiřský plyn na budoucí nové trhy, jako jsou Čína, Korea, Japonsko a Indie. Skeptici však tvrdí, že objem takových investic nemusí být pro Rusko žádnou překážkou, jestli ovšem dostane na východě za svůj plyn vyšší ceny, než kolik bude ochotna nabídnout Evropa. Optimisté naopak dodávají, že takových turbulencí se u dodávek ruského plynu obávat nemusíme. Ať mají pravdu optimisté či pesimisté, jedno je jisté. V roce 2001 se do Evropské unie dováželo zhruba 31 procent celkové spotřeby zemního plynu a odhady pro rok 2025 hovoří o podílu importu ve výši 59 procent. Nutno upozornit, že většina plynu bude opět z Ruska. Kvůli této rostoucí závislosti musí Evropská unie začít jednat s Ruskem o dodávkách zemního plynu a požadovat větší záruky spolehlivosti a jejich transparentnosti než doposud. „Je jisté, že je to záležitost, kterou mohou evropské země požadovat jen společně. Jednotlivé státy, jako třeba Česká republika, mají v tomto bodě omezené možnosti vlivu,“ dodal Jobs.
Otevřeno pro všechny.
Řečníci se však nezabývali jen světovými trhy se zemním plynem, ale i tím českým. Jak upozornil předseda Energetického regulačního úřadu (ERU) Josef Fiřt, od ledna příštího roku se trh se zemním plynem otevře pro všechny odběratele včetně domácností. Teoreticky si tedy svého dodavatele mohou vybrat všichni spotřebitelé zemního plynu. Slovo teoreticky je na místě. „Skutečná možnost změnit dodavatele zemního plynu je pro domácnosti velmi malá. Vše závisí zejména na tom, jakou obchodní strategii přijmou společnosti Pražská plynárenská a Jihočeská plynárenská, které nejsou ovládány společností RWE. Tedy zda nabídnou své služby i na územích, kde plyn dodávají v současnosti firmy ovládané RWE. Rovněž záleží na tom, zda si budou vzájemně konkurovat firmy ze skupiny RWE,“ vysvětloval Fiřt. V současné době dováží do České republiky zemní plyn tři obchodníci. Většinu RWE Transgas, zbytek firmy Vemex a Wingas. Vemex dodává jen nepatrné procento z celkové spotřeby Pražské plynárenské, ale plánuje, že v roce 2007 rozšíří své dodávky i dalším velkým odběratelům v Česku. Wingas má jednoho klienta na jižní Moravě, kde prodává plyn z vlastní těžby také společnost Moravské naftové doly.
Malá konkurence.
„Dominantním hráčem na trhu bude i nadále RWE Transgas, ostatní budou jen paběrkovat a žádné velké konkurence se nedočkáme. I z toho důvodu, že producentů, od kterých lze plyn kupovat, je jen omezené množství. Především z Ruska a Norska,“ shodli se účastníci konference. Prezident České plynárenské unie Roman Budinský k tomu dodává: „Ani evropský trh se zemním plynem není funkční, a to ani z hlediska objemu a zdrojů těžby zemního plynu, ani z hlediska přepravní kapacity. Záměr Evropské komise otevřít trh s plynem tak, aby producenti a obchodníci soutěžili o zákazníka, se dosud nezdařil a je otázkou, zda se to v tomto sektoru může vůbec podařit.“ Navíc nutno podotknout, že skutečné otevření českého trhu s plynem začne až od 1. dubna příštího roku. Do konce března totiž Energetický regulační úřad reguluje ceny plynu od společnosti RWE Transgas. Úřad zmíněným opatřením reagoval na stížnosti největších odběratelů, že jim RWE Transgas, případně firmy ze skupiny, účtují za plyn nepřiměřené ceny. Úřad chce cenovou politiku RWE Transgas kontrolovat i po 1. dubnu. „Byly nastaveny mantinely pro ceny, které by měla společnost RWE dodržovat. Když si budou zákazníci stěžovat, jsme připraveni v RWE podniknout cenovou kontrolu,“ konstatoval Fiřt.
