Pro jedny vítaný benefit, pro druhé trest. Práce z domova, která se stala průvodním jevem celé pandemie, se postupně stává jevem trvalým. Firmy rychle „přezbrojily“ své zaměstnance, vybavily je potřebnou technikou a statistiky videokonferenčních aplikací vyletěly strmě vzhůru. Jen dle odhadů Hospodářské komory, která sdružuje firmy generující 60 procent českého HDP a zaměstnávající na 3,3 milionu lidí, je aktuálně v režimu home office více než 40 procent zaměstnanců. V absolutním vyjádření to představuje zhruba 1,3 milionu lidí. Za běžného stavu jsou to přitom jen statisíce – loni to dle dat Eurostatu bylo sotva pět procent ekonomicky aktivních, tedy zhruba 206 tisíc lidí.
Růstový trend nicméně panoval už před vypuknutím pandemie, během níž se firmy s institutem home office spíše jen naučily lépe pracovat. Mimo jiné zjistily, že obavy z nižší výkonnosti zaměstnanců či markantního snížení jejich produktivity byly liché. Současně byly donuceny rychle reagovat a své provozy i zaměstnance, zejména co se nákupu nové techniky týče, nově vybavit. I díky tomu je nyní produktivita lidí při práci z domova nižší jen o deset až dvacet procent, zatímco na jaře v prvních měsících pandemie to bylo až o třetinu, ukázala analýza poradenské společnosti Moore Czech Republic.
„Covid-19 dohnal řadu lidí k tomu, aby se naučili řešit své potřeby prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu,“ potvrzuje jasný trend uplynulých měsíců regionální ředitel společnosti SAS Petr Šlajchrt.
změna smýšlení
Pozitivní zkušenosti mnoho firem přiměly k tomu, aby z původně krátkodobého opatření učinily běžný stav. V celoevropském srovnání ovšem Česko i nadále zřejmě zůstane spíše zemí, kde je daleko běžnější docházet každý den do zaměstnání.
Je to dáno už samotnou strukturou ekonomiky, která je ve velké míře závislá na průmyslových oborech, jež široké uplatnění práce z domova zkrátka neumožňují (více viz Makro na straně 39). Stejně tak se práce na dálku těžko uplatní v gastronomii, zemědělství či cestovním ruchu, kde měly firmy už během první vlny pandemie výrazně větší podíl zaměstnanců na překážce v práci. V první vlně Hospodářská komora evidovala nejvíce firem s home office ve zpracovatelském průmyslu (58 procent), stavebnictví (48 procent) a ve službách (47 procent). Častěji se také týkala zaměstnanců ve velkých firmách (81 procent) a firem ve formě právnických osob.
Před začátkem koronavirové krize práci z domova umožňovala pětina až čtvrtina firem. Většinou se týkala vybraných zaměstnanců a jen po omezenou dobu (například jeden den v týdnu pro rodiče s malými dětmi). Studie Deloitte navíc upozornila, že firmy neposkytují volnost každému, home office je častější mezi zkušenými lidmi v manažerských pozicích (69 procent) než u pracovníků ve středních (40 procent) a nižších pozicích (36 procent). Pohled na tvrdá data z první a druhé vlny navrch ukazuje, že potenciál práce z domova byl naplněn sotva z poloviny. „Plný home office byl na jaře zavedený až u 23 procent pracovně aktivních respondentů a 30 procent z nich na něm bylo od jara alespoň dva týdny,“ uvádí agentura PAQ Research Daniela Prokopa s tím, že ve druhé polovině října bylo na plném home office jen 16 procent pracujících.
Z průzkumů i dat je nicméně patrné, že smýšlení firem se mění. Podle Hospodářské komory v mezidobí některé zjistily, že režim home office je pro ně ve vybraných pozicích neefektivní, jiné se na tento režim naopak technicky dostatečně vybavily. Celkově pak nyní odpovědněji zvažují, kde je možné tento institut efektivně využít a kde naopak nikoli. „Troufám si říci, že na jaře, kdy firmy musely nechat všechny zaměstnance doma, někdy jim i vytvářely alespoň nějakou práci, aby měli co dělat. Dnes už se s home offi-ce nakládá s větším rozmyslem, rozlišuje se, kdo pracovat z domu může a komu to naopak jeho náplň práce neumožňuje,“ potvrzuje pro týdeník Euro Jana Vávrová, projektová manažerka personální agentury Grafton Recruitment.
Nečekané problémy
Práce z domova otevírá také mnohé právní otázky, které dosud nikdo příliš neřešil. Vedle z pohledu firem nepříjemného faktu, že se úraz doma automaticky stává v pracovní době i úrazem pracovním, začínají zaměstnanci po celé Evropě stále častěji řešit problematiku úhrad nákladů s prací z domova spojených. Ty se fakticky přenášejí z firem právě na ně, kdy vlivem pobytu doma spotřebovávají víc energií, zejména elektřiny, vody, ale i – jak před nedávnem poněkud odlehčeně upozornila agentura Reuters – toaletního papíru. Nizozemský finanční institut NIBUD tak už například stanovil výši této kompenzace na dvě eura (asi 54 korun) na den a tamní úřady hodlají úředníkům pracujícím z domova vyplácet „covidový bonus“ ve výši 363 eur (bezmála deset tisíc korun) měsíčně.
Nové situaci se snaží přizpůsobit i další evropské země. Například Španělsko zaměstnavatelům nařídilo, aby zaměstnancům platili za údržbu a vybavení, v Německu se debatuje o zákonu, který by obsahoval práva zaměstnanců pracujících z domova, Francie přijala zákon chránící zaměstnance před nutností odpovídat na e-maily po pracovní době a Británie naznačila, že by mohla zmírnit daňová pravidla u nákupů pracovního vybavení během pandemie.
V Česku, kde je práce v režimu home office ošetřena zákoníkem práce jen velmi ledabyle, se tyto debaty teprve otevírají.
„Z našeho průzkumu z letošního července vyplývá, že přes 98 procent firem nehradí svým zaměstnancům provoz domácích kanceláří,“ říká například Olga Hyklová, majitelka personální agentury Advantage Consulting, s tím, že tento stav se bude muset změnit. Že debaty nebudou snadné, lze ovšem dovodit už jen z jasného vymezení pozic státu a zaměstnavatelů, jejichž zástupce týdeník Euro oslovil.
Zatímco stát tvrdí, že náklady hrazeny být mají, sdružení zaměstnavatelů volají po individuálním přístupu a varují před legislativním „sešněrováním“.
„Zákoník práce stojí na zásadě, že závislá práce musí být vykonávána na náklady a odpovědnost zaměstnavatele.
Zaměstnavatel je tedy povinen hradit náklady, které zaměstnanci prokazatelně vzniknou při výkonu práce, ať už zaměstnanec práci vykonává na pracovišti zaměstnavatele, nebo pracuje například z domova. Tyto náklady nemohou být zahrnuty ve mzdě nebo platu,“ reaguje na dotaz, jak na úhradu nákladů spojených s prací z domova nahlíží česká legislativa, Michaela Buchtová z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí.
Hospodářská komora i Svaz průmyslu a dopravy jsou toho názoru, že by se tato záležitost měla řešit individuálně a nikoli plošnými nařízeními. „Zaměstnavatelé si jsou vědomi, že pro práci z domova je nezbytné zaměstnance vybavit technikou, která distanční práci umožňuje. Jestliže zaměstnanec používá vlastní techniku nebo hradí náklady na internetové a telefonické spojení, zaměstnavatel zpravidla s takovým zaměstnancem uzavře dohodu o kompenzaci vzniklých nákladů,“ tvrdí mluvčí komory Miroslav Diro. Ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy Eva Martinicová pak upozornila, že je důležité odlišovat obecný benefit práce z domova za normálního stavu a ten, který probíhá v krizových podmínkách nyní. „Obecně sice platí, že zaměstnavatel nemůže přenášet náklady z výkonu práce na zaměstnance, ale firmy tento problém s pracovníky řeší individuálně zejména podle toho, co který zaměstnanec konkrétně dělá,“ upozorňuje Martinicová.
Benefity převažují
Že se čeští zaměstnanci o tyto náklady zatím nijak výrazněji nehlásí, je dáno křehkostí současného nastavení vztahů mezi zaměstnanci a firmami. Do popředí smýšlení lidí se výrazněji dere motiv udržení práce, důležitost jistoty zaměstnání a jeho stability, uvádí v průzkumech na předních místech stále více lidí. Velkou měrou se zde podepisuje i to, že většina lidí si režim home office pochvaluje a nemají příliš důvodů „remcat“. Například rozsáhlá studie Workforce of the Future společnosti Cisco mezi deseti tisíci kancelářskými pracovníky ve 12 zemích Evropy, Blízkého východu a Ruska ukázala, že možnost volit si pracovní režim podle svého by chtělo mít i nadále 87 procent dotázaných a 63 procent by si chtělo zachovat větší autonomii.
Jistá evoluce pracovního trhu přitom byla patrná už před příchodem mikroskopického čínského nepřítele. Důkazem je mimo jiné rapidní nárůst popularity takzvaných coworkingových prostorů, tedy sdílených kanceláří, které jen za poslední dekádu zaznamenaly nárůst o víc než tisíc procent. Zatímco v roce 2008 fungovalo dle celosvětového průzkumu magazínu Deskmag po celém světě jen 160 těchto prostor, letos by měl jejich počet dosáhnout více než 26 tisíc. Jejich popularita roste i díky základním potřebám zaměstnanců mít k dispozici prostory, v nichž budou mít klid na práci, a odstraňují i často zmiňované obavy zaměstnanců z přílišné společenské izolace.
„Všem na home office chyběl lidský kontakt. Potvrdilo se to, co prosazujeme již dlouho. Kanceláře by měly být navrhovány jako sídla, jako místa, kde vzkvétá kultura firmy a kde se sdílí know-how,“ uvedla na hybridní konferenci Budoucnost (spolu)práce odkudkoli Apolena Weissová ze společnosti Capexus. Coby nejefektivnější se kombinace práce na dálku a fyzické přítomnosti v zaměstnání ukazuje i podle partnera Moore Czech Republic Petra Kymličky. Stále je tu také velká skupina těch, kterým práce z domova nevyhovuje, a to zejména kvůli nedostatku klidu. Ztráta soustředění a nevhodné zázemí jsou ostatně nejčastěji zmiňované nevýhody práce z domova – udržet pozornost je zkrátka v domácí pracovně značně náročnější než v kanceláři, kde jsou lidé zvyklí věnovat se čistě svým úkolům.
Klíčový milník
Aktuální nálady na pracovním trhu ukazují, že institut home office tu minimálně zčásti zůstane i po odeznění současné celosvětové pandemie. Ty největší technologické firmy, které těží ze svého zázemí, ostatně tuto formu nabízejí dlouhodobě a například Twitter rovnou oznámil, že zaměstnanci mohou pracovat odkudkoli již napořád. Firmy jako Barclays, Morgan Stanley a další korporáty pak přehodnocují, zdali kanceláře k práci potřebují v takové míře jako dosud. Stále více lidí tak věří, že současný přerod pracovního trhu bude trvalý. Potvrzuje to i průzkum agentury Gartner mezi 317 finančními řediteli, z nichž 74 procent uvedlo, že vzdálenou práci zachovají i po odeznění nemoci covid19. A nasvědčují tomu i neutuchající investice do nové výpočetní techniky.
Nejpravděpodobnějším scénářem budoucího vývoje přitom je, že firmy zvolí již zmíněný hybridní způsob práce, kdy pro své zaměstnance udržují nějaké – byť minimální – zázemí, kde se mohou pravidelně scházet.
Nikdo je však nenutí do kanceláří pravidelně docházet. „Mohly by existovat A týmy a B týmy pracující na dálku různé dny,“ odhaduje další možné uspořádání ve své nedávné analýze americký list New York Times.
Tak nebo tak, jisté je, že rok 2020 se zapíše do historie nejen kvůli pandemii koronaviru, ale na toto období se bude vzpomínat také jako na milník ve změně způsobu zaměstnávání lidí.
Evropská NEJ * nejběžnější je home office v Nizozemsku, kde takto obvykle pracuje 14 procent zaměstnaných (1,2 milionu lidí) * nejméně se home office využívá v Bulharsku, na dálku zde pracuje jen 0,5 procenta zaměstnaných * největší nepoměr žen a mužů pracujících doma je v Turecku, kde takto pracuje jedenáctkrát víc žen než mužů * n ejčastěji využívají práci na dálku lidé ve věku 40 až 59 let, povětšinou v seniorních a manažerských pozicích TOP „covidové“ benefity (nejžádanější zaměstnanecké benefity oproti době před vypuknutím pandemie) 1. home office 2. zdravotní volno 3. nadstandardní zdravotní péče 4. služební auto a parkovací místo
Zdroj: Grafton Recruitment Změna paradigmatu Přerod pracovního trhu a příklon k hybridnímu způsobu práce s sebou nese i nutnost změn ve fungování kanceláří. Signály z trhu ukazují, že poptávka po nich zatím neklesá tak, jak by se mohlo zdát, a díky již rozjetým projektům se výrazně neutlumuje ani výstavba nových administrativních budov. Mění se však přístup developerů, kteří před spekulativní výstavbou dávají přednost takzvaným předpronájmům, kdy mají jistého nájemce ještě před samotnou realizací stavby, a průběžně se mění i vzhled a uspořádání existujících prostor, které čím dál častěji slouží jen jako zázemí pro zaměstnance jinak pracující v režimu home office. Mezinárodní studie úvěrové pojišťovny Atradius přitom upozornila, že změna dosavadního paradigmatu pracovního života může být likvidační pro řadu navázaných oborů – nejen pro majitele a pronajímatele kancelářských prostor, ale i investory, kteří jsou na výnosech z pronájmu závislí, či gastronomické provozy v administrativních centrech, jimž se dramaticky propadly tržby. Problémy se hromadí i v papírenském průmyslu, kdy významně poklesla spotřeba kancelářského papíru. Klesá i poptávka po společenském oblečení.
O autorovi| michal hron, hron@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU