Brusel tvrdě tlačí na české masokombináty a mlékárny
Česká tisková kancelář 12. července letošního roku píše: Kostelecké uzeniny zahájí výstavbu závodu na výrobu uzenin za 500 milionů korun. „Realizací projektu dojde ke splnění všech veterinárních a hygienických požadavků a po této stránce bude podnik zcela konkurenceschopný i v Evropské unii …“ Ve stejný den zpravodajská agentura informuje, že ostravský Masokombinát Martinov kvůli připravovanému vstupu České republiky do Evropské unie letos během prvního pololetí investoval 12 milionů korun do zařízení, 20 milionů má vynaložit na provozní opatření, která zvýší jakostní úroveň, a dalších 50 milionů půjde oprav budov a zařízení…
Souběžně s vrcholícími politickými rozhovory o přistoupení České republiky k Evropské unii se tvrdě finišuje i na korporátní úrovni. Některé české firmy nyní pouze završují rozsáhlé investiční programy, jiné se teprve probouzejí z letargie. Všichni už ale vědí: je za pět minut dvanáct.
Strach z východní Evropy.
Pro Evropskou unii je bezpečnost potravin (food safety) jedním z ústředních témat, a proto je nebývale vysoký tlak vyvíjen na potravinářské podniky, zvláště ty, které uvádějí na trh poživatiny živočišného původu – masokombináty, mlékárny, zpracovny vajec, ryb, medu, zvěřiny … „Veřejnost v Evropské unii je už ‚vyblázněna‘ z BSE, ze slintavky a kulhavky, dioxinů, růstových hormonů a do toho všeho přichází rozšíření, přičemž obecné povědomí o úrovni výroby v přistupujících zemích je špatné, ač podle našeho mínění neoprávněně. Orgány unie proto chtějí dát svým lidem určité záruky,“ zamýšlí se pro týdeník EURO nad příčinami Rudolf Jánský, náměstek pro potravinářskou výrobu z českého ministerstva zemědělství.
Veterinární vysvědčení.
Požadavek z Bruselu je naprosto nekompromisní: na společný trh budou moci jenom potraviny z těch výrobních podniků, které bezezbytku splňují všechny veterinární a hygienické standardy Evropské unie. Firmy, které nejsou schopny všem požadavkům ke dni vstupu dostát, dostaly možnost individuálně požádat o tříleté přechodné období. Učinilo tak 52 českých podniků, většinou okrajového významu. „Seznam firem, který byl předložen Evropské komisi, je velmi důvěrný, ale mohu prozradit, že absolutní většinu představují jatka, zbytek mlékárny a zpracovatelé masných výrobků. Jsou v něm ovšem jen menší a střední podniky, rozhodně ne žádný z těch velkých, jako je Martinov nebo Kostelec,“ uvádí náměstek Jánský. Ostatní firmy, které o přechodné období nepožádaly - a jsou jich stovky a tisíce - si zřejmě věří, že evropské legislativě dokáží včas vyhovět, či počítají s ukončením své činnosti k datu vstupu. Státní veterinární správa od loňského roku v pravidelných čtvrtletních intervalech prověřuje, jak na tom jsou jednotlivé podniky z hlediska evropských komoditních směrnic pro bezpečnou, kvalitní a hygienickou výrobu. V tomto procesu pasportizace se sleduje několik tisíc podniků (respektive provozů), a to nejen velkých fabrik, ale i malých porcoven masa při prodejnách, zpracoven kostí, kůže, vlny, srsti, peří, střev, krve. Veterináři sledované závody po prohlídkách rozčlenili na základě kvalitativní úrovně výroby do tří skupin (A, B, C) a každou z nich pak ještě do tří podskupin (viz box). V říjnu loňského roku dosahoval počet hodnocených provozů 16 019. V nejlepších „áčkách“, které bezezbytku vyhovují normám unie, bylo v té době 3801 provozů, v „béčkách“, které vyhovují s menšími nedostatky, 9476 a v nevyhovujících „céčkách“ 2742 provozů. Postupně - od nejhorších - mají být zastaralé závody zavírány. Do pololetí loňského roku musely skončit všechny z kategorie C3, do konce roku 2001 z kategorie C2, do letošního prosince by měly „zavřít krám“ i ony s označením C1.
Najdi si svého řezníka.
„Pro nevyhovující provozy existují jen dvě možnosti - buď skončí, nebo investují do modernizace a poskočí alespoň o kategorii výše,“ uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO ústřední ředitel Státní veterinární správy Josef Holejšovský. První letošní hodnocení se uskutečnilo k datu 4. ledna. Pasportizováno bylo 15 437 provozů a nejhorší, zařazené předtím do kategorií C2 a C3, už ve výsledcích skutečně zastoupeny nejsou. Část podniků byla zavřena veterináři, některé samy ukončily činnost, některé postoupily o třídu výše.
Souhrnný přehled lednového hodnocení mohou zájemci nalézt v osmi přílohách na konci tohoto textu. Mezi dokumenty jsou zařazeny i konkrétní údaje o jednotlivých potravinářských firmách v nejsledovanější masné výrobě, které se týdeníku EURO podařilo neoficiální cestou získat - provozní jatka, samostatné bourárny červeného masa, bourárny masa při výrobnách, samostatné porcovny drůbežího masa, porcovny drůbežího masa při výrobnách, drůbeží a králičí porážky. Kromě těchto dokumentů je zařazen i souhrnný přehled hodnocení z dubna, kdy bylo pasportizováno 15 123 provozů.
Ze zveřejněných údajů jasně vyplývá, že dominující kategorií stále zůstává B3, v níž se nachází více než polovina provozů (v dubnu 8524). V kategorii C1, která musí skončit do konce roku 2002, zůstává „úctyhodných“ 2034 provozů.
Ohrožená jatka.
Ačkoliv jde obecně o menší výrobní jednotky, je v kategorii B2, B3 a C1 například absolutní většina českých provozních jatek, a mezi nimi i řada známých firem. V B2 jsou například uvedena jatka podniků Masozávod Krahulčí, Vamberecké maso uzeniny, Masokombinát Polička, Masný průmysl Krásno, Slovácký masokombinát Hodonín. V C1 Masna Příbram, Hanácký masokombinát Olomouc a řada dalších (viz internetový přehled). Možná i proto tolik žádostí o přechodné období pochází právě z této sféry.
Na konci června oznámila v Hospodářských novinách investici ve výši sto milionů korun do obnovy výrobního zařízení akciová společnost Maso Planá, patřící pod skupinu AGF Trading. Osmdesát milionů má jít právě do rekonstrukce porážky vepřů, která evropským kritériím už nevyhovovala a podnik před časem přišel o razítko, které jej opravňovalo k vývozu do Evropské unie. Nový provoz má prý být nejmodernější v České republice, jeho plánovaná úroveň není zatím běžná ani v zemích Evropské unie (poprvé v Česku mají být například prasata omračována plynem, ne elektřinou).
„Je to drahé, ale pro budoucnost absolutně nezbytné. Do porážek nechce zatím nikdo moc investovat, firmy které zaostanou, budou v nevýhodě. Nebudou moci na evropský trh a konkurence je časem může začít vytlačovat i z jejich lokálních odbytišť,“ uvedl v ekonomickém deníku ředitel firmy Emil Kasper. Jatka v Plané byla v lednové pasportizaci uvedena v kategorii B2, tedy nepatří k těm úplně nejhorším.
Souhrnné počty dosud nevyhovujících potravinářských závodů představují relativně obrovská čísla, za nimiž je třeba vidět i stovky a tisíce ohrožených podnikatelů a pracovních míst. Odborníci navíc poznamenávají, že například mezi provozy B3 a C1 není zásadnějších rozdílů.
Lepší nový závod.
Největší domácí podnik na zpracování masa Kostelecké uzeniny je členěn na tři závody. Jeden s veterinárním označením CZ 100 zahrnuje porážku skotu a prasat, bourárnu, expedici červených mas, mrazírnu a výrobu tepelně neopracovaných výrobků. Druhý, s označením CZ 966, porážku kuřat, porcovnu, expedici a výrobu drůbežích polotovarů. Oba jsou zařazeny do elitní kategorie A1. Závod CZ 333, výrobce masných výrobků, je však v kategorii B1. „Právě na základě výsledků pasportizace bylo rozhodnuto, že výhodnější než odstraňovat současné nedostatky bude postavit úplně novou masnou výrobu. Proto byl zpracován projekt, který získal investiční pobídku vlády. Uskutečňovat se začal letos,“ osvětlil týdeníku EURO důvody půlmiliardové investice generální ředitel podniku Jiří Bambula. Šéf největšího českého masokombinátu věří, že proces pasportizace bude dotažen do konce, ač to pro řadu firem může mít velmi neblahé důsledky. „Jsme přesvědčeni, že všichni podnikatelé, kteří měli jasný a poctivý podnikatelský záměr, se s požadavky vyrovnají. Nakonec nejde o nic jiného než o dodržování zákonem vymezených veterinárně hygienických požadavků. Pokud by k tomu nedošlo, tak opět budou ti schopní a poctiví znevýhodněni,“ míní kostelecký ředitel.
Bez pardonů.
Jak už bylo řečeno, v zásadě se firmám nabízejí pouze dvě varianty účinkování v Evropské unii: provoz plně splňující kritéria unie a provoz, který má od Evropské komise povoleno individuální tříleté přechodné období. „Existuje ovšem ještě jedna varianta - je možno snížit výrobu a stát se podnikem s takzvanou malou kapacitou, který - ač také musí vyhovět požadavkům unie - může mít určité úlevy. Smí ovšem působit výhradně na lokálním trhu,“ doplňuje a zároveň varuje šéf českých veterinářů Josef Holejšovský, přičemž připouští, že omezení výroby by pro řadu velkých závodů stejně znamenalo krach. Veterináři upozorňují, že se čas na rekonstrukce a opravy se rapidně zkracuje a je měřitelný už jen na měsíce.
Novela veterinárního zákona, která je plně v souladu s legislativou Evropské unie, by měla nabýt účinnosti v dubnu 2003 a předpokládaný datum vstupu Česka je 1. leden 2004. Ředitel Holejšovský očekává, že zejména v druhé polovině příštího roku se veterinární dozor bude velmi aktivně zajímat o stav podniků, které nevyhovují a o přechodné období nepožádaly.
Miroslav Koberna, ředitel Potravinářské komory ČR, která reprezentuje velké zpracovatelské firmy a profesní svazy, by byl pro ještě razantnější a nesmlouvavější postup vůči všem, kteří hygienické a veterinární standardy unie nesplňují. „Je třeba se dívat, jaké objemy výroby rušené závody reprezentují. Jsme přesvědčeni, že jejich konec nebude mít dopad na spotřebitele ani na zemědělce. Podniky, které směrnicím unie vyhovují, dokáží výpadek bez problému nahradit, třeba vícesměnným provozem.“
Šéf komory je rozhodně proti tomu, aby v této věci fungovaly nějaké sociální ohledy. „Bral si třeba někdo servítky na kominíky, když se začalo topit plynem?“ pomáhá si příkladem. Za absurdní považuje skutečnost, že v konkursním řízení jsou dnes mnohdy firmy, které v minulosti hojně investovaly do modernizace, přičemž zastaralé podniky zůstávají při životě.
Přijeli k nám komisaři.
Pravda je, že fabrika, která neinvestuje, se na trhu (vůči obchodním řetězcům) může podbízet nízkou cenou. „Musí tady být konečně standardní podnikatelské prostředí, aby zákony platily pro všechny stejně,“ naléhá Miloslav Kojan předseda představenstva akciové společnosti Xaverov, která se zabývá chovem drůbeže a zpracováním drůbežího masa. Je mínění, že všechny „céčkové“ provozy už měly dávno skončit, není prý důvod prodlužovat jejich existenci. Kojan v rozhovoru pro týdeník EURO navíc poukázal i na to, že nekalé konkurence se mohou dopouštět i podniky, které jsou považovány za špičkové exportní závody. Loni v říjnu z Bruselu přijela skupina inspektorů Evropské komise a prověřovala české drůbežářské podniky. Kontrolovala celý proces - od chovů, přes porážku, vyšetřování vzorků v laboratořích až po výrobu. Zkontrolovány měly být všechny exportní závody, které mají povolení vyvážet do Evropské unie (mají kulaté razítko s patřičným číslem). Obdobné kontroly se provádějí opakovaně zhruba každých patnáct měsíců a příprava na ně (odstraňování předešle zjištěných závad) firmy obvykle stojí desítky milionů korun. Kajan tvrdí, že společnost Xaverov přišla příprava na návštěvu komisařů v jejím závodě v Praze-Libuši (označený číslem CZ 982) na 40 milionů korun. Probíhá to asi, jako když přijede do vojenského útvaru armádní generalita, pouze se včas ohlásí. Ředitel firmy Xaverov pro potravinářskou výrobu Martin Lev upřesňuje, že bruselští komisaři kontrolovali v Libuši naprosto vše - způsob výroby, dodržování hygienických předpisů, osobní hygienu zaměstnanců, tok suroviny, dezinfekci provozu, dodržování teplotního řetězce. Sledovali také, zda si zaměstnanci myjí ruce, jak se chovají, když jim kus masa spadne na zem, co dělají, když jdou na toaletu… Běžným požadavkem Evropské unie je, aby se v provozu nikde neprotínaly takzvané čisté a špinavé cesty, tedy vstupující živočišný materiál a vystupující výrobek. Samozřejmostí už jsou bezdotykové vodovodní baterie, zaoblení spodních rohů v místnostech. Standardem je také technologické zařízení z nerez oceli, chlazení masa vzduchem (ne vodou), expedice hotových výrobků do kamionů „rukávy“, aby nebyl porušen teplotní řetězec.
Je to lumpárna.
Podobně jako v Libuši si na sklonku loňského roku, jak uvádí šéf představenstva Kojan, obnovily kulaté razítko i další české drůbežářské závody - Jihočeská drůbež Vodňany, Drůbežářské závody Klatovy, závody na zpracování krůtího masa ADEX v Lomu u Tachova a v Hodoníně (oba patří pod AGF Trading) a drůbežářský závod Kosteleckých uzenin. O dalších exportérech - Intergalu Vrchovina, skupině PROMT a Rabbitu Trhový Štěpánov - zástupci Xaverova tvrdí, že prověrkou neprošli, ale „číslo Eveopské unie“ jim zůstalo. (Kompletní seznamy potravinářských firem - nejen českých - které mohou dodávat potraviny na trh unie, je na internetové adrese http://forum.europa.eu.int/irc/sanco/vets/info/data/listes/table0.html).
Kojan říká, že vyhnout se pravidelné kontrole lze tak, že těsně před příjezdem inspektorů exportní firma požádá Státní veterinární správu o dočasné pozastavení certifikace vzhledem k investiční výstavbě a odstraňování závad. Když komisaři odjedou, požádá české veterináře o obnovení certifikace. „Naše veterinární správa může v těchto výjimečných případech potvrdit exportní certifikát z předchozího období, má k tomu kompetence. Takový podnik potom nemusí investovat, dát do toho ani korunu. Nechci to příliš rozebírat, ale je to tak, a lze si to ověřit. Ušetřených čtyřicet milionů pak podnik může rozpustit v nižších cenách. Není to nic jiného než dumping a pěkná lumpárna,“ nebojí se označit praktiky na trhu předseda představenstva Xaverova.
Ředitel Státní veterinární správy - ač nemůže hovořit o konkrétních firmách - připouští, že se některé podniky, které si obnovovaly vývozní certifikát, se mohly „vyhnout“ prověrce. „To se stalo asi ve dvou případech u mlékáren a potom asi jednou nebo dvakrát u drůbežářských a masných závodů. Ale oni si všichni moc dobře uvědomují, že podruhé to už udělat nemohou,“ tvrdí Josef Holejšovský.
Zavřete je, ale koho?
Žití z podstaty, bez investic, je podnikatelskou strategií nemalého počtu firem. „Takové podniky nepochybně existují, podrážejí cenu na trhu, a já osobně jsem zásadně proti. Co s tím ale mohu dělat?“ klade si otázku náměstek ministra Rudolf Jánský. Jediný, kdo může tento stav změnit, je prý veterinární správa. „Osobně si myslím, že by se v této věci mělo přitvrdit. Kdo neplní hygienické a veterinární požadavky, měl by jít okamžitě od válu,“ přimlouvá se náměstek za razantnější postup. Vyčištění oboru od vypočítavců požadují všichni, jenom nikdo nahlas neřekne, kdo konkrétně by měl jít z kola ven. „Chceme vytvořit rovné podmínky pro všechny. A jestliže mezi námi existují podniky, které tyto obecné a závazné podmínky nerespektují, a jejich činnost není státními orgány blokována, jsme tak vlastně poškozováni všichni. Ovšem především ti, kteří investují, zlepšují a posunují podniky k evropským hygienickým standardům,“ stěžuje si v rozhovoru pro týdeník EURO Ladislav Steinhauser, předseda profesního Českého svazu zpracovatelů masa. Také jeho firmu Steinhauser, s. r.o. z jihomoravského Tišnova lze nalézt v seznamech pasportizovaných závodů. V lednu byla například v kategorii samostatných bouráren červeného masa ohodnocena známkou A3, Steinhauserovy provozní jatka dostala B3, tedy žádná extratřída. „Můj podnik byl v samém počátku své existence, v roce 1991, po hygienické stránce zralý na okamžité zavření. Byl horší než nějaké céčko. Dnes, po jedenácti letech je ve své nosné části, tedy v masné výrobě, zařazen do áčka, ostatní je béčko. Do podniku investujeme po celou dobu jeho existence veškerý zisk a úzce jej specializujeme. Jsme si vědomi, že do budoucna nebude možné se zaobírat širokým sortimentem výrobků a celým záběrem činnosti, od nákupu jatečných zvířat až po prodej v maloprodejnách,“ vysvětluje Steinhauser a naznačuje možné ukončení některých aktivit.
Méněcenné potraviny.
Nezasvěcený pozorovatel si neustále musí klást otázku, proč majitelé potravinářských závodů neřešili naléhavé problémy žádostí o přechodné období, proč tak učinilo pouze 52 podniků. Přechodné období by přece potravinářům poskytlo další tři roky k dobru, a nutné investice by tak mohly být rozloženy do delšího časového období, případně by jim odklad alespoň prodloužil živoření na trhu. Původně takto zřejmě řada podnikatelů uvažovala - údaje Státní veterinární správy uvádějí, že v první vlně projevilo zájem asi 2000 závodů. Tak, jak přibývaly informace o podmínkách odkladu, však tento počet prudce klesal, nejdříve na stovky, potom už jen na desítky.
V osvětě se velmi angažovalo i ministerstvo zahraničních věcí. Jiří Jílek z odboru koordinace vztahů s Evropskou unií týdeníku EURO řekl, že postupné omezení počtů má objektivní příčiny. Řada podniků například neměla obhajitelný důvod. „Vždy je nezbytné žádost opřít o nějakou direktivu, směrnici Evropské unie, určující hygienické standardy. Když to v té směrnici není, není ani o co žádat. Pokud by tedy někdo žádal o přechodné období třeba na zdokonalení sociálních zařízení, netýká se to bezprostředně hygienických standardů na zpracování masa,“ uvádí příklad.
Podstatná je informace, že výrobky z podniků v tříletém přechodném období nebudou moci být vyváženy do zemí unie ani do třetích zemí, musí zůstat na lokálním trhu (tedy v Česku). Surovina z podniků v přechodném období (například maso z jatek) bude navíc moci být dodávána ke zpracování zase jen jiným firmám v přechodném období, aby se nekřížily distribuční cesty - jedna cesta bruselským požadavkům odpovídající, druhá neodpovídající, jedna tedy „špinavá“, druhá „čistá“. Pokud by se náhodou maso z jatek v přechodu rozhodl odebírat bezproblémový zpracovatelský podnik - plně vyhovující Evropské unii - bude i on smět dodávat zboží výhradně jen na český trh. To si určitě každý rozmyslí.
Hotové potraviny budou povinně označeny, že jsou určeny pouze pro tuzemské spotřebitele. To je zásadní marketingová nevýhoda, která z nich zřejmě učiní produkty druhé kategorie a cena tomu bude odpovídat. „Právě tato skutečnost řadu firem od přechodného období odradila,“ míní Jiří Jílek. Miloslav Kojan uvádí, že drůbežářská společnost Xaverov z podobných důvodů ze seznamu stáhla svůj závod s porážkou kuřat v Moravských Budějovicích (v lednu hodnocen jako B2). „Měli jsme obavy, že by to konkurence proti nám mohla použít. Raději ten podnik zavřeme než si dělat někde ostudu,“ nastiňuje myšlenkové pochody českých potravinářů.
Každý podnik, který žádal Evropskou komisi o přechodné období, musel uvést, na které články z evropských direktiv přechodné období žádá a jakým způsobem a v jakém časovém harmonogramu je bude odstraňovat. Plnění rozvojových plánů a průběžných termínů má být bedlivě sledováno. Každopádně se dá říci, že ten, kdo o tříletý odklad požádal, si na sebe upletl pořádný bič.
„Většina podnikatelů asi dospěla k závěru, že do doby skutečného vstupu to nějak stihne,“ myslí si zástupce ministerstva zahraničí. Česká diplomacie je ráda, že žádajících podniků je relativně málo, protože velký počet by našemu potravinářství u přístupových rozhovorů nedělal dobrou vizitku.
Svatojanská naděje.
Se vstupem do Evropské unie se nemusí vypořádat jenom obří potravinářské kolosy, ale i nejmenší řezníci a uzenáři. Rudolf Hejna ze Svatého Janu u Sedlčan je typický živnostník. Malá venkovská výrobna a tři prodejny. Ve své výrobně se dvěma zaměstnanci ukazuje plastové stoly, jimiž nahradil staré dřevěné, přichlazování s registrem teplot a bezdotekovou baterii nad umyvadlem, jakou nemají ani čeští chirurgové. Před několika dny přivezl také nový nerezový kutr a nerez narážečku. I to je Evropská unie v praxi. Hejnův provoz je uváděn v kategorii A3 – požadavky unie splňuje, ale nevyváží. „Stojí to všechno hodně peněz, ale co nám zbývá? Je to přece naše živobytí. Snažíme se každý rok něco vylepšit. Jde nám pouze o to, abychom i v budoucnu mohli existovat. Ale exportovat určitě nehodláme, pouze zásobovat nejbližší okolí,“ říká živnostník Hejna a vyjadřuje tak zřejmě pocity i cíle tisícovek dalších malých podnikatelů.
Základní kritéria hodnocení
- A1 Provoz vyhovuje bez závad, je na seznamu podniků, které mohou exportovat do EU
- A2 Provoz vyhovuje bez závad, exportuje do ostatních zemí (tedy mimo EU)
- A3 Provoz vyhovuje bez závad, ale neexportuje
- B1 Provoz vyhovuje s menšími nedostatky, je na seznamu firem, které mohou exportovat do EU (ovšem atesty do EU nejsou potvrzovány)
- B2 Provoz vyhovuje s menšími nedostatky, exportuje do ostatních zemí
- B3 Provoz vyhovuje s menšími nedostatky, ale neexportuje
- C1 Provoz nevyhovuje, závady jsou v krátké době odstranitelné
- C2 Provoz nevyhovuje, dlouhodobě je zpracován investiční záměr, projektová dokumentace
- C3 Provoz nevyhovuje, provozovatel končí, provoz je bez další perspektivy
Pramen: Státní veterinární správa ČR
