Snaha sociální demokracie pozdržet volbu prezidenta by mohla způsobit ústavní patálii
V okolí místopředsedy poslaneckého klubu ČSSD Davida Ratha se zrodil nápad pozdržet příští volbu prezidenta republiky o měsíc. Václav Klaus se stal prezidentem ve třetím kole třetí volby čili na devátý pokus. Mandát mu vyprší pět let poté, co složil slib, tedy 7. března příštího roku. Kdyby se Parlament sešel k volbě nové hlavy státu až těsně před tímto datem a volba se opět protáhla, Klausovi by jeho současný mandát vypršel a musel by se vystěhovat z Hradu.
Tak nějak si to představuje „veselá parta“ v ČSSD, byť o škodolibost prý nejde, jak ujišťuje Rath. A oč tedy? „Václav Klaus je favorizován i kvůli tomu, že jako úřadující prezident má k dispozici celé tiskové oddělení, PR specialisty a další, kteří mu i v průběhu té volby dokážou vytvářet lepší podmínky, než budou mít ostatní. Z tohoto pohledu by se zdálo férovější, kdyby v době volby nebyl v úřadě.“ Podle Jiřího Paroubka by „bylo… velmi čestné, kdyby to tak bylo“.
Znovuzvolení prezidentů Billa Clintona, George W. Bushe či Françoise Mitterranda na druhé funkční období asi nebylo „velmi čestné“. V době předvolební kampaně se přece nevystěhovali z Bílého domu či z Elysejského paláce! Ale teď vážně: Umožňuje-li ústava prezidentovi ucházet se o tento úřad znovu, je samozřejmě ve výhodě jako politik ve výjimečném postavení a s výjimečným přístupem do médií. Jeden každý jeho protikandidát s tím musí počítat a doufat, že v našem případě za pět let bude dnešních Klausových výhod požívat on sám. A co se „PR specialistů a dalších“ týče, každá zavedená politická strana - a o Paroubkově ČSSD to platí zejména - je jimi vybavena a svému prezidentskému kandidátovi je dá k ruce. Problémem ČSSD je to, že oficiálně žádného kandidáta stále nemá a neoficiálně špitá o Jiřím Dienstbierovi, Janu Švejnarovi i o Václavu Havlovi, kteří nejsou borci Klausovy váhové kategorie.
Nápad s odkladem prezidentské volby je prostě poťouchlý, ale hlavně svědčí o špatném politickém odhadu jeho původců. Jako by, nemajíce nápadů nosnějších, brali k zaujetí publika za vděk téměř vším. V pozemanovském Lidovém domě špatně znají Klause. Brzy to bude deset let od takzvaného sarajevského atentátu, jímž se část ODS vzbouřila proti sponzorským nemravnostem a následně proti Klausovi osobně. Ten ale svoji potupu obrátil v úspěch, učiniv ze sebe nespravedlivě ponižovaného otloukánka, nad nímž se kdekdo ustrnul. Jako prezident republiky, vyštvaný z Hradu, by byl v téhle roli ještě přesvědčivější. Ale vraťme se k sociální demokracii. Před parlamentními volbami na jaře 1946 měla na plakátech, že je „stranou slušných lidí“. Je-li jí stále, proč do svých trapných taškařic vtahuje prezidenta? Pokud to byla a stále je strana odkazu Masarykova, neočekává se od ní laškování se stabilitou státu. Prezidentovy pravomoci, kdyby 7. března 2008 neměla republika nově zvolenou a přísahu složivší hlavu státu, by musely být rozděleny mezi předsedu vlády a předsedu Poslanecké sněmovny, a kdyby byla v té době rozpuštěna, přešla by jich část na předsedu Senátu. Žádný z nich by však například nemohl vyhlásit nové volby. A jen o své vůli by předseda sněmovny, pakliže o tom snad někdo v ČSSD snil, nemohl odvolat a jmenovat vládu, ačkoli by na něho ona prezidentova pravomoc přešla. Z pokusu ponížit Klause by za nepříznivých okolností, jež nelze vyloučit, mohla povstat i ústavní patálie.
Původně jen dočasný předseda sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) se naštěstí stihl stát již do té míry samostatným, že Paroubkovi navzdory chce jako chlap dodržet slovo, jež dal i Václavu Klausovi, a svolat sněmovnu a Senát k prezidentské volbě 7. či 8. února 2008. Také místopředseda sněmovny a šéf KSČM Vojtěch Filip doporučuje využít pro volbu prezidenta celé třicetidenní lhůty před vypršením Klausova mandátu, „abychom nezpůsobili nějaké faux pas“. Tvrdí, že zatím s ODS nejednal o tom, zda by komunisté opět podpořili Klause. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš by nicméně uvítal Klausovu návštěvu v jejím poslaneckém klubu počátkem příštího roku. Znamená to, že sociální demokracii hrozí ve sněmovně izolace, neodloží-li k ledu Rathův a Paroubkův námět na šarádu s Klausem. Hrozilo by i fiasko jejímu prezidentskému kandidátovi, zejména pokud by se KSČM její „státotvorný“ postoj ke kandidatuře Václava Klause měl konečně vyplatit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
