Před patnácti lety se současní špičkoví manažeři ještě neproháněli po ulicích v silných a drahých vozech. Psal se rok 1986 a dnešní kormidelníci průmyslu byli k vidění v trabantech, wartburcích, škodovkách a žigulících. Jen málokdo se mohl pochlubit vozem vyrobeným mimo socialistický tábor. Většinou jen ti, kteří už tehdy pracovali na Západě. Například majitel Patria Finance Zdeněk Bakala jezdil v Chrysleru K, Jan Havelka z Whitecase se zase vozil v Chrysleru Classic.
Ostatní takové jízdní pohodlí neměli. Nynější šéf Teleaxisu Peter Kovarčík se sice už v osmdesátém šestém vypracoval na Volvo 244, ale ještě v roce 1979 se musel vmáčknout do Fiatu 127, na který obětoval věno své manželky. Generální ředitel Severomoravské energetiky Tomáš Hüner se pohyboval ve Škodě 120 L, hlava Agrofertu Andrej Babiš se zase chlubila Wartburgem 353 Tourist. Prý se do něj vešlo hodně pytlů cementu.
Někteří ani žádné auto neměli, třeba současný ředitel mediální agentury Fabrika DDB Miro Lukáč nebo nynější obchodní ředitel Českého Telecomu Kamil Čermák. Ten musel, tehdy šestnáctiletý, jezdit ilegálně trabantem svých rodičů.
Podobně jako v oblasti dopravních prostředků se museli nynější skvěle placení manažeři spokojit místo vil a luxusních bytů s méně výstavnými příbytky. Nejčastějším místem jejich zaslouženého spánku byl sídlištní panelák.
S jakým automobilem jste jezdil(a) před patnácti lety? Kolik vás tehdy tento vůz stál a jak se osvědčil? Které vozy jste používal(a) v mezidobí a s čím jezdíte dnes?
V jakém bytě (domě) jste bydlel(a) před patnácti lety? Na kolik Vás toto bydlení vyšlo? Jaké druhy bydlení jste vystřídal(a) v mezidobí a jaké máte bydlení dnes?
Peter Kovarčík, ředitel společnosti Teleaxis
Tehdy jsem měl tuším Volvo 244, jehož cenu si už nepamatuji. Vzpomínám si ale na svůj první vůz, jehož hodnotu si naopak pamatuji velmi přesně. Jednalo se o Fiat 127, který jsme si pořídili se ženou po svatbě v roce 1979 a utratili jsme za něj její stotisícové věno. Potom jsem vystřídal strašnou spoustu aut včetně výše zmíněného Volva. Také nyní jich používám více - záleží na tom, zda jsem zrovna v Praze, ve Vídni, Miami či v Palmě de Mallorca. Zásadně přitom tato auta nepřevážím z jedné země do druhé jako třeba bývalý šéf Sparty Mach. Například ve Vídni jezdím v Porsche, které jsem si nechal dělat na zakázku za 400 tisíc marek. Jde o jakýsi kompilát mezi modely GT 2 a typem Turbo. Myslím, že jsem asi jediný v Rakousku, kdo takové auto má.
Bydlel jsem tehdy v paneláku v bratislavské Petržalce, což je sídliště ještě slavnější než pražské Jižní Město. Byt jsem dostal od podniku a platil jsem za něj zhruba tisícovku, ve které už byly zahrnuty poplatky za energie a další záležitosti. Dneska obývám více nemovitostí ve Vídni, Palmě de Mallorca a Miami, vždy podle toho, kam musím za byznysem. Třeba Němce a Rakušany zvu zásadně na jednání do Palmy, kde bydlím blízko čtyř nejkrásnějších golfových hřišť v Evropě. V Praze mám zase pronajatý panelákový byt.
Miro Lukáč, generální ředitel Fabrika DDB
Před patnácti let jsem automobil neměl, protože to byla tak zoufalá doba, že jsem na to neměl pomyšlení. Poté mě čekaly samé japonské vozy, takže se ze mě stal časem konzervativní japanolog. První byla Mazda 323, potom Toyota Carina a Toyota Camry. Posledním vozem je Lexus GS 300.
V bydlení jsem podobně konzervativní jako v autech. Před patnácti lety jsem se dvěma spolubydlícími obýval pokoj v penzionu pro svobodné pány v Nuslích. Teď mám vlastní byt ve stejné čtvrti.
Alena Vitásková, generální ředitelka Transgasu
Bylo to známé Erko, tedy Škoda R. Pak jsem si za padesát tisíc korun koupila Favorita. Další v řadě byl Opel Astra a BMW trojkové řady. Služebně nyní používám Audi S8 a BMW 7.
Bydlela jsem ve stejném rodinném domě jako dnes.
Zdeněk Bakala, majitel společnosti Patria Finance
Můj první vůz byl Chrysler K v roce 1970, byla to stará šunka za 250 dolarů. V současnosti používám Audi A8.
Bydlel jsem tenkrát v bytě, nyní obývám vlastní dům.
Vít Šubert, generální ředitel Nextra Czech Republic
Před patnácti lety jsem začal přemýšlet o autoškole a jako první vůz jsem tehdy měl Škodu 120L. Provedení bylo klasické, jaké bylo v té době u všech vozů této kategorie u nás – plasty, silonové sedačky, přehřívající se termostat. Občas bylo nutné zapnout v autě topení i v létě, aby okruh cirkuloval. Vůz mě tehdy stál (respektive mého otce) cca čtyřicet tisíc korun československých.
V mezidobí jsem prošel vozy VW, Škoda, Audi, Ford, Mazda, Opel. Dnes jezdím s novým modelem VW Passat kombi.
Před patnácti lety jsem bydlel u rodičů, kteří mají byt 3+1 ve vile na Smíchově. Tehdy jsem přispíval na nájem částkou asi 200 Kčs měsíčně. Mezitím jsem bydlel v několika pronajatých bytech, a to převážně na panelových sídlištích. Dnes mám vlastní byt v Praze–Strašnicích ve staré zástavbě a stavím rodinný dům.
Jiří Mikeš, ředitel Asociace komunikačních agentur
Před patnácti lety jsem jezdil v Ladě 1500. Žigulíka jsem zdědil po tchánovi. Pak jsem si koupil dobře zajetého favorita za 90 tisíc korun. Od roku 1994 jezdím ve služební Mazdě 626, škodovku dostal syn. Mám již třetí Mazdu v pořadí, je to spolehlivé auto s výborným servisem.
Bydlel jsem v činžáku za pár korun, nyní žiji u rodičů manželky. Tchán už zemřel a tchyně žije a přežije mě.
Jan Havelka, Director – corporate and government relations, Whitecase
Žil jsem a pracoval bez rodiny v zahraničí. Měl jsem Chevrolet Classic z bazaru asi za 4000 dolarů. Byl pohodlný a bezpečný, ale s děsnou spotřebou. Poté jsem přesedlal na Renault 18, Peugeot 405 a dnes jezdím v terénní Toyotě RV4.
Obýval jsem garsonku ve Studio Apartment house za asi 300 dolarů měsíčně za nájem a služby.
Jaroslav Míl, generální ředitel ČEZ
Před rokem 1989 jsem vlastil soukromé vozidlo - Škodu Favorit. K cestám na nesčetná jednání v současnosti většinou využívám podnikový vůz s řidičem Audi A8, které letos nahradilo sedm let starý Peugeot 605. Jako služební vůz i k soukromému použití, samozřejmě bez řidiče, pak mám Peugeot 607. Žádné jiné přibližovadlo s výjimkou jízdních kol nevlastním.
V říjnu 1989 jsme se s rodinou stěhovali ze sídliště v Horních Měcholupech (3+kk) do bytu ve Kbelích, který byl ve dvoupodlažním cihlovém domě z 50. let. Před dvěma roky jsme pak dostavěli rodinný dům na okraji Prahy.
Michal Zelenka, prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání
Byl to Ford Scorpio 1,8 i, automat. Pohodlné velké auto. Koupil jsem ho v tehdejším západním Německu mírně jetý za čtrnáct tisíc marek. Od roku 1993 mám již třetí Seat Toledo TDi a jsem naprosto spokojen.
Bydlel jsem a bydlím ve velkém (140 m2) a pohodlném obecním bytě první kategorie v Dejvicích. Kolik před patnácti léty stála činže, nevím. Nevím to přesně ani dnes, protože ji stále zdražují a já to platím přes Vakus ze sporožira. Ale je to určitě hodně.
Tomáš Hüner, generální ředitel Severomoravské energetiky
První auto byla Škoda 120 L, dnes jezdím služebně ve vozu Audi A6. V soukromém životě jsem zůstal věrný škodovce, vlastním felicii.
Před listopadem 1989 jsem bydlel v panelovém domě v bytě 2+1 s nájmem asi 1200 korun měsíčně.
Andrej Babiš, generální ředitel Agrofert Holding
Jezdil jsem ve Wartburgu 353 Tourist. Byl to kombík, super auto, mohl jsem do něj naložit 750 kilogramů cementu. Potom jsem si pořídil Renault 18. Nyní jezdím po Praze Renaultem Espace, na delší tratě používám Audi S8.
V té době jsem stavěl z půjčky řadový rodinný dům v Bratislavě. Nyní bydlím ve vlastním domě.
Kamil Čermák, Chief Sales and Marketing Officer v Českém Telecomu
Tehdy mi bylo šestnáct let a vlastnil jsem pouze licenci pilota bezmotorových letounů. Tudíž jsem legálně létal, ale po zemi jsem jezdil občas ilegálně s trabantem rodičů. Německým vozům jsem zůstal věrný, proto nyní jezdím s VW Passat.
V olomouckém bytě mých rodičů, kteří, předpokládám, platili nájem obvyklý pro státní byty té doby. V mezidobí jsem vystřídal studentskou kolej, služební ministerskou garsonku a nakonec dva nájemní byty. Jako typický nevlastník jsem v nájemním bytě spokojen hlavně s tím, že patří majiteli domu, a ne mě.
Petr Choulík, člen představenstva Linde Technoplyn
Před patnácti lety jsem koupil světlemodrou Škodu 105. Už si přesně nepamatuji, ale stála něco kolem 65 tisíc a padly na to všechny úspory, které jsme v rodině měli. Po roce 1990 už jezdím pouze ve služebních autech. Nejdříve to bylo Audi 80, poté Audi 100 a nakonec zase Audi, A6, kterým jezdím dosud.
V roce 1986 jsme bydleli v hezkém bytě 4+1 na Smíchově, s vysokými stropy, dvoukřídlými dveřmi a rozloze sto metrů čtverečních. Nájemné tehdy přišlo na 600 korun měsíčně. Před šesti lety jsme se rozhodli zakoupit domek se zahradou v Průhonicích, protože prostředí tam je přece jen zdravější.
