Vladimír Špidla uvažuje o zahrnutí pojistného do výplaty zaměstnance
Meeting neboli debatní snídaně byznysmenů s politiky POEM - Prague Opinion Exchange se konal ve čtvrtek 13. listopadu už posedmé. První byl loni v dubnu a Vladimír Špidla, Václav Klaus a Cyril Svoboda na něm prezentovali ekonomické volební programy svých stran a přeli se o to, kdo zvítězí ve volbách. Prorokem byl Vladimír Špidla, který nyní diskutoval dvě hodiny s manažery a podnikateli sám. Jednak je reforma veřejných financí, které byla tentokrát diskuse věnována, oprávněně vnímána především jako dílo ČSSD, jednak Václav Klaus má už jiné, příjemnější starosti. Stejně tak má jiné, méně příjemné starosti Cyril Svoboda, který v lidoveckém vedení ponížil z předsedy na páté kolo u vozu.
Splněný slib.
Premiér Špidla tvrdí, že pokud jde o reformu veřejných financí, jeho vláda splnila své sliby takřka do puntíku. Poslední tečkou by měl být zákon o daních z příjmu právnických osob, který je z technických důvodů znovu ve sněmovně, a premiér věří, že bude brzy schválen. Tak by byla první fáze reformy veřejných financí hotova a vláda se pustí do druhé strategické fáze. Na konci volebního období v roce 2006 by Česká republika s deficitem veřejných financí ve výši čtyř procent HDP měla stát na prahu splnění maastrichtského kritéria a byly by vytvořeny předpoklady, aby se v roce 2007 vešla do požadovaných tří procent HDP. Tím pádem bude možné uvažovat o vstupu do Evropské měnové unie kolem roku 2009 a bude to pouze otázka ekonomické úvahy.
Ony strategické reformní kroky jsou podle Vladimíra Špidly důchodová reforma, odlehčení vedlejších nákladů práce, efektivní a pružný daňový systém, stabilní systém financování zdravotnictví a patrně i sblížení sazeb DPH. „Otevřeně říkám,“ prohlásil premiér, „že chceme ve světě konkurovat prostřednictvím výše přidané hodnoty, nikoliv lacinou prací.“ V zájmu toho vláda počítá s revizí a významným zjednodušením daňových zákonů. Nejvýznamnější součástí bude přehodnocení odpisových položek tak, aby byla poskytnuta podpora investičním a rozvojovým záměrům.
Termíny.
Vladimír Špidla poprvé uvedl konkrétní termíny. Do března příštího roku by měly být vypracovány základní přístupy ke snižování vedlejších nákladů práce a kolem poloviny roku 2004 má být hotov propočet různých variant sbližování sazeb daně z přidané hodnoty, které pravděpodobně bude nezbytným kompenzačním krokem ke snižování nákladů práce. Kompenzační princip reformy zmínil Vladimír Špidla několikrát, protože cílem vlády je udržet současnou úroveň souhrnné daňové kvóty. Do konce příštího roku slibuje premiér všechny kroky nutné k zahájení reformy důchodového systému koncipované podle švédského vzoru, do konce ledna 2004 má být hotova „základní koncepční představa, jak dál postupovat ve zdravotnictví“. Předseda vlády ale v této souvislosti dodal, že prostředky ve zdravotnictví lze účelněji vynakládat, nikoliv ušetřit. Poklesu nákladů na zdravotní péči dosáhlo pouze Švédsko, a to pouze proto, že si – na rozdíl od ČR - mohlo dovolit enormní modernizaci.
Do druhé fáze reformy veřejných financí řadí premiér i přijetí nového zákona o zaměstnanosti. Ten má vyvinout větší tlak na ty, kteří zneužívají sociální systém. Další tlak bude zaměřen na šedou ekonomiku. Jako příklad ochrany duševního vlastnictví uvedl Vladimír Špidla zásahy na tržištích. Do arzenálu boje se stínovou ekonomikou podle něj dále patří registrační pokladny, bezhotovostní platební styk, přiznávání majetku.
Otevřená náruč.
Současnou etapu vývoje České republiky, kdy nejsou ještě optimalizovány instituce ani zvyklosti, nazývá Vladimír Špidla modernizací. Je to vlastně pokračování transformace zahájené na počátku devadesátých let poté, co „revoluční vláda Občanského fóra“ položila základy demokracie a tržního hospodářství. Modernizace neproběhne ve stylu budování ochranářských bariér. „Jsme označováni za nejotevřenější ekonomiku v Evropě, srovnatelnou s Belgií, a není naším cílem stát se méně otevřenými,“ zdůraznil premiér. Na druhé straně je ale podle něj třeba účinně využívat všech legitimních prostředků k ochraně domácích podniků v případě neodůvodněných restrikcí vůči nim.
Součástí druhé fáze reformy je i snaha uspořádat a zefektivnit instituce státní správy – obchodními rejstříky počínaje a katastrálními úřady konče. Mimořádně důležitým zdrojem růstu je pak podle premiéra „významné posílení kapacity práva“, a to organizačně i procesně. „Právo je mimořádným zdrojem efektivity ekonomiky. Rychle a kvalitně vyřešené právní spory mají hodnotu pravděpodobně procent HDP,“ uvedl.
Kompromisní požadavek.
Prezident Svazu průmyslu a dopravy Stanislav Kázecký skromně omezil svůj koreferát k upozornění na tři hlavní připomínky průmyslníků k vládnímu plánu reformy veřejných financí: rychlejší pokles daňového zatížení právnických osob (na 22 procent), snížení stavu státní administrativy na úroveň roku 1993 a zpracování hospodářské strategie, tedy souboru prorůstových opatření. „Poté, co odbory poměrně razantně vystoupily proti tomu málu prorůstových opatření, která v reformě jsou,“ se svaz průmyslu podle Stanislava Kázeckého soustředil alespoň na zachování vládního tempa snižování daně z příjmu právnických osob. Požadavky na snížení administrativy a soubor prorůstových opatření tudíž trvají a prezident svazu průmyslu je přesvědčen, že budou vládou předložena k diskusi na prosincovém jednání tripartity.
Sněžný muž.
Vladimír Špidla si myslí, že prorůstová opatření v české ekonomice jsou „něco na způsob Yettiho“ – hodně se o tom mluví, ale nikdo to neviděl. Sám požádal Svaz průmyslu a dopravy, aby definoval dvacet otázek, na které chce autoritativní odpověď (na POEM ještě k této výzvě přidal další: aby průmyslníci sestavili „soubor největších byrokratických pitomostí“, které by vláda postupně odlamovala – pozn. red.). Vláda považuje za prorůstové opatření například zmíněné omezení zneužívání veřejných systémů, podporu inovačních schopností české společnosti, hlavně v technice, rozvoj železnice, silnic, telekomunikací, rychlejší vymahatelnost práva jako součást zjednodušení a zefektivnění administrativního a právního systému.
Podle Stanislava Kázeckého je požadavek na dvacet otázek výsledkem diskuse s premiérem během cesty do Latinské Ameriky. Svaz průmyslu už na nich začal pracovat a určitě je brzy vládě položí. Využije k tomu vlastní prorůstový program zpracovaný už před rokem. Ten zahrnuje takové kroky, jako snížení vedlejších nákladů práce a celkového daňového zatížení, podporu vysokého a středního technického školství i učebních oborů, podporu výzkumu a exportu.
Privátní peníze.
Vzápětí premiér pohotově navázal na Kázeckého zmínku o cestě do Latinské Ameriky a vyzdvihl prorůstový význam takovýchto podnikatelských misí. Jsou součástí úsilí vlády otevřít české ekonomice další trhy: blízké Středomoří (arabský svět a Turecko), země bývalého SSSR, Asii - především Čínu, Indii, Vietnam. Dalším prorůstovým prvkem je radikální modernizace infrastruktury, na kterou ovšem „nejsou prachy“. Například 56 miliard korun na dálnice je zjevně málo. Vláda se proto chystá „v relativně velkém stylu“ otevřít financování veřejných staveb ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru, tedy systémem PPP (Public Private Partnership).
Ekologové za to nemůžou.
Díky využití těchto alternativních zdrojů peněz včetně strukturálních a kohezních fondů EU musí ve veřejných rozpočtech zbýt dostatek peněz na financování úlohy státu – zabezpečení veřejného školství (ročně 110 miliard), veřejného zdravotnictví (190 miliard), udržení odpovídajícího důchodového systému (200 miliard), zabezpečení chodu policie, armády a dalších činností.
Pokud jde o dálnice a další liniové stavby, stavební řízení bude podle premiéra vždy velmi komplikované, „protože se dotýká tisíců oprávněných zájmů, které musí být vypořádány“. Jádrem konfliktu byly i v těch nejkomplikovanějších případech majetkové záležitosti, ne postoj ekologů, označovaných často za nepřátele pokroku. „Životní prostředí je významná hodnota, která si zaslouží ochranu,“ zdůraznil Vladimír Špidla, který byl sám svého času funkcionářem ve svazu ochránců přírody.
Slovenská inspirace.
Generální ředitel PVT Jiří Fabián se zeptal, zda případný úspěch razantní slovenské reformy bude mít vliv na reformu v ČR, a Vladimír Špidla ocenil jeho pečlivou volbu slov. I on akcentuje přívlastek „případný“. Budou-li mít na Slovensku úspěch, budeme ho studovat, protože jsme ochotni poučit se z jakýchkoli zkušeností, prohlásil. Premiér se v této souvislosti zmínil o svém poznatku z latinskoamerické cesty: v Chile nebo v Peru prochází přes státní rozpočet množství peněz rovnající se asi osmnácti procentům HDP. To ale není náš vzor, protože v těchto zemích žije také padesát procent obyvatel v chudobě. V evropských zemích činí objem státních rozpočtů 38 až 52 procent HDP, přičemž za optimální pro Česko považuje Vladimír Špidla 40 až 44 procent. To by podle něj mělo stačit na zabezpečení maximální efektivity a současně přiměřené sociální soudržnosti.
Na dotaz předsedy představenstva Jihomoravské plynárenské Dana Ťoka, co soudí o výroku guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy, že Česká republika klidně snese šestiprocentní růst mezd, a zda by to negativně neovlivnilo nezaměstnanost, Vladimír Špidla odpověděl, že hlavní vlastností člověka na generální pozici je odolávat tlakům. „Růsty mezd jsou vaše záležitost,“ sdělil byznysmenům s tím, že národohospodářsky je důležité, aby byl růst mezd v souladu s růstem produktivity práce. Guvernérova slova považuje za výrok kompetentního odborníka.
Zlatá střední cesta.
Pikantní bylo, že mezi byznysmeny tentokrát seděl Jiří Rusnok, ekonomický expert ING ČR a SR. Ještě na čtvrtém POEM hájil politiku vlády jako ministr průmyslu. Nyní Rusnok konstatoval, že nejsou podstatné bruselské debaty o tom, zda budeme mít komisaře. Důležitější například je, zda EU bude směřovat k větší integraci v oblasti daní a v sociální politice, jako například Francie s Německem. Příchod nových zemí přitom současnou značnou diverzifikaci ještě zvýší. Podle Vladimíra Špidly se česká vláda v této problematice řídí železničářskou poučkou: Opatrně posunovat. Evoluční výhodou kapitalismu je homogenizace prostředí. Unifikace Evropy byla založena už v antice přijetím systému římského práva. Česko se i nadále přidrží osvědčené zlaté střední cesty. „Výrok opatrně posunovat říká, že stanoviskem české vlády je, že tyto kompetence nebudeme převádět na unijní úroveň, ale nebudeme zásadním způsobem bránit prohlubující se integraci tam, kde to budeme považovat za rozumné,“ uvedl premiér.
Zlatá slova.
Jiří Rusnok nemá problém s tím, že v souhrnné daňové kvótě budeme blíž Belgii a Německu, a ne Estonsku a Slovensku. Ale problém má s tím, že tak, jak je u nás systém nastaven, je efektivní vyhýbat se řadě oficiálních ekonomických aktivit. Stále menší skupina lidí je tudíž stále víc zdaňována, aby byla daňová kvóta udržena. Klesající míra zaměstnanosti a ekonomické aktivity znamená i klesající zdroje pro solidární systémy. „Bude velký problém, abyste za této situaci udržel daňovou kvótu na úrovni, kterou jste si vytkl,“ obrátil se Jiří Rusnok na premiéra.
„Od 1. května příštího roku bude problém v tom,“ uvedl Jiří Rusnok dále, „že jsme jedinou zemí v Evropě, která nemá strop na příjmy, ze kterých se platí důchodové pojištění. To povede k absurditám a bude to mít negativní vliv na fungování některých investorů i na chování lidí ve vztahu k systému. a zahraničních odborníků, Řada lidí například vůbec nepočítá s tím, že budou v Česku pobírat důchod. To nevyřeší zavedení registračních pokladen, stejně jako nevyřeší žádný jiný problém.“
Vladimír Špidla na to reagoval: „Komentář je velmi jednoduchý: zlatá slova.“ Sám o těchto otázkách mnohokrát uvažoval. Rovnováhu veřejných financí opravdu nese stále menší skupina obyvatel. Náš hlavní problém podle premiéra není celkový nedostatek prostředků v důchodovém systému, ale to, že kudla, kterou zdroje řežeme, začíná být tupá. Řešení podle jeho názoru přinese přechod na švédský systém důchodového zabezpečení a zavedení zdánlivých účtů, jejichž součástí je právě výdělkový strop.
Nic nedělat.
Problém solidarity inspiroval k příspěvku do diskuse i podnikatelku Ivanu Juráňovou, zakladatelku reklamních agentur M. I. A. a Médea. Nejdříve „z pozice člověka žijícího převážně v zahraničí a sledujícího situaci doma prostřednictvím médií“ vysoce ocenila , jak se Vladimír Špidla stal „z vrabčáka orlem“. „Jak vy držíte pod kontrolou teritorium premiéra v tomto státě, to je úžasná věc. Chci vám k tomu ze srdce blahopřát,“ prohlásila. Svou sociální solidaritu chce vyjádřit tak, že si nepřeje pobírat vlastní důchod, ale přeje si, aby v souladu s principem solidarity platila na důchod ostatním. To však není možné. „Nemám legální možnost, jak si svůj důchod nevzít, aniž bych nepracovala,“ stěžovala si Ivana Juráňová a požádala premiéra o radu.
Šéf kabinetu se přiznal, že nad tím nepřemýšlel, protože „tento jev asi nebude úplně častý“. „Právně to asi nebude úplně lehká věc, ale v každém případě jste mě inspirovala a zadám to jako úlohu, která možná najde řešení,“ zareagoval vstřícně.
Průlom.
S pochopením se postavil i k připomínce Milana Hejla z AMI Communications o možnosti učinit náklady práce transparentnějšími pro zaměstnance tím, že bude na výplatní pásce uvedeno, kolik celkově zaměstnavatele stojí. Premiér si nemyslí, že by to znamenalo velký průlom. Ale mělo by to podstatnou výhodu v tom, že neodvádění pojistného by bylo z hlediska podnikatele defraudace a bylo by trestné v celém rozsahu. Znemožnilo by to praxi, že podnikatel odvede povinná procenta a zbytek zadrží, protože to není trestný čin. „Tento aspekt jsem si při projednávání návrhu příslušného zákona neuvědomil a uvidím, jestli jej neaplikujeme. Je to velmi zajímavé,“ uvedl.
Za oprávněnou ale Vladimír Špidla nepovažuje výtku Mezinárodního měnového fondu, že česká vláda jen dočasně omezuje výdaje a skutečnou reformu odkládá na další léta. „Ke konci příštího roku budeme moci konstatovat, že jsme se posunuli dál, a MMF opět napíše tuto větu, která je platná v každém okamžiku,“ uvedl. Společnost se mění tak rychle, že se musí pořád reformovat, a ČSSD je podle něj „strana nadšeně reformistická“.
