Ještě nedávno obyvatelé Hongkongu a Singapuru, dvou světových finančních center, vždy spolehlivě poznali, kdy investiční bankéři obdrželi své bonusy. Ve městě totiž nápadně přibylo luxusních sportovních aut, v nichž se pak vysmátí noví majitelé proháněli po tamních silnicích. Závratnou výší odměn se před známými vůbec netajili. Dokonce ani výčtem dalších investic a nákladných dárků, které sobě a rodině díky odměnám pořizovali. Každoroční bonus a jeho výši vnímali jako prestižní záležitost. Časy se však změnily. A to nejen na Západě, ale i v Asii. Od bankrotu Lehman Brothers, někdejší třetí největší investiční banky světa, a následné finanční krize se platy a odměny tohoto sektoru staly velice horkým tématem. Zejména pro poškozené klienty jde o citlivou záležitost. Řada z nich dodnes investičním bankéřům jejich riskantní počínání kvůli vysokým osobním ztrátám neodpustila. Regulační úřady a také mnohé vlády sice donutily řadu bank výrazně omezit prémie, některé to však kompenzovaly zvýšením základních platů svých zaměstnanců. Skutečností však je, že doba je jiná. Investiční bankéři se výškou svých bonusů dnes raději nechlubí.
Negativní emoce
Zatímco před úvěrovou krizí dostávali špičkoví finančníci odměny rovnající se několikanásobku jejich platu, v posledních pár letech se museli spokojit s mnohem střízlivějšími sumami. Zaměstnanci Royal Bank of Scotland (RBS) například neobdrželi nejméně dva roky nic. Důvodem byla skutečnost, že britská vláda musela do banky v roce 2008 napumpovat 45 miliard liber, aby ji zachránila před krachem. Po této injekci ji dnes z 83 procent vlastní stát. Banka nyní znovu vzbuzuje u britských daňových poplatníků negativní emoce a opět je to kvůli vysokým bonusům bankéřů. Zaměstnanci investiční divize se jich zřejmě letos dočkají, pro tyto účely vydělila banka 500 milionů liber. Šéf RBS Stephen Hester se však plánované osobní odměny ve výši 963 tisíc liber, kterou měl obdržet ve formě akcií, vzdal. Podle BBC „podlehl enormnímu politickém a mediálnímu tlaku“. Finanční bonus již schválila správní rada banky, která chtěla Hestera ocenit za „značný pokrok při zajištění větší bezpečnosti RBS, za obnovu výkonu mnoha jejích obchodních odvětví a za zlepšení služeb“. Jeho předchůdce Fred Goodwin dostal v roce 2008 od banky mnohem závratnější sumu a sice 16 milionů liber. Tehdy šlo o odstupné, které si odnesl i přesto, že právě pod jeho vedením banka bankrotovala. Jeho cynismus Brity tehdy šokoval, a tak je nedávná zpráva o tom, že mu královna Alžběta II. odebrala rytířský řád a titul sira, vůbec nepřekvapila. „Royal Bank of Scotland ztělesňuje všechno špatné, co se britské ekonomice za posledních deset let stalo,“ komentoval událost ministr financí George Osborne, který podobně jako zbytek britské veřejnosti s krokem královny souhlasil.
Další krize a nejistota
V Hongkongu by měli investiční bankéři a zaměstnanci hedgeových fondů letos obdržet bonusy ve výši 37 procent jejich platu dosaženého za rok 2011. Uvádí to Astbury Marsden, významná společnost zabývající se náborem špičkových finančníků. Průměrná výše odměn by se tak mohla pohybovat kolem 330 tisíc hongkongských dolarů (804 tis. Kč). V případě vedoucích manažerů by to mělo být dokonce kolem 1 250 000 HKD (3 mil. Kč). Jde o vyšší podíly, než jaké obdrží bankéři v londýnské City očekávající odměny kolem 24 procent své mzdy. Zatímco v Hongkongu pouze sedm procent bankéřů žádný bonus letos nečeká, v Londýně se bez něj bude muset obejít kolem dvanácti procent finančníků. Důvod je jasný: banky a hedgeové fondy sídlící v Hongkongu a operující v Asii si vedly v roce 2011 lépe, než tomu bylo v případě Londýna a New Yorku. Fixní příjmy a výnosy z měnových a komoditních operací (FICC) jsou chlebem a solí finančního průmyslu. Operace FICC se zaměřují na vysoce likvidní cenné papíry a další produkty, s nimiž banky obchodují ve prospěch svých klientů. A právě tento druh obchodů klesl ve Spojených státech v posledním čtvrtletí loňského roku o 15 procent. Evropa dopadla ještě hůře. Například Credit Suisse zaznamenala 43procentní propad příjmů za rok 2011 a čistý zisk největšího německého finančního ústavu Deutsche Bank se meziročně propadl z 601 milionů eur na 147 milionů. Příčinou byla vysoká nejistota na trhu kvůli dluhové krizi v Evropě, která podle managementu „vážně dolehla“ na výkon investiční divize. Kvůli těmto ztrátám vedení banky stanovilo limit ve výši 200 tisíc eur (5,01 mil. Kč) pro letošní bonusy. Polovinu dostanou zaměstnanci v hotovosti a druhou v akciích. Ty však nebudou moci prodat dříve než v srpnu. Přitom před rokem vyplatila právě Deutsche Bank zaměstnancům divize firemního a investičního bankovnictví na odměnách nejvíce ze všech investičních bank působících na Wall Street. V průměru to bylo 373 tisíc eur.
A bude se propouštět
Bankéři působící ve finančních centrech Asie jsou na tom lépe než jejich kolegové v Londýně a v New Yorku. A to nejen, co se týče bonusů, ale také pracovní perspektivy. Jen londýnská City loni snížila počet zaměstnanců ve finančních službách o 27 tisíc. Redukci plánuje v západních zemích například i HSBC, ovšem naopak v Asii své působení včetně počtu pracovních míst rozšiřuje. Důvodem jsou tamní příležitosti v podobě rostoucích asijských ekonomik a méně striktní, a tudíž pro banky „přívětivější“ regulace.
Bankovní sektor v rámci celé Evropy přišel loni podle Financial Times o 40 tisíc zaměstnanců. Francouzská banka Société Générale uvažuje o zrušení 880 míst právě v divizi investičního bankovnictví. Francouzské banky tvrdě zasáhla dluhová krize v Řecku a dalších zemích eurozóny. Společně s německými bankami drží přibližně 69 procent řeckého dluhu alokovaného v zahraničí. Podle odborníků se finanční krize roku 2008 přetransformovala do krize státních dluhů a recese, která snížila daňové příjmy a zvýšila výdaje na sociální a další dávky. Nyní tato krize prosakuje zpět do finančního systému, přičemž nejakutnější je uvnitř eurozóny.
Návrat ke kořenům
Banky si však zadělaly na problémy dávno předtím, a sice když se začaly odklánět od svých tradičních rolí. Také doplatily na to, že investiční bankéři při obchodování hodně riskovali. Finanční instituce rostly a stejně tak podíl finančního sektoru na tvorbě HDP. Zatímco v roce 1950 se na tvorbě amerického HDP podílel třemi procenty, v roce 2010 to bylo již více než osm procent. Potíž je ale v tom, že v čele řady bank stojí „nesprávní lidé“. „Neznamená to, že to jsou totální idioti, ale jejich byznys rostl až na malé intervaly přes tři desetiletí, ovšem stejně tak i riziko s tím spojené,“ říká profesor Peter Hahn z londýnské Cass School na City University. „Reformy bohužel vyžadují dovednosti, které oni jednoduše nemají,“ dodává. Některé banky se vracejí ke svým kořenům, půjčují peníze a starají se o běžné bankovní operace klientů. Nová pravidla schválená Basilejskou komisí mají zvýšit jejich odolnost vůči finančním šokům. Podstatnou změnu by mělo přinést, alespoň v případě Velké Británie, oddělení retailového bankovnictví od investičního, tak jak jej schválil koncem loňského roku tamní kabinet. Podle ministra financí George Osborna tím vznikne „jasně definovaná zeď“. Ta sice nedokáže zabránit případnému krachu bank, „ale znamená, že když se dostanou do problémů, tak prvky bankovního systému, které jsou nezbytné pro rodiny, firmy a celou ekonomiku mohou pokračovat, aniž by bylo nutné se obracet na daňové poplatníky,“ vysvětluje ministr. Skeptici však na zásadní transformaci bank moc nevěří. Podle nich se ani investiční bankéři již nedokážou změnit. > Možná se budou muset po nějakou dobu krotit. Podobně jako hráči kasina, kterým došla hotovost. V Asii se to po nich ani moc nechce, tam je peněz dost. Spíše se to týká Spojených států a Evropy. Poháněni svými manažery však dříve nebo později opět propadnou vidině velkých zisků. A také velkých bonusů.
