Bez pořádného příběhu s firemními akciemi na burzu nelez. A pokud příběh není tak zcela pravdivý? Co na tom. Stačí, aby byl věrohodný, hlavně když prodáš akcie. Tolik krátká poučka jednoho z burzovních makléřů. To, že platí, dokládá mnoho story. Stačit bude ale jen jedna. Ta o Zdeňku Bakalovi, finančníkovi, který již dlouhá léta figuruje v předních pozicích mezi nejbohatšími Čechy.
Bakalův uhelný příběh začal v roce 2004, kdy koupil firmu Karbon Invest. Díky této transakci de facto ovládl i podnik OKD, jehož klíčovým aktivem byla těžba černého uhlí.
Pro připomenutí - v roce 2004 prodal stát svůj zbývající ani ne poloviční podíl ve firmě OKD skupině Karbon Invest tehdejších uhlobaronů Viktora Koláčka a Petra Otavy. Za cenu, jež dle některých odborníků byla slušně řečeno podstřelená. Obchod navíc proběhl bez výběrového řízení. Jenže jen krátce poté začala policie šetřit Koláčka s Otavou pro podezření, že tunelovali majetek společnosti OKD. Ti neváhali a prodali svůj Karbon Invest, jenž po transakci se státem ovládl takřka sto procent akcií OKD, hádejte komu? Ano, Bakalovi. A tím, jak již bylo řečeno, začíná Bakalův uhelný příběh, v němž si od investorů do akcií vysloužil přezdívku Uhlobaron Prášil. Nutno ještě poznamenat, že Bakala kromě akcií v těžařské OKD získal v jednom balíku i podíly v dalších netěžebních společnostech. Mimo jiné se tak dostal k balíku 44 tisíc bytů, pozemků, administrativních budov a dalších nemovitostí, které posléze vyvedl do spřízněné firmy RPG Real Estate.
Burzovní scénář
Vraťme se ale zpět k těžebním aktivům českého finančníka. Od roku 2005 začali Bakala a je¬ho tým intenzivně chystat půdu pro vstup vlastní společnosti NWR (New World Resources), která se stala mateřskou strukturou pro OKD, na burzu. Dle známého hesla, pokud chceš firmu dobře prodat, potřebuješ dobrý příběh, začali Bakala a spol. pracovat i na tom.
Čtěte také:
Případné zdražení důlního poplatku pocítí NWR i ČEZ
Horní zákon může ztížit cestu k zásobám nerostných surovin
Bakalova NWR zvýšila zisk o 80 procent, těžba uhlí ale klesla
Přitažlivou story postavil především na informacích, které souvisely s odhadovanými zásobami uhlí, jež může firma NWR vytěžit. Během času zázračně rostly. Zatímco v září roku 2007 firma odhadovala své vytěžitelné zásoby uhlí na 150 milionů tun, v prosinci téhož roku to bylo již 218 milionů tun. Na počátku roku 2008 zázračný nárůst pokračoval. V lednu, tedy jen několik měsíců před vstupem na burzu, firma dokonce odhadla své zásoby na 419 milionů tun. Bakalův tým tehdy překvapivý růst zdůvodnil tím, že do zásob OKD započítal i uhlí v polském dole Debiensko. V prospektu cenného papíru NWR byly polské zásoby odhadnuty na 190 milionů tun. Co na tom, že v Debiensku nepatřila NWR ani dřevěná výztuha a že uhelný důl vlastnil polský státní podnik. NWR měla jen zažádáno o licenci k povolení těžby v této lokalitě. A to v situaci, kdy polská vláda podobné povolení k těžbě neudělila dlouhá léta.
Ignorovat varování
Za poněkud rizikovou považovali investici do akcií NWR i někteří ekonomové. Třeba analytik společnosti Atlantik FT Petr Novák roku 2008 v médiích tvrdil: „Je to velké riziko celého úpisu akcií NWR.“ Ten byl současně přesvědčen, že situace, kdy NWR nebude mít přístup k zásobám černého uhlí v Polsku, by znamenala pokles hodnoty firmy v rozmezí pětadvaceti až třiceti procent. „Předchozí nízké zásoby uhlí, a tedy těžba na deset patnáct let, by asi nikoho z investorů neoslovily,“ komentoval neustálý růst vytěžitelných zásob uhlí Novák.
Jenže jak se ukázalo, investoři Bakalovu mámení uvěřili. Když v květnu 2008 nabídl třetinu akcií společnosti NWR na burzách v Praze, Londýně a Varšavě, zájemci se na cenné papíry doslova vrhli. Za akcie během několika málo dní zaplatili přes pětatřicet miliard korun. Z této částky skoro třicet miliard inkasovali největší vlastníci v čele s Bakalou a jeho dlouholetým obchodním partnerem Peterem Kadasem. Co se vlastně stalo? Za prvé, investoři propadli storce o NWR a očekávání, že firma má před sebou jen světlé zítřky. Za druhé, ať Bakalu stále jen nekritizujeme, finančník skvěle načasoval prodej cenných papírů. Vystihl moment, kdy si akciové trhy vydechly a ovládla je víra, že ekonomická krize končí. Navíc byli investoři po několika měsíčních propadech takřka všech akcií natěšení na nákup „nového perspektivního titulu“. Někteří z nich byli ochotni utratit za nákup jedné akcie NWR až 630 korun. Ostatně transakci ocenil i významný britský časopis The Banker. Ten v květnu roku 2009 zveřejnil výsledky své každoroční ankety Deals of the Year, kde se primární úpis akcií těžařské firmy objevil jako evropský vítěz v kategorii „Akcie“. „Nešlo jen o největší primární úpis, jenž se kdy ve střední Evropě uskutečnil. IPO také umožnilo vlastníkům zpeněžit jejich investici na absolutním vrcholu komoditního boomu,“ komentoval The Banker.
Nákup polského dolu Dabiensko nakonec NWR nikdy nerealizovala
Jenže pokud časopis zvolil primární úpis akcií NWR za obchod roku 2008, o dvanáct měsíců později jej měl zařadit do zcela nové kategorie – propadák roku. Investoři, kteří si v květnu roku 2008 mnuli ruce nad tím, jak skvělé cenné papíry perspektivní těžařské firmy nakoupili, se svým optimismem vydrželi jen několik málo měsíců. Na podzim roku 2008 se začal kurz akcií NWR na burzách řítit dolů. Dnes se jedna prodává za necelou stokorunu.
Udržet se cenám akcií na vyšší úrovni nepomohlo ani pokračování báchorky o polském dolu Debiensko. Ještě v březnu letošního roku tvrdil Bakala v rozhovoru pro list The Wall Street Journal, že do rozvoje polského projektu investuje NWR přes 500 milionů eur. Dnes je již všechno jinak, zazvonil zvonec a polské pohádce je konec. Letos v květnu NWR oznámila, že projekt Debiensko pozastavuje.
Otazníky a spekulace
Propad akcií NWR na burzách a pozastavení projektu Debiensko není jediný problém, který Bakalu a spol. v těžební firmě „trápí“. Loni v lednu například Česká televize v pořadu Reportéři ČT upozornila, že stále není jasné, jak miliardář nákup Karbon Investu, a tím i OKD, financoval. Nikdy nezveřejnil sumu, kterou za těžařskou firmu zaplatil. V médiích se spekulovalo o částce v rozpětí od deseti do dvanácti miliard korun. „Zejména tyto odhady ale vyvolávají otazníky. Není totiž zřejmé, jakým způsobem podnikatel potřebné peníze získal. Většina lidí pohybujících se ve světě českého finančnictví je přesvědčena, že Bakala si k severomoravským dolům pomohl díky předchozímu prodeji své investiční společnosti Patria Finance belgické skupině KBC. Tento postup potvrzuje i Zdeněk Bakala. Ani od něj se však nedozvíme, kolik od Belgičanů inkasoval,“ tvrdí ČT v pořadu z ledna loňského roku. Ten se navíc odvolává na zápis Nejvyššího soudu amerického státu Jižní Karolína z přelomu let 2002 a 2003, který rozhodoval o rozvodovém řízení Bakaly s jeho tehdejší manželkou Marguerite. Ve zmíněném dokumentu se totiž tvrdí, že hodnota podílu obou manželů ve společnosti Patria Finance, dle tehdejšího kurzu, činila zhruba 240 milionů korun. Po rozvodu si uvedenou částku měli manželé rozdělit rovným dílem. „Pan Bakala měl v roce 2004 prokazatelně dostatečný majetek v řádech milionů dolarů, který nashromáždil za patnáct let své úspěšné kariéry investičního bankéře. Další prostředky získal i postupným odprodejem neméně úspěšné investiční společnosti Patria,“ zopakoval oficiální verzi Bakalův mediální zástupce Pavel Kočiš. Neopomněl bagatelizovat i význam rozvodových papírů. „Obsahují pouze falešné spekulace právníků druhé strany o ceně a podílu pana Bakaly ve společnosti Patria,“ uzavírá.
Akcie NWR na pražské burze:
Je tu ještě jedna zápletka. Ta souvisí s vlastnictvím 44 tisíc bytů někdejšího OKD, tisíce nájemníků ze Sdružení nájemníků Bytyokd.cz se totiž dlouhá léta snaží privatizaci OKD, a tím i vlastnictví bytů zpochybnit. Před časem dokonce sdružení s odvoláním na oficiální dokumenty naznačovalo, že se Bakala zúčastnil jednání se státem o privatizaci zhruba padesátiprocentního podílu v OKD v roce 2004. Bakalův mediální zástupce Kočiš ale takové tvrzení odmítá jako nesmyslné. Současně s tím však přiznal, že miliardář jednal o prodeji Karbon Investu s jeho soukromými majiteli Otavou a Koláčkem od roku 2003.
Článek najdete v aktuálním vydání týdeníku EURO
