Soudnictví Když začal před pěti lety platit nový trestní zákoník, byla to sláva. Nyní soudci a státní zástupci s (přiměřenou) láskou vzpomínají na jeho předchůdce – starý dobrý komunistický „trzák“ z roku 1961. Plyne to z šetření, které loni provedl Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Podle něj dotazovaní soudci a státní zástupci hodnotili dnes platný zákoník průměrnou známkou 2,6, kdežto ten starý průměrnou známkou 2,4. Není to bůhvíjaký rozdíl a s přihlédnutím k obecné lidské vlastnosti zapomínat zlé a idealizovat si minulost možná vůbec žádný. Pro nový trestní zákoník to ale každopádně hezké vysvědčení není.
Nejčastěji si soudci stěžovali na nové formální pojetí trestného činu, vadila jim i přílišná kazuističnost a s ní spojená nepřehlednost nového kodexu. „Zbytečná a naivní snaha postihnout všechny možné případy (…) Kazuistika jak u Chammurapiho, špatná formulace, zbytečná ustanovení, zázrak, ve který se čekalo (a na kterém se tak dlouho pracovalo), se nekonal,“ napsal jeden ze zpovídaných soudců do anonymního komentáře.
