Za tahanici o elektrárnu platíme již deset let všichni. A ještě si pořádně připlatíme. Nejenom zmařená investice soukromého podnikatele, ale i spousta státních peněz vyhozených oknem. Taková je bilance příběhu nedostavěné vodní elektrárny v Podhradí na Dyji.
Za tahanici o elektrárnu platíme již deset let všichni. A ještě si pořádně připlatíme.
Nejenom zmařená investice soukromého podnikatele, ale i spousta státních peněz vyhozených oknem. Taková je bilance příběhu nedostavěné vodní elektrárny v Podhradí na Dyji (viz strana 24). Stát nejdříve Františku Burešovi stavbu povolil. A když podnikatel proinvestoval celé jmění, zase mu úřady projekt zatrhly.
Kde se stala chyba? Na úvod nutno jasně říct: rybáři, ekologové a další odpůrci elektrárny mají bezesporu pravdu. Elektrárna mohla ohrozit vzácné druhy živočichů. To potvrdili i odborníci z vysokých škol či Akademie věd. Stavba tedy neměla být nikdy povolena.
Svou nezpochybnitelnou pravdu má ale i František Bureš. Státu se zeptal a ten mu stavební i vodoprávní povolení vydal. Podnikatel postupoval korektní cestou. Kdo tedy pochybil? Státní úředníci. Měli zvážit ekologická rizika předtím, než příslušná povolení vydali. A než vložil Bureš do projektu miliony.
Příběh jednak názorně ilustruje, jak labyrint úřadů komplikuje život podnikatelům. Zajímat by měl ale i všechny ostatní, zdánlivě nezúčastněné daňové poplatníky. Za tahanici o elektrárnu totiž platíme již deset let všichni. A ještě si pořádně připlatíme. Nešťastný případ zatížil státní kasu hned několika způsoby. Už jen tím, kolik úředníků se jím muselo za deset let pořád dokola zabývat. Na stavebním úřadě ve Vranově nad Dyjí, na Okresní úřadu ve Znojmě, na České inspekci životního prostředí v Brně, na ministerstvu životního prostředí v Praze. Tyto i další úřady si přehazovaly kauzu jako horký brambor a pokaždé prezentovaly jiný postoj státu. Ano, elektrárnu povolíme. A hned zas ne, elektrárnu zakážeme.
Ani poté, co padl definitivně zamítavý ortel, není lapálii konec. Podnikatel si to samozřejmě nenechal líbit. Případ se tak dokutálel až k soudu. A stát bude mít zřejmě další výdaje. Pořádné. Je nabíledni, že byl František Bureš rozporným rozhodováním úřadů poškozen. I když se soudní pře protahuje, má podnikatel nemalou šanci ji nakonec vyhrát. A požaduje desítky milionů korun. Kdo je zaplatí? Zase daňový poplatník.
Je možné mávnout rukou: v rozpočtu to je jen kapka v moři. Ale tento modelový případ není ojedinělý.
Už třeba jen v odvětví vodní energetiky existují další velmi podobné. Zbytečně zatěžují státní správu, podnikatele odrazují od podnikání a občana stojí spoustu peněz.
Konkrétně v kauze elektrárny v Podhradí stačilo, aby se úřady rozmyslely včas a stavbu zamítly hned na začátku. Nespustilo by se padající domino zbytečných výdajů a zmatených rozhodnutí.
Jestliže ale stát změní v jediném případě desetkrát svůj postoj, něco není v pořádku. Buď v systému, nebo v lidech. Jedno nebo druhé je tedy třeba urychleně vyměnit.
