VSTUP ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE NEBUDE MÍT Z MAKROEKONOMICKÉHO HLEDISKA ŽÁDNÝ PŘÍMÝ DOPAD, TVRDÍ ANALYTICI. NA OBČANY A JEJICH AKTIVITY VŠAK ČEKÁ ŘADA ZMĚN. VĚTŠINOU K LEPŠÍMU.
**Nenastane sice žádné „zemětřesení“, leccos se ale změní
Po 1. květnu 2004, kdy se Česká republika stane členem Evropské unie, na tom zřejmě budou nejlépe politici: Ode dne vstupu bude mít Česko svého zástupce v Evropské komisi a čeští ministři budou se svými kolegy z ostatních členských zemí zasedat v rezortních Radách EU už nejen s hlasem poradním jako loni, ale s možností ovlivnit rozhodování. O šest týdnů později, 11. června, uděláme radost dalším politikům: budeme totiž volit 24 českých poslanců do Evropského parlamentu, kteří si tam přijdou na pěkné peníze (v přepočtu cca 275 tisíc korun měsíčně). Při cestě do ostatních 24 členských zemí (k dosavadní patnáctce přibude kromě ČR ještě Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta a Kypr) už nebudeme potřebovat cestovní pas, ale bude stačit občanský průkaz. Kontroly totožnosti na hranicích ale nezmizí, dokud se Česko nestane součástí tzv. Schengenského prostoru. Nicméně na nich budou Češi procházet koridory pro občany EU. Nebudou je už tedy například ponižovat britští imigrační úředníci. Vstupem do Evropské unie si výrazně polepší také uchazeči o studium: ti by měli být napříště ve všech zemích přijímáni na školy za stejných podmínek, jaké platí pro tamní studenty. Včetně přijímacích zkoušek (které někde vůbec nejsou), poplatků za studium či udělování stipendií a podpor. Občané České republiky získají také právo žádat v zemích, kde nemá ČR zastupitelský úřad, o diplomatickou ochranu zastupitelský úřad jiné členského státu EU. Jak připomněl deník Právo, získají Češi vstupem do Unie také například právo obrátit se na evropského ombudsmana a podávat petice k evropskému parlamentu. Řadu změn do života občanů nových členských zemí ale přinesla už uplynulá léta, kdy se na členství jako kandidáti vstupu připravovaly. Poslední zákony, které zbývaly k plné harmonizaci právních řádů nových členů s unijním, musely přistupující státy přijmout nejpozději loni. Už před 1. květnem musí fungovat instituce, které budou spravovat peníze poskytované na spolufinancování projektů v regionech z unijních fondů. Loni se odehrála konkurzní řízení na místa českých úředníků v evropských institucích. Také některé změny cen, které nepřímo s Unií souvisejí, přijdou ke slovu dříve než v květnu. Ceny ale nutně vzrůst nemusely. Unie sice harmonizovala daně z přidané hodnoty u jednotlivých druhů zboží a služeb, ale nepředepsala striktně jejich výši. Nikdo v Bruselu nenutí českou vládu k základní DPH na úrovni 22 procent. Někteří členové ji stanovili dokonce jen na 16 procent. Zvýšení cen tedy nelze svádět výhradně na Unii. Nepříjemnou výjimkou, která poněkud narušuje rovnoprávnost občanů v EU, zůstává omezení práva na zaměstnání v jiných členských státech, které může trvat až do roku 2011. (To se týká především Německa a Rakouska. Některé státy nynější EU tvrdí, že přechodné období uplatňovat nebudou a také na Maltě a Kypru bude možno pracovat ihned). Do té doby nadále bude platit pravidlo, že například německá firma bude na volné místo nejdříve hledat německého občana, a teprve když jej na pracovním úřadu nenajde, bude moci přijmout uchazeče z Česka či jiného nového členského státu s výjimkou Malty a Kypru (uchazeči z přistupujících postkomunistických zemí ovšem budou mít přednost před zájemci ze „třetích zemí“, tedy těch, které nejsou a ani po 1. květnu nebudou členy EU). Počet Čechů, kteří mohou být takto zaměstnáni, bude jako dosud stanoven dohodnutými kvótami. Podnikatelé a živnostníci budou naproti tomu moci na celém území Unie neomezeně podnikat okamžitě. Druhou stranou této mince ovšem bude jednak zvýšení konkurence a jednak zvýšení požadavků na plnění nejrůznějších norem, předpisů a nařízení. Na tomto místě je opět třeba připomenout, že mnozí úředníci placení z peněz daňových poplatníků dosud nepochopili, že jejich úlohou je především sloužit daňovým poplatníkům a stále ještě se snaží vystupovat z pozice síly. Například takový Josef Duben ze Státní veterinární správy prohlásil: „Ten, kdo nebude na členství v EU připraven, má smůlu, podnik se zavře.“ Navzdory nejrůznějším fámám zůstane i po prvním květnu spousta věcí tak, jak byla před ním. Například cestovní pasy i občanské průkazy budou platit i nadále a není tedy třeba se dožadovat jejich výměny. Také „espézetku“ na autě není třeba měnit. K té se váže pouze právo doplnit si ji symbolem EU. Rovněž není pravda, že sem vtrhnou cizinci a skoupí domy a půdu. To ještě dost dlouho nebudou smět (je to určité reciproční opatření za nemožnost volného pohybu pracovních sil). Nemluvě o tom, že kdo chtěl, ten už u nás nemovitost dávno má (stačí se jen podívat, jak velkou část majitelů činžovních domů tvoří italští obchodníci s realitami).
