Evropská unie začala s Čínou jednat o nahrazení letité smlouvy
Po dvaadvaceti letech, co vstoupila v platnost obchodní dohoda mezi Evropou a Čínou, začaly obě strany debatovat o nové smlouvě. Vyjednávání o konkrétní podobě tohoto kontraktu začala v polovině ledna, kdy nejlidnatější zemi světa navštívila evropská komisařka Benita Ferrerová-Waldnerová. Nová smlouva se má týkat 22 sektorů a již dnes je jasné, že dospět k závěrečné verzi, kterou unie s Pekingem podepíše, nebude snadné. Dle mluvčího EU Michaela Jenningse není stanoveno žádné datum, dokdy by měl být dokument připraven k podpisu. Určitě se tak prý ale nestane v době kratší než jeden rok. Pesimističtější odhady počítají až se dvěma lety.
Oboustranné změny.
„Čína se mění před našima očima,“ konstatovala Ferrerová-Waldnerová během svého čínského putování . „Evropská unie roste: jak do velikosti, tak do výkonu. Proto potřebujeme změnit naši společnou platformu,“ dodala. Nová smlouva - Partnership and Cooperation Agreement (PCA) - bude řešit například otázky z oblasti energetiky, ochrany životního prostředí, zemědělství, dopravy, cel, vzdělávání, informační společnosti, vědy a moderních technologií nebo kosmického výzkumu. Dohoda se bude týkat také globálních témat, jako jsou trvale udržitelný rozvoj, migrace a postoje k terorismu a zbraním hromadného ničení.
Evropská unie je po letošním rozšíření pro Čínu největším obchodním partnerem. A stejně tak od loňska platí tento vztah i opačně, protože objem vzájemného obchodu mezi Čínou a unií poprvé předstihl výměnu zboží mezi EU a Spojenými státy. Loni se objem obchodních transakcí zvýšil o čtvrtinu a dosáhl rekordních 272,3 miliardy dolarů, přestože na dovoz některých čínských výrobků byla uvalena antidumpingová opatření. Čína do zemí unie vyvezla zboží a služby za 182 miliardy dolarů, z Evropy naopak importovala komodity za 90,3 miliardy dolarů.
Čína i EU se při jednáních o nové smlouvě pochopitelně snaží prosadit své zájmy. A dosažení kompromisu bude náročné. O tom svědčí i první témata, o nichž se již začalo diskutovat. Evropa má zájem na tom, aby Čína přistoupila na evropskou iniciativu týkající se zvýšení energetické efektivity, snížení spotřeby ropy a zemního plynu a redukce emisí skleníkových plynů. Čínská vláda se však zatím na požadavky zdráhá přistoupit. Svůj postoj vysvětluje tím, že obyvatelé jsou příliš chudí a firmy nedisponují potřebnými technologiemi, aby mohly přísnější podmínky splnit.
Snižte emise!
Čína je v současnosti po USA druhým největším producentem oxidu uhličitého na světě. Navíc v průměru každý týden otevírá novou uhelnou elektrárnu. Peking sice podepsal Kjótský protokol, ale není právně vázán ke snižování zplodin. Evropské podniky kritizují EU za to, že jsou tlačeny k dodržování přísnějších ekopravidel, což prý snižuje jejich globální konkurenceschopnost. Unijní vyjednavači se proto snaží dohodnout obdobné limity i v dalších zemích.
Již v roce 2005 podepsala unie s Číňany smlouvu zaměřenou na vývoj bezemisních uhelných elektráren postavených na evropských technologiích. A unijní zástupci usilují o plnění dohod. „Je pro nás důležité, abychom viděli nějaké výsledky,“ konstatovala v Číně Ferrerová-Waldnerová. EU také tlačí na asijskou zemi, aby souhlasila se snížením skleníkových plynů o třicet procent do roku 2020. „Toho může být dosaženo, aniž by byl ovlivněn hospodářský růst nebo zvýšena chudoba v zemi,“ domnívá se komisařka.
Připravovaný kontrakt má zmiňovat také ochranu lidských práv. Proti tomuto bodu překvapivě čínští představitelé zatím nijak neprotestují. Zůstává otázkou, jak konkrétně bude tento bod smlouva řešit. Evropští politici bývají kritizováni za to, že lidská práva často odsunují na vedlejší kolej kvůli zachování dobrých ekonomických vztahů. Zpráva organizace Human Rights Watch z letošního ledna konstatovala podstatné zhoršení ochrany lidských práv v Číně během loňského roku. Autoři studie poukazují především na rostoucí sociální nepokoje a masivnější kontrolu tisku, internetu, vědců i právníků.
Zbrojní embargo.
Doposud se zdá, že Čína bude během vyjednávání o obchodní smlouvě především tlačit na unii, aby zrušila zbrojní embargo, které bylo zavedeno krátce po násilném potlačení prodemokratických protestů v Pekingu roku 1989. „Obě strany musejí jednat rovnocenně, bez politických diskriminací,“ argumentuje ministr zahraničí Li Čao-sing. Na zachování embarga však EU zatím trvá, přestože Francie a Německo již dříve souhlasily s tím, aby bylo odstraněno. Oba státy to zdůvodňovaly zastaralostí unijního postoje, jenž neodráží strategické partnerství mezi Čínou a EU.
Během své návštěvy stanovila komisařka Ferrerová-Waldnerová tři podmínky, jež musí Čína splnit, aby mohla unie o zrušení embarga uvažovat. První z nich je ratifikace smlouvy Spojených národů o občanských a politických právech, další podmínkou je propuštění všech vězňů, kteří si odpykávají trest za účast na demonstracích v roce 1989 a posledním požadavkem je odstranění instituce uvěznění bez soudu.
Složitá jednání o konkrétní podobě smlouvy budou probíhat i kvůli dalšímu čínskému požadavku. Kabinet totiž chce, aby unie zaručila zemi statut tržní ekonomiky a potvrdila, že splňuje požadavky, ke kterým se zavázala při vstupu do Světové obchodní organizace (WTO). Pokud by Čína statut tržní ekonomiky získala, měla by podstatně širší možnost obrany proti ochranným opatřením, jaká například loni zavedla Evropská unie proti dumpingovému dovozu bot z Číny. „Udělení statutu je čistě technickou záležitostí. Ale samozřejmě si uvědomujeme, jakou politickou důležitost tomu Čína přikládá,“ konstatovala Ferrerová-Waldnerová. Nicméně EU není zatím připravena Čínu zařadit do kategorie tržních států.
Statut zatím nezměníme.
Evropská unie nejprve požaduje, aby Čína více otevřela trh zahraniční konkurenci. Vyjednavači doufají, že se jim podaří přesvědčit zemi, aby odstranila některé restrikce pro evropské firmy, které investují v sektorech, jakými jsou automobilový nebo ropný průmysl. Snaží se také, aby se Evropané mohli ve větší míře účastnit lukrativních státních zakázek. Na tyto požadavky je však pekingská vláda velmi citlivá. Někteří tamní ekonomové a manažeři totiž volají po zpřísnění podmínek pro zahraniční subjekty, neboť se obávají, že Čína ztratí kontrolu nad domácím trhem ve prospěch cizích společností.
Rozporuplné názory mají i evropští podnikatelé. Některé společnosti mají obavu z levných čínských produktů, ztížené konkurence a eventuálního propouštění. Někteří ale naopak těží z nižších cen v Číně a vidí ohromný potenciál tamního trhu. Podle soudobých odhadů je v Číně 75 milionů spotřebitelů zboží z Evropské unie a předpoklady hovoří o nárůstu této skupiny na 700 milionů do roku 2015.
Co konkrétně bude nová obchodní dohoda znamenat pro české podniky, je zatím těžké odhadnout. „Jednání jsou na samém počátku,“ tvrdí Aleš Uchytil z ministerstva průmyslu a obchodu, který se zabývá Asií, Austrálií a Pacifikem. Nicméně za úspěch již pokládá samotné zahájení diskusí. „Z hlediska ekonomické spolupráce s ČLR, a při vědomí obchodního deficitu s touto zemí, prosazuje Česká republika, aby bylo jednání s čínskou stranou zaměřeno na nejdůležitější problémy, které se projevují v obchodních vztazích s Čínou,“ říká Uchytil. Tedy například na odstraňování obchodních překážek, potřebu vyrovnání obchodní bilance nebo ochranu duševních práv.
