Pravda a mýty o platech zaměstnanců
JENOM ZA STRAVENKY bych byl ochoten pracovat pro zakladatele naší firmy. Takovou větou několikrát za sebou „počastoval české novináře během četných rozhovorů bývalý generální ředitel tuzemské pobočky jedné nejmenované nadnárodní softwarové společnosti, jejímž domovem jsou Spojené státy. V tisku se ale samozřejmě nikdy neobjevila jeho slova údajně vyřčená při setkáních s přáteli z byznysu, že dolarový milionář již jen těžko hledá motivaci k další práci. Kolik si vydělá úspěšný český manažer, který se pohybuje ve světě takzvané „nové ekonomiky ? Podle průzkumu týdeníku EURO mezi experty z předních personálních agentur je jeho odměna více než zajímavá. Ve srovnání s tradičními společnostmi se pohybuje řádově o dvacet až třicet procent výše u mezinárodních počítačových koncernů. Poměřovat ji lze snad pouze s ohodnocením šéfů v bankovní a finanční sféře, která již od svého vzniku před několika sty lety byla známkou elitního postavení. Ale i špičkoví bankéři mohou zůstat ve stínu lidí, kterým jejich společnost darovala v minulosti akciové opce. Zaměstnanci ze sektoru informačních technologií (IT) zatím stále těží z konkurenční výhody na trhu práce. K jejich hlavním devizám patří především přetrvávající nedostatek kvalifikovaných sil a rapidní rozvoj v oboru, díky němuž se mohou z teprve vznikajících firem velice brzy stát hráči světového kalibru. Z „obyčejného manažera , který při zakládání společnosti získal jako motivující faktor určitý podíl nebo akciový balík, tak zároveň vyroste velmi bohatý člověk. Levný český programátor. Dokladem začátku smazávání hranic mezi podniky ze staré a nové ekonomiky jsou zaměstnanci, kteří zpravidla představují v softwarových společnostech nejnižší příčky hierarchie. Mýtus nadaného českého programátora potýkajícího se s přebytkem peněz je již mrtvý. Pravda je poněkud krutější, než si patrioti a někteří vládní činitelé připouštějí. Nadnárodní koncerny rozhodně neláká talent „hochů z Prahy , ale vidina spíše průměrně schopné a zároveň extrémně levné pracovní síly. Mnoho domácích programátorů pracuje podle zkušeností „lovců hlav , kteří si z obchodních důvodů nepřáli být jmenováni, přibližně za 1,5 až dvojnásobek průměrné měsíční mzdy v ČR. Teprve softwaroví inženýři, kteří již vedou tým řadových lidí, mohou počítat s atraktivním platem. Jeho výše se však například u našich největších internetových serverů zpravidla nepřehoupne přes strop padesáti tisíc korun za měsíc. Mnohem drsnější podmínky panují oproti Čechám v zemi, která nechvalně proslula jako producent nejlevnějších IT expertů na světě. V Indii ročně dokončí vzdělání přibližně 170 tisíc softwarových inženýrů. Spousta z nich najde uplatnění ve Spojených státech. Vidina bohatství ze Silicon Valley však pokaždé nekončí úspěchem. Magazín Wired nedávno popsal příběh dívky Sindhu Nairové. Její otec, který vlastní malý krámek v Bombaji, měsíčně vydělá přibližně 250 dolarů. Přesto si vzal drahou půjčku, aby své dceři umožnil studovat informační technologie. Nairová ale po studiu přes půl roku nemohla najít zaměstnání. Nakonec se uplatnila u firmy, jež jí vyplácí každý kalendářní měsíc pouhých dvacet dolarů. Wired uvádí i osud jednadvacetiletého Srinatha Shripatiho, který si jako programátor vydělá dokonce jen 17 dolarů. Pražákům, těm je hej. Odborníci z personálních agentur poukazují rovněž na markantní rozdíly mezi cenou práce u velkých zahraničních společností a původem českých firem, což platí i v jiných oborech. Doslova výhrou pro zaměstnance jsou akvizice světovými koncerny. „K dohodě o koupi většinou patří i dorovnání úrovně platů, což se počítá k nákladům převzetí, říká Jan Bubeník z Korn/Ferry International. Průměrné mzdy expertů v oboru informačních technologií podle odborníků rovněž výrazně klesají za hranicemi Prahy. „Srovnatelná pozice v hlavním městě může být ohodnocena až dvojnásobně lépe, uvádí Bubeník. Dalším centrem nové ekonomiky v ČR se stává Brno. Moravská metropole však také oproti Praze znamená pro potenciální zaměstnance nižší částky na výplatní pásce, a to přibližně až o jednu třetinu. Mezi studenty ekonomických a technických vysokých škol si oprávněně získaly pověst atraktivních zaměstnavatelů společnosti z takzvané „poradenské pětky“ . Na pozice IT konzultantů, jejichž úkolem je instalace produktů nebo navrhování technologických řešení, není podle zástupců personálních agentur řídký případ nástupního platu v rozmezí třiceti až čtyřiceti tisíc. Ten navíc může celkem rychle stoupat. Po jednom roce se lze údajně dostat již na 50 000 korun. Zlaté náramky. „Současný trh je charakteristický tím, že nemá žádná jednoznačná měřítka, kolik se platí šéfům IT v podnicích. Rozdíly mohou být značné, upozorňuje na nedokonalost podmínek Bubeník. Zároveň připouští, že za tím stojí především nedostatek veřejných informací a loajalita zaměstnanců. Pokud například klasická průmyslová společnost zavádí drahý manažerský software za několik milionů, je celkem pravděpodobné, že si dovolí najmout odborníka za mezinárodně konkurenční ceny. Takový člověk, který dokáže firmě pomocí e–byznysu ušetřit na nákladech, může stát od jednoho sta tisíc dolarů ročně. Lovci hlav poukazují například na jeden český bankovní ústav, který se před privatizací snaží vylepšit image, a tak výrazně zvedl i ohodnocení zaměstnanců v IT. Na druhé straně existují v malých a středních firmách administrátoři počítačových sítí, kteří se mohou čísly na výplatní pásce rovnat průměrným programátorům. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou lukrativní pozice obchodních manažerů v uznávaných světových počítačových a technologických společnostech IBM, Dell, Cisco Systems, Microsoft, Hewlett–Packard a podobně. Personální agenti o nich mluví jako o dobrých byznysmenech. „Jedná se o schopné solitéry, kteří mají svůj cílový rozpočet. Jsou podporováni týmem lidí, jehož složení samozřejmě mohou ovlivňovat, vysvětluje Zdeněk Pasák z Madson & Taylor. Podle různých zdrojů začíná jejich odměna někde mezi osmdesáti až sto tisíci korun měsíčně. Vlivem bonusů vázaných na výkon může vyskočit až o sto procent. Takoví zaměstnanci, jejichž pozice jsou označovány různými názvy, však čelí vysokému tlaku. Jakmile nedosáhnou plánovaných cílů, jsou od svého zdroje příjmů většinou velmi rychle „odstřiženi“ . K jejich postavení patří již takzvaný „manažerský balíček různých výhod. Samozřejmostí je služební automobil, mobilní telefon, výjimkou nejsou ani další motivační prostředky, jako penzijní pojištění, životní pojistka, firemní půjčky, vzdělávání v zahraničí. „V průmyslu informačních technologií se mnohem častěji objevují akciové opce oproti jiným společnostem, připomíná Alice Punchová z firmy Egon Zehnder International, která se zabývá vyhledáváním kandidátů pro vyšší manažerské posty. Právě práva na nákup cenných papírů firmy označují odborníci za „zlaté náramky , kterými si koncerny získávají loajalitu zaměstnanců. Opce mohou v závislosti na konstelaci kapitálových trhů svým držitelům přinést několik milionů korun nebo i dolarů navíc k platu. „U nás se opcí nevyužívá. Ale úplně každý zaměstnanec má právo nakoupit firemní akcie za zvýhodněnou cenu, říká generální ředitel Cisco Systems v ČR Miloslav Rut. Samostatnou kategorii tvoří šéfové poboček zahraničních technologických koncernů. Jejich pozice bývá spojena s bonusy, které mohou záviset i na úspěších celé mezinárodní skupiny. Odborníci z personálních agentur o jejich platech hovoří spíše zdrženlivě. V průměru se mohou pohybovat od úrovně 100 až 150 tisíc dolarů ročně. Jsou však i společnosti, kde je podle nich i 200 tisíc USD málo. Navíc „country manažeři jsou velice často zařazováni rovněž do zmiňovaných akciových programů.
