Topolánkova vláda špatně dopadne, neprolomí-li bariéru nedůvěry lidí
Návrat vládního letadla z Bulharska se prodražil. Premiér Mirek Topolánek měl zastávku v Innsbrucku, kde prý měl domluvenou pracovní schůzku s českým velvyslancem v Rakousku Janem Koukalem. Do Prahy by to měl sice Koukal z Vídně o dvě stě kilometrů blíž, ale Mirek Topolánek si chtěl v Alpách na chvíli zalyžovat. Místo aby novináři premiérovi ono malé potěšení dopřáli, několik dní plnili i seriózní „sdělovadla“ úvahami, na kolik že to alpské zastavení daňové poplatníky přišlo, kdo že to nařídil a povolil. Samozřejmě že se hned ozvala nejsilnější opoziční strana, řkouc, že na nejbližší schůzi sněmovny bude požadovat na premiérovi vysvětlení, a vyzvala ho, aby se za svou soukromou cestu omluvil a uhradil ji, poněvadž jinak se prý vystavuje podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku.
I jiní prý možná vládní letku zneužívali a mělo by se to vyšetřit, pohrozila ČSSD. Sociálnědemokratický expředseda sněmovny Lubomír Zaorálek svého času pendloval mezi Prahou a Ostravou státní helikoptérou, aby jak říkal, stihl svoje pracovní povinnosti. Místopředseda vlády a ODS Petr Nečas mu to už připomněl, takže Zaorálek bude nejspíše vysvětlovat znovu. To opravdu nemáme vážnější starosti, že se musíme zabývat takovýmihle volovinami?
Zdá se, že ne! Předminulou sobotu se znovu oženil předseda sociální demokracie Jiří Paroubek. Aby to všechno stihnul - ráno v Praze na Národní třídě položit pietně květiny, zaskočit na stranickou konferenci do Ústí nad Labem a zkraje odpoledne dorazit na svatební obřad do Mariánských Lázní -, šofér jeho služební „audiny“ trošku více sešlápl plynový pedál. Nejčtenější český seriózní deník ve svém nejbližším vydání věnoval divoké jízdě ženicha Paroubka výrazně větší pozornost než 17. listopadu 1939 i 1989. Přitom paroubkovské téma ještě v polovině minulého týdne „ždímaly“ nejen bulvární noviny a Lidový dům odpovídal zevrubnými dementi, hodnými problémů pro občany a stát podstatných. Jako bychom vážné problémy u nás neměli, dopřáváme-li si roztomilých příhod našich politiků, místo abychom od nich vyžadovali podstatná sdělení o podstatných věcech.
K idyle je přitom u nás daleko! Ano, osmnáct let po pádu minulého režimu je 90 procent lidí rádo, že máme otevřené hranice, můžeme projevovat svůj názor, vytvářet spolky a sdružení a volit z více stran. Čtyři pětiny oceňují neporovnatelně lepší nabídku zboží a služeb, možnost vzdělávat se a mít rozsáhlý soukromý majetek. Zřetelná většina občanů se dokonce ztotožnila se vznikem samostatné České republiky, vstupem do NATO a EU. To jsou podle listopadového šetření STEM hlavní pozitiva polistopadové demokracie, abychom tak řekli její úhledná fasáda. To, co se skrývá za ní, je však na pováženou. Tak zatímco zavedení tržní ekonomiky podporují dvě třetiny občanů, rozdíly v příjmech a majetku, jež jsou jejím důsledkem, nepříznivě hodnotí sedm z deseti Čechů. Bezmála čtyři pětiny dotázaných mají negativní názor na současný stav důchodového zabezpečení a na zajištění v nemoci. Kapitalistické „materiální základně“ tedy zřetelně neodpovídá „myšlenková nadstavba“, jež nadále čpí sklony k rovnostářství, pěstovanými minulým režimem, a jistým druhem malověrnosti. Nedosti však na tom! Jestliže přes 80 procent lidí hodnotí zcela nepříznivě mezilidské vztahy a stav morálky ve společnosti, znamená to, že čtyři pětiny občanů se cítí být v dnešní době ohroženy a nenašly v ní morální hodnoty, které by jejich životům dávaly hlubší smysl. Pro Topolánkovu vládu by to mělo být vážné memento. Neprolomí-li tuto bariéru nedůvěry a neporozumění, špatně dopadne. Tuší to však?
Zatímco se loni před volbami důvěra v dohasínající Paroubkovu vládu podle STEM pohybovala kolem 50 a k Parlamentu nad 40 procent, dnes je v obou případech zhruba třicetiprocentní. Tak tomu je plus minus od loňského září s jedinou výjimkou. S „Topolánkovým batohem“ se letos v červnu podpora vládě vyhoupla těsně pod 40 procent. Ti, co čekali skutečnou změnu, se však dočkali dietního kompromisu. ODS se nyní snaží opět získat jejich podporu novinovými inzeráty, jako by netušila, že pravicovému voliči nestačí pár prostinkých sloganů, ale že chce vědět, co bude, kdy a jak se to stane a k čemu to bude dobré. Levicoví voliči takové nároky nemají, někdy jim stačí jen věřit. V každém případě však musí politika dávat lidem nějaký smysl, upozorňují sociologové, nemůže jít jen o leporelo zdražování a úsporných kroků bez jasně zformulované alespoň střednědobé vize. O její potřebě hovoříval naléhavě prezident Václav Havel, leč byl oslyšen. V ODS kdysi pociťoval užitečnost takové vize Josef Zieleniec, ale nikoli Václav Klaus, jehož by bývala omezovala v překvapivých politických tazích. Mirek Topolánek ani nekoná překvapivé politické tahy, ani neinspiruje průbojnou politickou vizi. Cože to pak chce vlastně „komunikovat“?
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
