RODINNÉ DOMY Právě nyní se v pražské Galerii Jaroslava Fragnera koná výstava „Výjimečné domy - Alternativa individuálního bydlení“. Představuje 21 netradičních projektů rodinných domů z celého světa. Několika zajímavými projekty je zastoupena i česká architektura.
RODINNÉ DOMY Právě nyní se v pražské Galerii Jaroslava Fragnera koná výstava „Výjimečné domy - Alternativa individuálního bydlení“. Představuje 21 netradičních projektů rodinných domů z celého světa. Několika zajímavými projekty je zastoupena i česká architektura.
Posmívané „podnikatelské baroko“ nebo v lepším případě banální, unifikovaná šeď - tak je v Česku často charakterizována architektonická úroveň nových rodinných domů. Bez ohledu na oprávněnost takových tvrzení je diskuze na toto téma bezesporu na místě. Rodinné domky jsou totiž hlavním typem bytové výstavby.
V loňském roce se bytový fond České republiky rozšířil o 30 190 nových bytů, z čehož přes 13 tisíc připadlo právě na rodinné domy, zatímco jen 10 tisíc na domy bytové. Nejde o žádnou výjimku, podobně vypadají statistické údaje za období 1997 až 2005: 66 tisíc bytů v bytových domech a 95 tisíc bytů, tedy přibližně o třetinu více, v rodinných domcích. Individuální vlastnické bydlení je tak v Česku dominantní a pražská výstava „Výjimečné domy“ má tedy určitě šanci oslovit do konce srpna velmi široké publikum.
DOMY PRO NOVOU GENERACI „Takzvaný vkus v otázce bydlení je odrazem nabízených možností a informací,“ tvrdí Renata Vrábelová, kurátorka výstavy Výjimečné domy - Alternativa individuálního bydlení. Podle ní jsou nevzhledná satelitní městečka výsledkem vakua právě v těchto oblastech a také reakcí na socialistickou stavební „chudobu“. „V současnosti se začíná o rodinné bydlení starat generace třicátníků, která je orientovanější v možnostech,“ dodává Vrábelová.
Zmíněná výstava možná právě těmto stavebníkům, kteří jsou také díky věku ochotnější experimentovat, nabízí alternativní řešení rodinných domů, unikátní jak po estetické, tak uživatelské stránce. Přitom se mezi 21 exponáty najdou jak projekty vyloženě luxusního rázu, tak i ekonomicky „přístupnější“.
K těm prvním bezesporu patří letní rodinné sídlo v americkém Woodstocku. Dům je umístěn v kopcovitém terénu s výhledem na všechny strany, na pozemku o rozloze 7000 metrů čtverečních. V čelním pohledu se jedná o jednoduchou prosklenou „krabici“, která ovšem v zadním traktu kopíruje svah, na němž je dům umístěn. V některých ohledech tento projekt připomíná patrový rodinný dům, který je dílem ateliéru HŠH a stojí ve středočeském Berouně. Má tvar čistého hranolu, který vznikl složením 24 totožných modulů o velikosti 3x3x3 metry. Základními materiály jsou ocel a sklo, a to i v interiérech.
KDYŽ NENÍ KDE STAVĚT
Ne vždy ovšem mají architekti k dispozici „zelenou“ louku, hlavně ve větších sídlech se musí vyrovnávat s okolní zástavbou. Příkladem maximálního využití výchozích podmínek je dostavba rodinného domu v mexickém Tecamachalku. Architekt využil střechy původního domu k umístění dalšího bytu ve dvou propojených objektech s netradiční červenou fasádou, navíc zároveň střešní okna změnil na stoličky a lehátka.
S jinými podmínkami se musel vyrovnat architekt Luděk Rýzner, který měl pro stavbu rodinného domu k dispozici úzkou svažitou parcelu ve vnitřní zástavbě Humpolce. Omezené možnosti v tomto případě kreativitu architekta aktivizovaly - dům Plecháč je už takřka legendou, ověnčenou vavříny z mnoha soutěží. Čtyřpodlažní stavba je vlastně ocelový skelet obložený certenovým plechem s rudohnědým zabarvením a z plechu je i plot.
Neméně zajímavé a unikátní jsou i další prezentované projekty. „Výstava měla v Brně silnou návštěvnost, a to včetně laického publika. Všeobecně měla kladný ohlas. Příznivé reakce jsme zaznamenali také ze strany architektů, pro které byly některé představované projekty doslova objevem,“ komentuje úspěch výstavy její kurátorka. „Výjimečné domy“ byly nejdříve vystaveny v moravské metropoli, na léto se výstava přestěhovala do Prahy. Z hlediska intenzity výstavby rodinných domů jde o místa dobře vybraná. Už tradičně se jich totiž nejvíce staví ve Středočeském a Jihomoravském kraji, které se na ní společně podílejí takřka třetinou.
