Za hrst dolarů

Na ostrovech lze založit společnost rychle a levně

Kajmanské souostroví v Yukatánském moři mezi Kubou a Jamajkou objevil slavný Janovan Kryštof Kolumbus v roce 1503. Čeští bankéři se opozdili téměř o pět set let. Až v roce 1999 se management tehdejší Investiční a Poštovní banky (IPB) rozhodl pro vytvoření „kajmanských struktur“, tedy skupiny off-shore fondů, do nichž vyvedl některá problematická aktiva (EURO 10/2002).
Proč finančníky z IPB zaujala právě trojice ostrovů na druhé straně světa s celkovou rozlohou pouhých 264 kilometrů čtverečních? Hlavním důvodem byla možnost rychlého a snadného založení fondů, která není ve finančním světě žádným tajemstvím. Kajmanské ostrovy jsou z tohoto hlediska - stejně jako například Bahamy - zemí vyhlášenou i zaslíbenou.

Off-shore.

Samotné off-shore společnosti nepředstavují nic nelegálního a pro správu majetku a investic je často využívají důvěryhodné investiční fondy i bohaté rodiny. Mezi běžné uživatele těchto struktur patří i nadnárodní společnosti. Ty do nich zpravidla stahují prostředky z filiálek v různých částech světa. „Pro tento účel se často využívají takzvané management fees, neboli poplatky za manažerské řízení společnosti,“ říká partner jedné z velkých poradenských firem. Tyto metody se údajně používají i v České republice, i když ministerstvo financí tvrdí, že v těchto souvislostech kolující „zaručené“ zprávy jsou často nadnesené.

Vzhůru na Kajmany.

Pro založení společnosti na Kajmanských ostrovech stačí jen kontaktovat některou z mnohých firem, které se touto činností zabývají (v Česku dokonce existuje profesní asociace off-shore poradců). Pokud zájemce opravdu spěchá, existuje možnost koupit již založenou společnost. Informační povinnost zakladatele je zpravidla velice malá, a totéž platí také o dalších závazcích vůči místním úřadům. Proto často bývá téměř nemožné zjistit, komu společnost vlastně patří. Kajmanské právo požaduje pouze zápis společnosti do obdoby našeho obchodního rejstříku, kam se přikládá zakladatelská smlouva, stanovy a doklad o zaplacení správního poplatku. Zakladatel musí předložit i čestné prohlášení (společnost nesmí podnikat přímo na Kajmanských ostrovech a na některé aktivity musí mít zvláštní licenci) a jména a adresy prvních členů managementu. Nic ovšem nebrání tomu uvést například jméno právníka, který společnost zakládal. Management se může navíc změnit a nikde není dána povinnost o tom informovat. Skuteční vlastníci mohou být navíc skryti za akciemi na doručitele. Právě uvedená informační střídmost často vede k tvrdé kritice off-shore center, a to zvláště v souvislosti se současným bojem proti terorismu.

Ráj v praxi.

Jednorázové náklady na zřízení společnosti na Kajmanských ostrovech jsou přibližně 1900 amerických dolarů. Stejná částka padne i na každoroční poplatky za správu a zaplacení paušální daně. Ta se stanoví v závislosti na výši základního kapitálu – doporučeno je 50 tisíc dolarů s paušálem 575 dolarů ročně. Nejvíce (2400 USD) se platí za společnosti s kapitálem přes dva miliony dolarů. Z uvedených čísel vyplývá, že pro jednotlivce a společnosti operující v řádech milionů korun se využití daňového ráje ani nevyplatí. Pouhým zřízením off-shore struktury se firma navíc daňové povinnosti nevyhne. Pokud chce například výrobní firma „daňově optimalizovat“, může tak učinit podle následujícího zjednodušeného schématu. Zboží prodává spřízněné off-shore společnosti s minimální marží, a ta je pak prodává konečnému zákazníkovi. Doma není vytvořen skoro žádný zisk a veškeré prostředky se hromadí v daňovém ráji. Složitější je transfer prostředků zpět k mateřské společnosti. „Seriózní investoři zisky repatriovat nepotřebují. Činí tak zpravidla pouze ti, kteří se snaží systém zneužívat,“ říká zkušený právník a zároveň uvádí jednu z možností, jak tuto transakci provést. Subjekt může spřízněné společnosti prodat cenné papíry za vysokou cenu poté, co je držel déle než půl roku. U fyzických osob tento výnos nepodléhá v České republice zdanění. „Otázkou je však hodnota této transakce mezi spřízněnými osobami, která by měla odpovídat běžnému obchodu,“ dodává daňový expert. „Je na poplatníkovi, aby prokázal, že cena byla oprávněná. Pokud finanční úřad nepřesvědčí, má smůlu,“ doplňuje právník. Ministerstvo financí tvrdí, že se problematikou daňových rájů pozorně zabývá a pokud finanční úředníci při kontrolách například zjistí, že subjekt hradí významné částky do daňového ráje, je to prý důvodem pro důkladné prověření celé transakce.

Český rezident.

I při využívání firmy na Kajmanských ostrovech se ovšem může stát, že tamní zisky budou zdaňovány v České republice. Novela zákona o daních z příjmů totiž loni přinesla novou definici daňového rezidentství. Právnická osoba je českým daňovým rezidentem v případě, kdy je místo vedení nebo její sídlo na území České republiky. Pokud si tedy český podnikatel lišácky založí firmu na Kajmanech, placení daní v Česku se nevyhne. Právě tato definice se stala jedním z mylných argumentů použitých proti ČSOB v nedávné daňové aférce, při níž někteří manažeři této banky prý málem skončili v policejní cele (EURO 9/2002) kvůli možnému porušení daňových zákonů. Novela totiž platí od 1. ledna 2001, a tím pádem se vztahuje až ke zdaňovacímu období roku 2001, a nikoliv roku předcházejícího, i když přiznání za rok 2000 se podává až rok následující.