PROVOZOVATELÉ RESTAURACÍ Majitelé restaurací a podobných zařízení musejí platit autorským svazům za provoz televize nebo rádia, která pouštějí hostům. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud. Provozovatelka jedné pražské restaurace pouštěla hostům reprodukovanou hudbu.
PROVOZOVATELÉ RESTAURACÍ Majitelé restaurací a podobných zařízení musejí platit autorským svazům za provoz televize nebo rádia, která pouštějí hostům. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud. Provozovatelka jedné pražské restaurace pouštěla hostům reprodukovanou hudbu. Magistrát jí za to uložil pokutu dva tisíce korun, dalších tisíc korun pak jako náhradu nákladů spojených s projednáním přestupku. Vedle toho jí ještě hrozila povinnost náhrady škody Ochrannému svazu autorskému (OSA), který se podle magistrátu měl obrátit se svým nárokem k soudu. Proti rozhodnutí se podnikatelka odvolala k Městskému soudu v Praze. Argumentovala, že umožnění poslechu hudebních děl vysílaných rozhlasem nebo televizí například v ubytovacích zařízeních, restauracích, obchodech, čekárnách u lékaře či veřejných dopravních prostředcích je ze strany provozovatelů těchto prostor pouze službou bezprostředně související s primárním předmětem podnikání. Když jí soud nevyhověl, obrátila se na Nejvyšší správní soud. Ani tam ale neuspěla. OSA INKASUJE DVAKRÁT Nejvyšší správní soud potvrdil: Provozovatel, který umožní hostům restaurace poslech hudebních děl vysílaných rozhlasem nebo televizí, musí zaplatit jejich autorům odměnu. Není přitom rozhodující, že tak činí v souvislosti s poskytováním určitých služeb. „Podstatná je skutečnost, že dílo je zpřístupňováno třetím osobám pro jejich osobní potřebu nikoli pro osobní potřebu toho, kdo dílo zpřístupňuje,“ říká mluvčí soudu Sylva Dostálová. Provozovatel restaurace přitom musí platit autorovi odměnu bez ohledu na to, že za vysílání díla platí už vysílatel, tedy provozovatel rozhlasu nebo televize. „Podle zákona a zcela v souladu s mezinárodními smlouvami tak v jednom okamžiku vzniká autorovi díla nárok na odměnu dvakrát: jednou za vysílání díla rozhlasem nebo televizí, podruhé za jeho zpřístupnění veřejnosti. Pokud přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla uskutečňuje jiná osoba než vysílatel, vzniká autorovi díla nárok na odměnu dokonce třikrát,“ cituje Dostálová rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. „Jedním ze základních principů autorského práva je zásada, že se právo autora nevyčerpá jednorázově, jako například při prodeji automobilu či jiného hmotného zboží. Z tohoto důvodu autorovi náleží odměna za každý druh užití jeho děl,“ vysvětluje vedoucí právního oddělení OSA Lenka Mališová. V případě OSA lze zákonnou povinnost splnit buď uzavřením licenční smlouvy, nebo zaplacením autorské odměny podle sazebníku. Za jednu televizi v restauraci tak provozovatel zaplatí 240 korun měsíčně, v případě obrazovek s úhlopříčkou přes dva metry však poplatek činí 1000 korun. Za rozhlasový přijímač firma zaplatí 100 korun měsíčně. Polovina těchto částek vybraných OSA je určena pro další kolektivní správce práv -DILIA a OOA-S. Vedle těchto autorských odměn ale musí podnikatelé platit také koncesionářské poplatky České televizi a Českému rozhlasu. PODOBNĚ V HOTELÍCH**
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze chápat jako precedent pro stejné nebo obdobné případy. Přestože se provozovatelů jiných zařízení jako například hotelů nebo obchodů netýká automaticky, lze předpokládat, že v podobném sporu by soud rozhodl stejně.
Povinnost platit autorské poplatky za televize a rádia umístěná na pokojích hrozí zejména tuzemským hotelům. Evropský soudní dvůr nedávno takto rozhodl v obdobném sporu mezi španělskou organizací na ochranu práv autorů SGAE a hotelovým řetězcem Rafael Hoteles. Nejnovější verdikt Nejvyššího správního soudu tento pohled potvrdil. Ostatně v jiném sporu už o oprávněnosti nároků OSA rozhodl i Vrchní soud v Praze (případ děčínského hoteliéra Radka Flachse).
České hotely od placení poplatků za televize a rádia na pokojích osvobodila poslední novela autorského zákona. Právě kvůli nesouladu s unijním právem je ale pravděpodobné, že takový stav dlouho nevydrží. Rozhodnutí tuzemských soudů navíc povzbudí autorské svazy, které mohou provozovatelům hrozit žalobou, pokud poplatky nezačnou platit dobrovolně.
„Spoléháme především na dohodu s problematickými uživateli hudebních děl. Pokud není možná, domáháme se zaplacení autorských odměn podáním žaloby k soudu. A po vyhraném soudním sporu případně i exekucí,“ říká Mališová z OSA. Takový postup však podle ní není častý, protože se daří většinu případů vyřešit dohodou. „Například v roce 2006 jsme podali celkem, tedy nejen na provozovatele restaurací, 53 žalob a 62 návrhů na exekuce, uživatelů hudebních děl ale evidujeme desetitisíce,“ dodává. Podle informací Profitu vloni policie obvinila z porušování autorského zákona například provozovatelku benzinové pumpy v Písku.
