Špidla je mrtev, nechť žije nový král
Více než týden o tom vedeme spory, nesouhlasíme s tím, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Tak by možná o billboardové kampani Stanislava Grosse, vyznávajícího se národu z toho, že je sociální demokrat a že to myslí upřímně, mudroval Jára Cimrman nebo šéf ODS Mirek Topolánek. Jenže Grossovi píárgéniové z agentury Crane postavili Cimrmana na hlavu: Veďte o tom spory, nesouhlaste s tím, to je v tuhle chvíli to nejlepší, co pro Standu můžete udělat. A Češi nezklamali. Opoziční politici se rozčilují, komentátoři pohoršují, muži hospodští se u piva posmívají a lidová tvořivost má žně. Není snad nikdo, komu by se dvě superbanální - a proto tak neotřelé - větičky vedle megaportrétů novopečeného premiéra nevryly do paměti.
Přesně o to Grossovi jde. Popletený král Špidla je mrtev, nechť žije nový král. Občané ať na každém rohu vidí, kdo jím je, a jak srdečně to s nimi myslí. Kdysi při převratech posílali noví vládci do ulic veselé kutálky, dnes vylepují plakáty. Nová éra vyžaduje nové zážitky. Znechucující obrázky rozhádané ČSSD v časech špidlovských musejí v hlavách voličů vyblednout pod náporem nových vjemů, dle zkušeností tržního marketingu nejlépe jednoduchých a bláznivých. A Grossova kampaň je vskutku provokační: to, co by věrohodně znělo snad z úst Vladimíra Špidly, je v Grossově podání úsměvná show. Nový předseda vlády ví nejlépe, že nejčastěji přetřásanými aspekty jeho politické kariéry byly vždy právě absence ideologie a neobyčejná zběhlost v technologii moci. Jinými slovy, že je vším možným, jen ne typickým upřímným sociálním demokratem. Jenže více než o upřímnou změnu tohoto obrazu jde teď o pevné uchopení opratí. Třebas i za cenu sebezlehčení nebo šoku, i z toho se dá marketingově vyždímat alespoň pozitivní naladění voliče.
Špidlův dědic si nemůže dovolit ztrácet čas. Až se ho jarní volební sjezd sociálních demokratů zeptá, co dělal v létě a na podzim, bude se mu jakýkoli plusový bod z letošní sezony hodit. Chce-li mít jistotu dalších dvou let v čele partaje, musí se do března z nouzového místošéfa, zvoleného díky upatlanému Špidlovu pádu, stát suverénním hegemonem. V krajských nebo senátních volbách dopadne ČSSD těžko hůř nebo stejně, jak v červnových eurovolbách, ale i kdyby - Gross boduje už teď. Nastartoval kampaň a ovládl její tón, jeho Socánek se začal vysmívat „Tupolánkovi“. Zavedením pravidelných schůzek s prezidentem Václavem Klausem si Gross z Hradu udělal jakési soukromé solárko, které mu měsíc co měsíc dodá přitažlivé pleti díky paprskům vyzařujícím z aury nejpopulárnější osobnosti v Česku. Dvorní imagemakeři ČSSD prý na podzim chystají i seriozní volební témata, jenže jaká? Při pohledu doprava může jít jen o slabší čajíček promyšlené koncepce Volebního desatera ODS z roku 2002, nalevo zase těžko trumfnou představy socialisty Špidly. K překvapení opět zbývá hlavně chytlavý obal, disciplína, v níž si Grossova vláda předsevzala předběhnout všechny předchůdce. Ale necháme se překvapit.
Vzrušující informace, že předseda ČSSD je sociálním demokratem, působí hloupě jen zdánlivě. Nejde ani o zbytečné zviditelňování už tak dost viditelného politika. Členům i nečlenům sociální demokracie se totiž pomocí billboardů podprahově očkuje známá teze, že vůdce je strana a strana je vůdce. Tedy něco, co v ČSSD platilo za Miloše Zemana, zatímco za Špidly se zdálo být na ústupu. Jedna strana, jedna tvář, jeden předseda, který to myslí upřímně: to je Grossovo poučení z krizového vývoje. Tak vypadá rychlá konsolidace, z níž měli oprávněný strach Tlustý i Topolánek. Už na startu volební kampaně se potvrzuje, že Gross bude občanským demokratům tvrdým soupeřem, protože by se mu mohlo podařit veřejnosti vsugerovat myšlenku, že nemá se Špidlovou anarchií nic společného. Za Grosse, zdá se, nebude radno volat po větším pořádku nebo po utužení občanských svobod. Tento muž je totiž schopen nálady lidí vyslyšet a lacino uspokojit.
Možná se dnes Mirkovi Topolánkovi honí hlavou, zda přeci jen neměl od Grosse vzít nabízené kontrolní funkce, a tak mít aktivního soupeře trochu víc pod dohledem: Grossova stojednička bude jiná než ta Špidlova. Přísné lpění na nulové toleranci a hranici mezi koalicí a opozicí byla ušlechtilá myšlenka, jistě míněná upřímně, Topolánek ale svou upřímnost neuměl dobře prodat. To Gross se ukázal být zdatnějším kšeftmanem. S přihlédnutím k aféře Kořistka může být na listopadovém kongresu ODS ještě pěkně veselo.
Tento komentář je - jak se stalo zvykem zdůraznit - myšlen upřímně.
ČLÁNKY DO MAILU