Na podnikatele medaile zase nezbyla
Rok se s rokem sešel a k 28. říjnu prezident znovu vyznamená plejádu populárních umělců, sportovců a veteránů. Zase mezi nimi budou i jeho spřízněné duše. A opět zatím na seznamu nevidíme – stejně jako tolik let předtím – žádné jméno podnikatele nebo byznysmena.
Na tom by snad nebylo co komentovat, kdyby na Hradě v tuto chvíli stále seděl Václav Havel. Jenže prezidentem je už téměř tři čtvrtě roku Václav Klaus, který v minulosti Havlovy laureátské preference zpochybňoval a oceňování lidí z podnikatelské sféry ještě před rokem označil za potřebné.
Aby bylo jasno, jména letošních vyznamenaných, která zatím pronikla na veřejnost, jsou bezesporu úctyhodná. Adolf Born, Dana Zátopková, Alois Šiška, Lubomír Voleník, Jiří Kodet, Pavel Klener, Vratislav Schreiber, Luisa Abrahamsová, Zuzana Růžičková, Vlasta Průchová nebo Roman Macharáček si řád nebo vyznamenání jistě zaslouží. Přesto jejich výběr – a jinak to ani nejde - nezapře osobnost a vkus hlavy státu. Člověk by se mohl vsadit, která jména na seznamu jistojistě nebudou, a ona tam skutečně nejsou. Avšak vyznamenávání celebrit bylo, je i bude politikum a také postfeudální výsada hradčanského pána, do níž mu může mluvit snad jenom předseda vlády. Tímto argumentem bylo možné loni hájit Havla, letos jím můžeme zaštítit Klause.
Plaví-li se Klaus s Havlem chtě nechtě na jedné medailové lodi, tím podivnější je faux pas z minulého úterka, kdy současný prezident absentoval při doživotním propůjčování řádů Bílého lva a TGM svému předchůdci. Taková chyba se při pokládání základů novodobých státních tradic stát neměla, tím spíše, pokud nešlo o zlomyslnost, ale jen o časovou disharmonii. Úplně nejlepším řešením by bývalo bylo pozvat exprezidenta na Hrad o čtrnáct dní později spolu s ostatními hosty. Osamělou ceremonii v Senátu si totiž jedni budou vykládat jako Havlovo povýšenectví, jiní jako odsun do podhradí. Tak se most přes minulost nestaví.
A co ti podnikatelé? Snad si prezident jen zatím netroufl dráždit veřejnost, která vinou tunelářské epidemie v devadesátých letech i s přispěním Zemanovy a Havlovy „čistící“ rétoriky vidí dodnes při slově byznysmen rudě. I ta opatrnost nám ale něco napovídá, stejně jako vysoká popularita některých letošních vyznamenaných: Klausova medailová premiéra je realistickou sázkou na jistotu. A kdyby prezident neavízoval střídmost ještě před svým zvolením, mohl by se jako populismus jevit i nízký počet dekorovaných, kontrastující s inflací za dřívější éry. Možná ale už i hlava státu ztratila iluze o kvalitě našeho podnikatelského stavu nebo prostě nebyl čas na výběr.
Počkejme si. Alespoň že letos ve Španělském sále neuvidíme Koženého, Macha ani Šrejbera.
