Řetězce stylových restaurací byly u nás donedávna jevem neviděným. Věc v cizině známá a respektovaná si však prorazila cestu do naší gastronomie. Restaurace téhož názvu, nabídky a podobného vybavení tady získávají pozici. Klientela si zvyká na to, že jméno je zárukou standardní, neměnné kvality a úrovně služeb, a stále častěji volí právě tyto podniky.
Do jednoho, patřícího mezi restauranty řady, kterou na svět přivedly Pražské pivovary, jsem byl pozván. Přestože vím o existenci těchto hospod delší dobu, dosud jsem se s žádnou z nich neměl tu čest seznámit. Dnes tedy, když otevíráme střízlivě upravený vchod a sestupujeme po pár schůdcích do lokálu, je to v Potrefené Huse moje premiéra.
První kontakt je mi sympatický. Dlouhý bar po celé délce místnosti, slušný výběr nápojů a řada výčepních stojanů na piva dobrá a lepší – připomíná to irské puby. Sál za barem má rovněž svůj charakter. Zaklenutá místnost, cihlové stěny a v nich prosklené niky, z nichž jako „kaťuše“ míří na hosty baterie lahvových piv ze zdejší nabídky. Nepřímé osvětlení, pocházející z bizarních těles na stěnách, různé úrovně podlah, navozující zdání jistého hierarchického uspořádání míst, šum, nesoucí se prostorem a je šumem veskrze optimistickým, takový je výzor hlavní prostory.
Jsme usazeni u „dvojky“, stolku s prostou deskou, lemovanou poctivými fošnami z masivu, na kterých jsou – jako cejchy hříchu – vypáleny značky zde nabízených piv z mateřského pivovaru. Sympatický, pozorný číšník – takový je tu ostatně veškerý personál – nás opatřil lístkem a s espritem „odtančil“ k dalšímu stolu. S výběrem jsme hotovi hned. V úvodní upoutávce na lístku se podnik prezentuje jako „…místo, které obnoví jednu z nejmilejších tradic naší země – kulturu pití piva“. Odkládáme vinnou kartu – na podnik s prezentovanou filozofií velice kvalitní a rozsáhlou – a stavíme klasické „pivní“ meníčko. Startujeme společně – porcí Tortilla Chips – kukuřičných lupínků s tomatovou salsou. Je to svěží a dobré, ostré akorát na povzbuzení žízně. Jako hlavní budou následovat „Bamboo“ – vykostěná kuřecí stehýnka se slaninou na bambusové jehle s bazalkovou omáčkou – to pro mého hostitele. Já jsem se rozhodl pro klasiku nejklasičtější a objednávám Pravý vídeňský guláš v chlebě, zahuštěný cibulí. A k tomu, protože jsem zvědav na neznámá piva, láhev japonského Asahi Super dry. Chvilku mezi chody máme na obhlídku lokálu. Registruji u stropu visící husu. Zřejmě je to ta potrefená, a pokud ano, „vzalo“ ji to nejspíš na duši. Pohupujíc se v průvanu civí na hosty pohledem víc než poťouchlým. A potřebovala by vyluxovat. Vnímám, že většina klientely jsou mladí lidé. Hospoda se zjevně trefila do jejich vkusu. Jen – asi už jsem příliš omšelý tím, co přijde – řada obrazovek nad barem a další karusel pod stropem v hlavní místnosti je věc, kterou neumím překousnout – v jakémkoliv podniku. Patrně ale je to součást požitků „displejové generace“. Jen čekám, kdy se monitory objeví i na toaletách.
Servírka přináší naši krmi a my se do ní pouštíme. Kolegův talíř vypadá lákavě. Vlastně to ani není talíř, jídlo je apartně naaranžováno v proutěném košíku, z něhož vedle oranžových „trámků“ zdéli pokrájené karotky a kadeřavé kštice salátu vyrůstá les bambusových špejlí. Ty jsou vetknuty do lákavě vyhlížejících, do slaninového kabátku oděných kousků kuřecího masa. Jak pěkně to vypadá, tak prý to i chutná. Masíčko, předem citlivě macerované, má úžasnou chuť a je – také díky slanině, jež je obepíná – vláčné až tající. Vypočítavě kořeněné a doprovázené omáčkou, která pohříchu není bazalková, stojí spíše na tomatovém základě, je gurmetským potěšením. Ne tak můj guláš. O něm lze říci jen to, že byl odbyt. Neprovařený, v chuti plytký a nevýrazný, to málo, co mohl nabídnout ještě utlumil chléb, v omáčce rozmočený. Přemáhal jsem se, abych nezrušil dezert, tolik mě ten rádoby guláš rozladil. Ale borůvkový koláč, který byl vlastně dortem, poněkud rozehnal mé chmury.
Uhradili jsme 823 koruny i se dvěma „digestivními panáky nakonec“, já s výhradou směrem ke kuchyni. Pokud si hospoda vyšije na korouhev výše zmíněné heslo, je to závazek, který má být ctěn. A „hotovky“ byly vždy chloubou a základem české „pivní“ kuchyně!
Potrefená Husa
Hospoda - bar
Jiráskovo nám. / Resslova 1, 120 00 Praha 2 – Nové Město
Tel.: +420 / 224 91 86 91
www.prazskepivovary.cz
Otevírací doba: pondělí–neděle 11.30–01.00
Počet míst: restaurace 140
Druh kuchyně: mezinárodní s podílem tradiční české
Přijímané platební karty: všechny známé, ne však elektronické
Jídelní lístek: angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Země původu nabízených vín: Austrálie, Česká republika, Francie, Chile, Itálie, USA
Sedm druhů točených piv a dalších pět lahvových
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem: 50 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Uzený jazyk – marinovaný uzený jazyk s chilli omáčkou 65,-
Česneková – česneková polévka s bramborami, krutony a sýrem 35,-
Plněná tortilla – tortilová placka plněná kuřecím masem, sýrem a salátem 110,-
BBQ Ribs-Fingers – marinovaná vepřová žebra s BB-Q omáčkou a čerstvou zeleninou 112,-
Halušky s brynzou – domácí bramborové halušky se slaninou a čerstvou brynzou 109,-
Honey chicken bon – kuřecí paličky v medové omáčce 145,-
T-bone steak! – z vynikajícího plemene Angus, podáváme se špenátem, doporučujeme medium 380,-
Zmrzlinová vafle – s vanilkovou, čokoládovou a jahodovou zmrzlinou a teplou ovocnou směsí 50,-
Výběr z vinného lístku:
Muller-Thurgau bílé 130,-
Jacob´s Creek Dry Riesling bílé 395,-
Sutter home Zinfandel červ. 395,-
Chateau Clarke 98 Benjamin a Edmond de Rotschild červ. 1350,-
Některá z nabízených piv:
Velvet polotmavý ležák 0,4 30,-
Belle-vue kriek spontánně kvašené pivo s příchutí třešní, vhodné jako aperitiv 80,-
