Z Prahy se sem na oběd či večeři jezdí celkem běžně. Jednou za čas si ale dopřejte i nocleh. Po dřevěných schodech vystoupáte do jednoho z pokojů, jejichž zdi zdobí staré fotografie původního statku. Modrá dobová postel, sněhově bílé povlečení s květinovým přehozem ladícím se závěsy a okna vyhlížející na okolní pole vám pomohou se do minulé doby rychle vcítit. Náš tip: Toužíte-li po romantice, vyžádejte si pokoj číslo 12 s volně stojící vanou uprostřed koupelny. A klidně si tu rovnou zamluvte i svatbu. Tady zažijete krásnou rodinnou atmosféru.
Místní restaurace je vyhlášená. Na jídelní lístek však nečekejte. Menu se mění každý den v závislosti na surovinách a je napsáno na dvou tabulích uvnitř restaurace. Mám ráda, když si každý u stolu objednáme něco jiného a vzájemně od sebe ochutnáváme. Na začátek jsme tedy zvolili silný hovězí vývar a bramboračku, abychom se trochu zahřáli při deštivém počasí. Potom přišlo na řadu hlavní jídlo a kachní prsa na pomerančích s novými bramborami mohu jen doporučit. Ani tatarák však nezůstal chuťově pozadu. Zkuste také teplý čokoládový dortík s domácí vanilkovou zmrzlinou nebo jemnou pusinku s čerstvým ovocem, protože bez sladké tečky na závěr by to nebylo ono.
