Čeští turisté objevují zapomenuté kouty kdysi nezajímavého saského příhraničí
Když do Německa, tak na nákupy do Drážďan nebo Norimberku, když už k našim západním sousedům, tak na jednodenní výlet. A především moc neutrácet, je tam draho. Tak nějak vypadá obvyklá představa o českém turistovi ve Spolkové republice. Za poslední léta se ale časy změnily. Češi sice v celoněmeckém průměru patří mezi spíše exotické turisty, neznamená to ale, že by se Německu vyhýbali. Naopak – k našim západním sousedům je to blízko, a proto jsou zvláště příhraniční regiony jako stvořené k jednodenním výletům, které ve statistikách přespání nefigurují. Nejsme zdaleka jen národ lyžařů – Češi si oblíbili i letní turistiku. Zejména v sousedním Sasku, které zůstává pro Čechy na rozdíl od Bavorska stále neprobádané a někdy také neprávem opomíjené.
Čeština v infocentru
Překvapení čeká hned za hranicemi. Hned, jak se z Česko-saského Švýcarska na německém území stane Švýcarsko Saské, se otevírají dramatické scenérie skalních měst, která lákají nejen rodiny s dětmi, ale i horolezce. Deset minut jízdy autem od hranic a dva kilometry od vlakové zastávky Königstein stojí stejnojmenný gotický hrad, kde kdysi pobýval i Karel IV. Komplex, který sloužil především jako saská vojenská pevnost, svou rozlohou předčí Karlštejn a nabízí tištěné průvodce i v českém jazyce. Čeština vůbec bude slyšet v Saském Švýcarsku častěji. Města Česká Kamenice a Bad Schandau totiž dostala loni od EU dotaci ve výši 1,1 milionu eur na stavbu nových informačních center a školení průvodců. Program počítá i s tím, že se čeští turisté domluví za hranicemi ve své mateřštině. Infocentra totiž budou zaměstnávat také české brigádníky.
Svůj marketingový plán staví na Česku také kurfiřtský lovecký zámeček Moritzburg, který leží čtrnáct kilometrů od Drážďan. V roce 1974 se tu natáčela koprodukční pohádka Tři oříšky pro Popelku a rekvizity i portréty půvabné Libuše Šafránkové zdobí hned několik sálů této barokní stavby. Speciální zimní expozici, která těží z obliby filmu i v Německu, vyzkoušela kastelánka zámku Ingrid Möbiusová poprvé loni – a nestačila se divit. V měsících, kdy jiné zámky zavírají brány a ukládají se k zimnímu spánku, přilákal Moritzburg na Popelku 160 tisíc lidí. Stejně jako ve vrcholné sezoně. Letos připravili na Moritzburgu další novinku: audioprůvodce v češtině. „Je důležité, aby návštěvníci slyšeli výklad v rodné řeči. A chceme tím také navázat na silné vztahy s našimi sousedy,“ pochvaluje si Möbiusová.
Zatímco Moritzburg je ideální na půldenní rodinný výlet autem, do Motýlího domu v Jonsdorfu lze pohodlně z Česka dojet i na kole. Leží totiž jen deset kilometrů od Hrádku nad Nisou. Ideální dobou pro návštěvu tohoto tropického skleníku jsou dny, kdy je pošmourno. Na úpatí Lužických hor tu poletují barevní motýli, rostou mořští koráli i vysoké banánovníky. „Loni jsme tu měli skoro patnáct tisíc Čechů, tedy pětinu návštěvníků,“ pochvaluje si ředitel Motýlího domu Frithjof Helle.
Ráj bruslařů
Kromě cyklistiky láká německé příhraničí také na kolečkové brusle. Synonymem kvalitních in-line drah už zdaleka není jen vyhlášený braniborský Fläming, ale i bruslostezky v těsné blízkosti hranic. Na bruslích je možné jezdit kolem Labe, výbornou kvalitu povrchu a desítky kilometrů značených tras nabízí také soustava Lužických jezer poblíž Budyšína. A i když saská krajina často není tak malebná jako třeba Alpy, východ Německa věří, že má co nabídnout. „Máme stovky pestrých destinací, které vybízejí k turistice, objevování i odpočinku. My Sasové jsme dobří hostitelé,“ láká za hranice saský ministr hospodářství Sven Morlok.
