Za přízeň umění díky

Umění

Ještě měsíc, do 19. listopadu, potrvá ve Veletržním paláci výstava Spřízněni… Ke koncepci výstavy, výběru autorů i jejich děl lze mít řadu výhrad – a kritici výstavu také patřičně strhali. Jenže: představuje díla umělců, které podpořila, respektive podporuje švýcarská nadace Jany a Milana Jelínkových. A manželům Jelínkovým patří za podporu současného českého umění každopádně obrovský dík.
Princip fungování nadace je jednoduchý – každý rok nakoupí díla od několika vybraných umělců, a ta pak bezplatně nabízí tuzemským muzeím a galeriím. Pomáhá tím nejen umělcům, ale i galeriím, kterým se většinou na akvizice nedostává prostředků. Výběr konkrétních děl, která nadace koupí, je plně v kompetenci rektora Akademie výtvarných umění a ředitele Národní galerie. „To není náš byznys. My jen dodáme peníze,“ říká lakonicky dnes pětasedmdesátiletý Milan Jelínek, který je vzděláním právník a profesionální kariéru strávil v obchodu s komoditami.
Dlouhodobým cílem snažení nadace je pomáhat českým a slovenským výtvarníkům prosadit se ve světě. „Dělám to s vědomím, že jako se lidé kdysi vysmívali Gauguinovi, tak se dnes mnohdy vysmívají mladým. Občas taky nad něčím jen kroutím hlavou, ale říkám si – čas ukáže. Mně je s ohledem na moje stáří nejmilejší informel, k současnému umění mám ale rozhodně pozitivní vztah,“ vysvětluje Milan Jelínek. „Čeští umělci potřebují, aby si jich všimly světové galerie. Když je budou prosazovat, zazáří zrovna tak jako kdokoliv jiný.“
Za čtrnáct let své činnosti nadace podpořila více než osm desítek mladých výtvarníků, mezi nimi i řadu dnes již relativně etablovaných autorů, jako jsou Jiří Černický, Krištof Kintera či Veronika Bromová. Další díla Jelínkovi koupili pro sebe či pro své přátele a výtvarníkům v případě potřeby vypomáhají i finančně. „Pan Jelínek nám před lety moc pomohl, když jsme dělali jeden větší projekt a došly nám peníze. Napsal jsem mu dopis a do týdne jsem od něj dostal deset tisíc dolarů,“ vypráví například Federico Díaz, jehož socha Nostalgie se do Národní galerie dostala také jako dar nadace manželů Jelínkových. Co k tomu dodat?