Za první překážkou

Poslanecká sněmovna bez problémů vyřídila žádost Nečasovy vlády o důvěru

Poslanecká sněmovna minulé úterý bez problémů vyřídila žádost Nečasovy vlády o důvěru. Skóre 118 ku 82 potvrdilo, že má ve sněmovně nejvyšší většinu ze všech českých vlád od roku 1992. Vydrží-li „stoosmnáctka“ pohromadě, Nečasova vláda protlačí Parlamentem s výjimkou ústavních zákonů vše, co si zamane. A možná i reformní zákony, pokud ČSSD v říjnových volbách „zaboduje“ a levice získá v Senátu většinu. Schvalovací procedura by se pouze zpomalila. Levicovým Senátem vracené pravicové reformní předlohy by totiž ve sněmovně „stoosmnáctka“ poslanců ODS, TOP 09 a Věcí veřejných (VV) nakonec schválila. S pouhými 82 hlasy – 56 ČSSD a 26 KSČM – by tomu levicová opozice mohla jen přihlížet.
Vydrží však „stoosmnáctka“ pohromadě celé čtyři roky? Tuto otázku si kdekdo klade především v souvislosti s VV. Obavy z drobení „stoosmnáctky“ vyvstaly už den před hlasováním o důvěře vládě. Poslanec Stanislav Huml totiž vypověděl „stranickou smlouvu“, jíž se každý uchazeč o poslanecký mandát za VV musel až pod sedmimilionovou sankcí zavázat, že bude hlasovat dle pokynů stranického vedení a nepřeběhne k jiné straně. Důvodem Humlovy „vzpoury“ byl jiný názor na odbojovou činnost skupiny bratří Mašínů, než zastává vedení VV v čele s Radkem Johnem. Hlasoval pak sice pro důvěru vládě, ale jeho loajalita se zdá nahlodaná. Nechal se totiž slyšet, že teprve s kauzou Mašínů si uvědomil, že by mohl být někdy až vydírán, aby hlasoval proti své vůli. „Stranická smlouva“ je nicméně protiústavní a Humlovi pokuta ani ztráta mandátu nehrozí. Pokud nevezme výpověď „stranické smlouvy“ zpět, v poslaneckém klubu VV může mít časem následovníky, kteří budou hlasovat po svém. To by koaliční jednotu neposílilo!
Komunální a senátní volby mohou klima ve vládní koalici zdrsnit. A dojde-li na reformy, nebudou populární. Ve spíše populistických, pevnou ideologií nespoutaných VV to může vést k témuž, co známe z minulosti od lidovců. Přibližně v poločase se začít od ODS a TOP 09 odtahovat a poohlížet se před příštími volbami po jiném ženichovi. Schwarzenbergova TOP 09 a Nečasova ODS sice ideologicky pevné jsou, ale zase se v pravici přetahují o tytéž voliče. Ostrý souboj obou pravicových stran v říjnových komunálních a senátních volbách se čeká najmě v Praze. Cosi se šušká o zákulisních sondážích určitých lidí s vazbami na pražskou ODS a i na VV. Jejich cílem má být koaliční většina ODS a VV v příštím pražském zastupitelstvu a odsunutí „topky“ do opozice, i kdyby v Praze volby vyhrála. Ostrá soutěž se rozpoutá i o 27 senátorských mandátů. Na konto ODS, která jich obhajuje osmnáct, si chce polepšit nejen ČSSD, ale i „topka“ a pochopitelně VV, jež v Senátu zatím zastoupené nejsou. Pokud budou podzimní volby nekompromisním soubojem kandidátů ODS, TOP 09 a VV, na vztazích ve vládní koalici se to nepříznivě podepíše.
Pro všechny tři koaliční strany výhodná účast na vládní moci bude naopak působit proti případným odstředivým tendencím a držet vládní spolek pohromadě. Sto osmnáct poslankyň a poslanců je navíc většina s natolik velkou rezervou, že i kdyby jich několik odpadlo, mnoho se nezmění. Je natolik velká, že revanš ČSSD za „zlanaření“ Miloše Melčáka a Michala Pohanky zkraje roku 2007 a posléze několika jejich kolegů nepřipadá v úvahu, protože by poměr sil ve sněmovně nezměnil. To by mohlo nastat pouze odchodem VV či TOP 09 z koalice, čímž by se Nečasova vláda stala menšinovou a ztratila by schopnost naplnit své programové prohlášení. Ač je to rozsáhlejší dokument, než bývá zvykem, zejména v neekonomických pasážích trpí značnou povrchností. Na několika místech si protiřečí, a pokud jde o kompetence Národní rozpočtové rady, jež má být zřízena, je prý dokonce protiústavní. Ve sněmovně to v rozpravě prohlásil komunistický poslanec a právník Vojtěch Filip. Po úvodním expozé premiéra Petra Nečase vystoupilo na 30 poslanců ČSSD a KSČM. Ti jako opozice nejen bili vládu po hlavě, ale někteří se i obraceli s věcnými dotazy na příslušné ministry. Žádný z nich jim však nepovažoval za nutné odpovědět.
Bylo to sedmihodinové divadlo v přímém televizním přenosu, v němž se vládě nechtělo asistovat, a tím je protahovat, byl-li výsledek hlasování o důvěře předem jasný. Vláda však bez opozice neprosadí ústavní zákony ani reformy důchodů či zdravotnictví, mají-li přežít příští volby. „V těchto věcech budeme mít zájem o dlouhý a trpělivý dialog s opozicí,“ prohlásil premiér Nečas. Bude však mít zájem o dialog i opozice? Nedali ministři mlčením ve sněmovně najevo, že při „stoosmnáctce“ jim až na výjimky může být takříkajíc ukradená?