Rex Tillerson měl minulé pondělí spát v nigerijské metropoli Abuji, poslední zastávce své cesty po Africe. Namísto toho letěl ještě večer do Washingtonu. Dva dny předtím mu volal personální šéf Bílého domu John Kelly, že ať se Tillerson co nejrychleji vrátí. „Asi dostaneš vzkaz po twitteru,“ řekl Kelly.
Tillerson musel tušit, oč jde. Jeho pozice v čele americké diplomacie byla, slušně řečeno, mizerná. Během čtrnácti měsíců, které v křesle ministra zahraničí strávil, si znepřátelil Bílý dům, podřízené na State Departmentu i mnoho kolegů-diplomatů po celém světě. Kdy se ho prezident Donald Trump zbaví, bylo otázkou času.
Sekera dopadla v úterý ráno. Na prezidentově twitteru se objevilo, že „Mike Pompeo bude ministrem zahraničí. Bude odvádět skvělou práci! Díky, Rexi Tillersone“. A bylo to; někdejší šéf ExxonMobilu dostal v pětašedesáti letech poprvé v životě padáka.
Mike Pompeo, Director of the CIA, will become our new Secretary of State. He will do a fantastic job! Thank you to Rex Tillerson for his service! Gina Haspel will become the new Director of the CIA, and the first woman so chosen. Congratulations to all!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) 13. března 2018
Konflikty s Trumpem
Tillersonovy potíže na ministerstvu byly dvojího druhu. Zaprvé, úkolem každého šéfa diplomacie je srozumitelně a přesvědčivě servírovat po celém světě politické cíle své země formulované jeho nadřízenými. Když je ovšem formuluje Donald Trump, nemáte moc co servírovat. Nemůžete věrohodně mluvit za svého prezidenta, když to nesvede ani on sám.
Tillerson to řešil po svém: prostě Trumpa ignoroval a dělal politiku, jak mu velel jeho vlastní rozum. Mnohokrát se tak dostal s prezidentem do otevřeného rozporu. Chtěl, aby USA zůstaly signatáři pařížské klimatické dohody; Trump udělal opak. Tillersonovi se zamlouvala dohoda s Íránem omezující jaderný program Teheránu; Trumpovi je solí v očích. Tillerson nesouhlasil s arabskou blokádou Kataru, Trump ji podpořil. A konečně, Tillerson budoval diplomatické kontakty se Severní Koreou, za což mu Trump veřejně vynadal, jen aby o pár týdnů později bez jakékoli konzultace přistoupil na schůzku s pchjongjangským vůdcem Kim Čong-unem.
Pokud tedy Tillerson na neformálním podzimním setkání s bývalými kolegy z ExxonMobilu o Trumpovi mluvil jako o „hovadu“ (moron), je to možná nediplomatické, ale těžko mu vyčítat špatný postřeh.
Čtěte komentář Daniela Deyla: Jak Kim Čong-un všechny převezl
Pro ministra zahraničí je to však problém. Ať jednal v Číně, Evropě, či Saúdské Arábii, jeho partneři věděli, že jeho slovo nemusí nic znamenat; Trump stejně udělá, co se mu zlíbí.
Ochromené ministerstvo
Směrem dovnitř to bylo ještě horší. Během několika desítek hodin proti sobě dokázal poštvat celé ministerstvo s 69 tisíci zaměstnanci. Stačilo málo: Řekl, že zkrouhne rozpočet ministerstva o 30 procent; zakázal běžnou rotaci zaměstnanců mezi jednotlivými sekcemi, která zajišťuje jejich vzájemnou zastupitelnost; právě tak zakázal obvyklou praxi, podle níž diplomaté v zahraničí zaměstnávají své rodinné příslušníky. Nakonec lidé začali z ministerstva utíkat a insideři jeho fungování nejčastěji popisovali slovem „ochromení“.
Přičtěte k tomu, že se Tillerson stýkal pouze s úzkým okruhem lidí z plánovacího oddělení, kdežto jednotlivé sekce ignoroval. Tillerson trávil své dny v kanceláři v sedmém patře, oddělen od běžných smrtelníků. Stejné to bylo na zahraničních cestách. Zatímco běžně je zvykem, že když už ministr přiletí, zajde na ambasádu, pozdraví zaměstnance, pochválí kuchařku a velvyslancovy ratolesti, Tillerson se s mnohými ambasadory setkal až na jednání. Výsledkem bylo, že Tillerson měl nepřátele, kam se podíval. Chápeme-li podstatu smyslu diplomacie v budování spojenectví, pak bylo jeho působení jednoznačně neúspěšné.
Čtěte: Trumpův věrný, nebo politický partyzán? Pompeo přebírá Tillersonem rozklížený úřad
Efektivnější Pompeo
Na jeho místo přijde dosavadní šéf CIA Mike Pompeo. Pro bližší představu: Sice se narodil v Kalifornii, ale žil v Kansasu, kde většina lidí nevěří Koperníkovi ani Darwinovi. Pět let sloužil v armádě a ve válce proti Saddámu Husajnovi v roce 1991 to dotáhl na kapitána. Pak vystudoval práva a od roku 2011 seděl v Kongresu; je členem zbrojní asociace NRA a jeho politické názory jsou kousek napravo od hunského vůdce Attily. Podle zpráv z CIA si v jejím čele vedl slušně.
Především si „politicky i lidsky rozumí“ s prezidentem, píše The Washington Post. State Department tak může dostat do čela schopného úředníka s názory kompatibilními s Trumpem. Nakolik je to dobrá zpráva, je otázka bez jednoznačné odpovědi.
„Doufáme, že Mike Pompeo bude řídit ministerstvo efektivněji, ale neměli bychom být překvapeni, až se nám za pár měsíců začne po Tillersonovi stýskat,“ napsal pro Foreign Policy Ilan Goldenberg z washingtonského Centra pro novou americkou bezpečnost.
Přečtěte si také:
