Jízda proti větru na nezdolném bicyklu může vysílit nakonec i takového borce, jakým je ruský prezident
Kdo to zažil, nepotřebuje vysvětlení: řídit Ukrajinu není zábava pro panenky. Vyžaduje to hodně fyzické síly, zejména v těžkých časech, kdy se šlape do kopce. Kolik přesně taková věc z neposlušné oceli váží, není jasné; vždycky to však je o kousek víc, než byste potřebovali. Kromě toho si nikdy nemůžete být jisti tím, kam vlastně jedete, vztah mezi řízením a skutečným směrem jízdy je jaksi tajemnější a napínavější, než byste čekali.
Však jste ji taky pomlouvali před eskou nebo favoritem, o dnešním olpramu nemluvě; a neříkejte, že ne. To, čím byl mezi automobily trabant, byla mezi bicykly ukrajina.
Slabší povahy ji nechávaly stát za rohem, aby ji slečny neviděly.
Na druhé straně má Ukrajina svoje výhody. Ta nejdůležitější je, že funguje, i když s ní zacházíte nepěkně. Přejeli jste přes ni tankem, polili kyselinou, nechali jste ji uprostřed požáru? Nevadí, pořád to šlapalo; ne snad moc elegantně, ale šlapalo. Připočtěte k tomu, že k opravě nepotřebujete více než kladivo (snad ještě srp?) – není divu, že na ni leckdo nedá dopustit.
K těm, co se bez Ukrajiny vážně neobejdou, patří i Vladimir Putin. Je ochoten téhle své vášni obětovat leccos; vždyť jen údržba jej letos přijde na 15 miliard eur. A jestli mu bude Ukrajina patřit napořád, bude konečný účet o hodně vyšší. (Pečlivý rozbor tohoto účtu najdete na stránkách 18 až 20.) Vtip je samozřejmě v tom, že platit ho nebude car Vladimir Vladimirovič, nýbrž jeho poddaní, ať už v Rusku samotném, na Ukrajině nebo ještě dál.
Jaké to asi musí být, žít v zemi prokleté svým vlastním zeměpisem, kvůli němuž se stala pro Rusy nepostradatelnou, děj se co děj, i kdyby to nedávalo žádný smysl? V zemi, jíž de facto vládne pár byznysmenů s ruskými konexemi. Na vlastní oči jste je asi sotvakdy viděli, ale přesto jsou neustále s vámi a vašimi peněženkami – ať už jste v bance, pojišťovně, tankujete benzin, čtete noviny nebo telefonujete.
V zemi, jejíž instituce od parlamentu po policii sice na papíře existují, všechna čest, ale v praxi jsou k smíchu, protože konají, jak jim namísto veřejného zájmu velí zájem řečených podnikatelů.
V zemi, jejíž prezident často v dobrém mluví o Evropské unii, ale zároveň koná v prospěch Moskvy. Že se hlavou státu stal jenom díky ruskému vlivu a penězům, je veřejným tajemstvím.
V zemi, jejíž obyvatelé by se snad i rádi z východního vlivu vymanili, ale vždycky, když je k tomu příležitost, ji spolehlivě propásnou. Její elity jsou totiž v rozhodující chvíli příliš zaměstnány vzájemnými spory o to, která parta krade víc a hůř.
To tedy musí být život, panečku, ať už jedete na bicyklu nebo na tříkolce.
O autorovi| DANIEL DEYL • deyl@mf.cz
