Pasivní sportovní cestovní ruch není v Česku příliš běžný. Ročně se za sportovními turnaji a zápasy vydá přibližně sto tisíc Čechů. Několik desítek fanoušků tentokrát vyjelo i do Lotyšska.
Věrní fanoušci doprovodí svůj klub téměř kamkoli. Ani Lotyšsko pro ně není daleko.
Autor: www.sparta.cz
Je pět hodin ráno a Martina Pešková vychází ze svého domu v Praze 5 s několika cestovními taškami v rukou. Teploměr sice ukazuje 22 stupňů, ale kolem krku jí vlaje šála.
„S manželem jsme sbalili všechny věci, kde je nápis Sparta, včetně šály a čepice. Snad nebudou v Lotyšsku taková vedra jako tady,“ doufá třiatřicetiletá Martina. Po chvíli vychází z domu i její osmatřicetiletý manžel Michal Pešek: „Auto je připravené, vše sbaleno. Můžeme vyjet!“
Na vlastní pěst
Manžele Peškovy čeká devatenáctihodinová jízda autem napříč celým Polskem do Lotyšska. Právě tam se jejich oblíbený fotbalový klub AC Sparta utká v 2. předkole Ligy mistrů s lotyššským klubem Liepājas Metalurgs. „Cesta bude dlouhá, ale jsem zvyklý. Pracuju jako profesionální řidič, takže s termoskou kávy to zvládnu. V Polsku přespíme a pak budeme pokračovat,“ popisuje cestu Michal Pešek.
Jak manželé Peškovi, tak i desítky dalších fanoušků Sparty, kteří se chystají na cestu za svým milovaným klubem, jsou účastníky takzvaného pasivního sportovního cestovního ruchu. V Česku zatím není tolik rozšířený, ale podle slov Jana Papeže z Asociace cestovních kanceláří ČR je jen otázka času, než si získá širší oblibu. „Za sportovními událostmi ročně vycestuje okolo sto tisíc Čechů. Předpokládáme, že se toto číslo do budoucna zvýší, protože už i nabídka cestovních kanceláří se zlepšuje.“ Výjezdy na méně důležité zápasy a utkání ale v katalozích cestovek stejně nenajdete. Fanoušci se tak musejí spolehnout sami na sebe.
Zatímco manželé Peškovi přejeli hranici Česka s Polskem, na pražském ruzyňském letišti se odbavují sparťanští hráči, realizační tým a sponzoři klubu. „Na každý zápas vypravujeme letecký speciál, cestují s námi totiž i novináři a lidé, kteří se starají o hladký průběh zápasu,“ říká tiskový mluvčí Sparty Ondřej Kasík. Výprava takového speciálu není vůbec levná záležitost, podle slov palubního personálu jeden let vyjde na milion korun. Vždy však záleží na vzdálenosti a době letu. V tomto případě letadlo uletí 1376 km za hodinu a 20 minut.
Za Spartou přes půl evropy
Je možné, že manželé Peškovi cestou letadlo vypravené do Liepāji zahlédli. „Viděli jsme několik letadel, ale nám cestování autem nevadí. Je to pro nás takové malé dobrodružství,“ usmívá se sparťanská fanynka Martina Pešková a pokračuje: „Dokonce máme i známého, který cestoval až do Moldávie. Tam Sparta před několika lety hrála, a to byla opravdu nebezpečná cesta. Jet přes Rumunsko a Ukrajinu autem není nejbezpečnější.“ Tento příběh potvrzuje i jeden z bodyguardů Sparty, se nímž si povídám na palubě spartanského letadla: „Když jsme přijeli do Podněsterské republiky, která se nachází v Moldávii, připadal jsem si jako v Jiříkově vidění. Tak moderní fotbalové stadiony a luxusní hotely jsem nikde neviděl. Nikde na Západě. A v šoku jsme byli i z jediného fanouška, který se trmácel přes půl Evropy ve svém autě, aby vyjádřil podporu Spartě. Navíc si musel do Podněsterské republiky zajistit vízum. To byl opravdu machr.“ Skalní fanoušci jsou tak často odkázáni sami na sebe. Tiskový mluvčí Sparty Ondřej Kasík ale připomíná, že se snaží fanouškům nabídnout pomoc. „Hledáme a nabízíme různé bonusy, benefity a podobně. Například loni jsme fanouškům pomohli zajistit autobus. O přímou finanční podporu se ale nejedná,“ uzavírá mluvčí.
Porazíme vás
Letecký speciál přístává na liepājském letišti, kde už stojí autobusy místního klubu Leipājas Metalurgs, které nás po chvíli rozvážejí do hotelů. To manželé Peškovi jsou teprve v půli dlouhé cesty a zastavují se ve Varšavě na oběd. „Cesta zatím probíhá bez problémů. Ještě pár hodin pojedeme a pak si v autě zdřímneme,“ volá mi Michal Pešek a jeho žena křičí do telefonu: „Pozdravuj Řepku a vyřiď mu, že se na něj těšíme.“ Pak se spojeni ztratí, asi špatný signál.
Manželům se snažím dovolat až druhý den ráno, v den, kdy je na sedmou večerní naplánovaný zápas. „Už se blížíme k polským hranicím,“ oznámil mi radostně Michal Pešek. Já s ostatními účastníky fotbalové výpravy odpočívám na pláži u Baltského moře. Teploměr ukazuje 33 stupňů, moře má 24 stupňů a horký písek nás pálí do nohou. Na pláž dorazili i fotbalisté, respektive mladí Lotyšané zde hrají kopanou. Anglicky se jich ptám, jestli vědí něco o pražském klubu Sparta. „Ano, znám vás. Budete těžkým soupeřem, ale věřím našim. Porazí vás,“ odpovídá perfektní angličtinou jeden z mladíků, Arturs Belaks.
Oddaní fanoušci
O několik hodin později, chvíli před zahájením zápasu, vyhlížím na tribuně stadionu Daugavas manžele Peškovy. Po chvíli si všimnu, jak se mezi Lotyšany tlačí dva fanoušci celí v červeném a s šálou kolem krku. Jsou to oni. Zvládli to. „Nemohli jsme najít stadion, ale přišli jsme včas. A to je důležité,“ raduje se Martina Pešková a mává mi šálou před očima. Oba mají velkou radost. Na tribuně pro fanoušky Sparty nesedí jen Martina a Michal Peškovi. Jsou tu další desítky fanoušků, kteří klub podporují kdekoli na světě. „Sparta má opravdu velkou fanouškovskou obec. Jsme rádi, že cestují tak daleko, aby nám vyjádřili podporu,“ říká tiskový mluvčí Sparty Ondřej Kasík a na otázku, jestli se nebojí, že na některý zápas nikdo nepřijede, sebevědomě odvětí:
„To se opravdu nebojím!“
Sparta zvládla Liepājas Metalurgs hravě 3:0 a vrací se zpět do Prahy leteckým speciálem. „Byl to dobrý zápas, jste opravdu lepší,“ přiznal jeden z lotyšských fanoušků. Manželé Peškovi sedí na tribuně ještě dlouho po skončení zápasu a užívají si atmosféru. „Jsem ráda, že jsme přijeli. Zápas byl skvělý. Kluci nezklamali,“ chválí tým Martina Pešková a dodává: „Teď se ještě osvěžit v moři a hurá zpět do Čech.“ Čeká je úmorná devatenáctihodinová cesta nazpět, ale v jejich očích vidím radost a euforii ze zápasu. Jsou to oddaní fanoušci, pomyslím si. Fanoušci srdcem i duší.
