Některé závěry v článku Za udržení dobrého bydla (EURO 20/2009) jsou, bohužel, mylné. Mimo jiné se v něm píše, že šéf Agrární komory Jan Veleba sice vyhrožuje vybíjením krav, ale skutečná situace není natolik zoufalá. Je zoufalá.
Vybíjení krav není hrozba, ale realita, kterou jako zemědělec nechci připustit. Proto jsme na tento kritický stav akcemi upozorňovali. Máme svou práci rádi a nemáme chuť ani čas jezdit do Prahy před ministerstvo zemědělství nebo po komunikacích a brzdit dopravu. Nemáme však jinou možnost jak upozornit na nedůstojné podmínky, ve kterých musíme pracovat a podnikat.
Vybíjet stáda krav, která jsme pracně roky vychovávali a dnes jsou naším živobytím, to je jako pohřeb v rodině. A přece se už našli chovatelé, kteří to udělali. Nenajde-li se řešení, udělají to postupně všichni. A kdo nebude chtít, udělá to za něho správce konkurzní podstaty nebo likvidátor. Je normální se takto chovat? Není – a naší povinností je na tento problém upozornit, pokud to vládní představitele nezajímá. Nebo snad chcete, aby se k nám vozilo mléko jen z ciziny? To přece také není normální.
Píše-li se navíc v článku, že dostáváme dotace a kde že jsou, to je opravdu vrchol. Kdo by se živil zemědělstvím, nic takového by nenapsal. Zemědělství je totiž podřízeno jiným zákonům, než jsou dnešní ekonomické. Peníze, které směřují do resortu zemědělství, přece nemohou být použity k náhradě za nedostatečně uhrazenou produkci. To uděláte jednou nebo dvakrát a končíte. Tak to je.
Zemědělská výroba se už dávno nedá dělat motykou a rýčem nebo v malém chlívku na dvoře. V tom se shodujeme. Až příště budete psát, važte slova, a především nedělejte zjednodušené závěry. Čtenáři, z nichž minimálně 95 procent neví, co je zemědělství, si pak mohou myslet, že to tak skutečně je.
Kamil Vystavěl, ekochem@sendme.cz
