Za vším hledej politiku

Obavy, že biolíh zdraží chléb, nejsou liché

Na článek Čestmíra Klose Obava, že biolíh zdraží chléb, je lichá (EURO 28/2007) zareagoval konzultant Organizace pro hospodářský rozvoj OSN a spolumajitel firmy United Bakeries Jaroslav M. Pařík.

Obava, že biolíh zdraží chléb, je lichá, zněl titulek článku. Hlad producentů biolihu po obilí prý cenu této komodity dramaticky nezvedne, a i kdyby stoupla o 500 korun za tunu, „na rohlíku by se zdražení promítlo jedním a půl haléřem“. Tím se samozřejmě předpokládá, že výrobce pečiva takovou triviální haléřovou záležitost ani nezaregistruje. Například pro firmu United Bakeries však představuje zdražení vstupu u rohlíku o 1,5 haléře ročně částku 16,674 milionu korun. Kdyby však stoupla cena mouky z té dnešní průměrné šest korun na sedm korun padesát haléřů, pak už by se ta rohlíku zvedla o šest haléřů. S celkovou roční produkcí přes 161 milionů kilogramů veškerého čerstvého pečiva i při mírné variantě už jde o sumu dramatickou, nikoli triviální.

Cenové napětí.

Ceny obilí se už dnes drží hodně vysoko i kvůli růstu výroby biopaliv. Doma i v okolí českých hranic existuje spousta producentů biopaliv a spotřeba obilí roste. Nehovořme ovšem o výkupu české pšenice, ale o europšenici, protože už dávno zde neexistuje malý uzavřený český dvorek. A ceny obilí jsou v podstatě jednotné v celé Evropské unii. Přebytky v evropských intervenčních sýpkách prakticky zmizely, veškeré obilí má zajištěno okamžitý odbyt. A tato vyrovnaná bilance způsobuje cenové napětí.

Fatální růst nákladů.

Pekaři by možná v souvislosti s napětím provázejícím cenovou politiku pěstitelů obilí a následným zvýšením ceny mouky dokázali unést zdražení u rohlíku o 1,5 haléře. Nesměly by ho však provázet další cenové rány. Už dnes vysoké ceny energií půjdou zase nahoru, zájem o řepku v souvislosti s biopalivy pravděpodobně opět zdraží oleje a tuky a stoupá minimální mzda a hodnota nafty. V součtu to představuje pro pekaře fatální nárůst nákladů, a to v situaci, kdy ani současná cena pečiva neodpovídá ekonomické realitě. A snahy o reálně odůvodnitelné zdražení narážejí nejen na odmítavý postoj obchodních řetězců, pro které je levný rohlík a chléb marketingovým lákadlem, ale i na ostrý konkurenční boj mezi více než 1600 pekárenskými subjekty, z nichž některé sázejí na dumpingové ceny.

Klasická pravidla platí.

Nízká cena pečiva je vnímána jako nástroj sociálního smíru ve společnosti, ale ten dotují sami pekaři za tvrdou cenu nízkých mezd v oboru a nedostatečných investic do moderních technologií. Spotřebitelé nízké ceny vítají, ale měli by si stejně jako vláda uvědomit, že chléb, rohlíky a pečivo jsou normální obchodní komodity, u nichž musejí platit klasická pravidla pro tvorbu cen - musejí kopírovat ty vstupů. Tedy i růst ceny obilí.

Snaha o jiné suroviny.

Zatímco bez pečiva se neobejdeme, u biopaliv není tento verdikt tak jednoznačný. Je třeba vzít v úvahu, kolik skleníkových plynů způsobuje výroba obilí - setí, hnojení, sklizeň. Když tedy přepálíme tunu pšenice, na jejíž výrobu v rámci snahy pomoci globální ekologii uvolníme do ovzduší spousty negativních látek, pak jde o nesmysl. Hledejme tedy pro výrobu biolihu jiné suroviny než obilí.

Politický vliv.

„Poptávku po biopalivech v celém světem ženou kupředu politické tlaky,“ uvedl v článku Globální etanolový sektor čelí novým výzvám v časopisu The Public Ledger přední světový odborník na tuto komoditu Christoph Berg. A naznačil to, co se většinou píše jen mezi řádky. Volání po biopalivech není ani tak motivováno obavami o životní prostředí (existují jiné alternativní možnosti, například hybridní automobily) jako politickou snahou vytvořit účinný ekonomický protitlak na silné producenty ropy a zemního plynu - ať již z arabského světa (OPEC) nebo Ruska.

Vyšší cena kukuřice.

Budeme-li se řídit současným politicky motivovaným trendem, pak jsou ceny pečiva s výrobou biolihu v příčinné souvislosti a obavy, že biolíh zdraží chléb, nejsou liché. Například v USA přebytky z vypěstované kukuřice končily na trhu v Mexiku. Když se začalo s výrobou biopaliv z kukuřice, vývoz se ztenčil a cena této komodity šla dramaticky nahoru. Berg ve zmiňovaném článku napsal, že na výrobu biopaliv půjde z produkce kukuřice v USA v letech 2008 a 2009 již 25 místo současných osmnácti procent. Co to učiní s cenou kukuřice jako potraviny, lze snadno předvídat.