ZA VŠÍM STOJÍ CENA

Ropný průmysl

Firemní obry světového ropného průmyslu ke sňatkům s konkurencí letos silně tlačily ekonomické problémy vyvolané nízkou cenou ropy. Ta se na počátku roku 1999 pohybovala kolem deseti dolarů za barel a byla nejnižší za uplynulých dvacet let. Až jarní měsíce přinesly její zvýšení, ale jen velice mírné. Přispělo k tomu březnové rozhodnutí členských zemí OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) radikálně omezit produkci.

OPEC ještě navíc tlačila také na země stojící mimo tento ropný kartel, aby těžbu snížily a pomohly tím cenu ropy zvýšit. Některé z nich tak učinily. Například Norsko přislíbilo prodloužit svůj program snižování těžby o 200 tisíc barelů de nně až do konce prvního čtvrtletí roku 2000.

Kázeň v dodržování těžebních limitů v zemích OPEC a omezování těžby dalšími producentskými zeměmi cenám ropy brzo po vídeňské konferenci skutečně pomohly. Už začátkem dubna se dostaly na maximum za uplynulých deset měsíců - na patnáct dolarů za barel. V té době ale jejich dalšímu růstu bránily nadměrné skladové zásoby ropy u producentů a všeobecně slabá světová spotřeba. Cena nejprodávanější severomořské ropy Brent až do podzimu kolísala kolem patnácti dol arů. Novým a účinným impulsem k výraznému vzestupu cen bylo koncem listopadu rozhodnutí Iráku nepřijmout nabídku OSN týkající se krátkodobého prodloužení programu „potraviny za ropu . Bagdád přestal na dva týdny dodávat na světový trh, což vyvolalo zvýšené napětí a vyhnalo cenu černého zlata na nejvyšší úroveň od roku 1991 - až na 26 dolarů za barel.

Na sklonku letošního roku ale měla cena ropy znovu tendenci k mírnému poklesu. Rada bezpečnosti OSN totiž Iráku znovu nabídla možnost exportovat ropu, ale tentokrát už dlouhodobě na šest měsíců, což akceptoval. Ceny se v závěru roku držely mez i 24 a 25 dolary za barel.

Každý s každým.

Letošní rok přinesl další razantní slučování těžebních i rafinačních aktivit. Tento trend zasáhl i Rusko, kde se ropné společnosti začaly spojovat nejen mezi sebou, ale poohlížely se i po partnerech v zahraničí.

Nejvýznamnější světovou fúzí v sektoru bylo spojení British Petroleum s americkou firmou Amoco, které bylo ohlášeno už před koncem roku 1998. Až letos na jaře byla fúze dokončena. Tento britsko-americký ropný obr se stal třetí největší firmou ve svém oboru na světě. Podařilo se mu výrazně snížit těžební náklady a letos už očekává dobré výsledky hospodaření. Během roku dojednal také další akvizici - převzetí šesté největší americké ropné společnosti Atlantic Richfield (EURO 14/1999, 36/19 99).

K letošním obřím spojením v ropném odvětví bezpochyby patří také fúze Exxon-Mobil (EURO 22/1999). Projednávala se od prosince roku 1998 a americká vládní komise pro dodržování pravidel hospodářské soutěže ji schválila teprve letos na podzim. D alším významným konsolidačním krokem v tomto odvětví bylo završení fúze francouzské společnosti TotalFina s Petrofinou, dále pak fúze společnosti TotalFina s jejím konkurentem - francouzskou společností Elf Aquitaine (EURO 28/1999, 38/1999).

Obrovská konkurence na trhu s ropnými produkty a snaha snížit těžební i zpracovatelské náklady dotlačila letos k jednáním o fúzi také velké ropné společnosti Texaco a Chevron (EURO 20/1999). Obě americké firmy spolu jednaly v průběhu roku, ale převzetí firmy Texaco společností Chevron nebylo letos dokončeno. Někteří odborníci dokonce naznačili, že oběma společnostem ani nepřinese očekávané úspory. Texaco mezitím přesunulo některé své aktivity do společných podniků, na příklad s britsko-nizozemským Royal Dutch/Shell.

Ve východní Evropě byla nejaktivnější ruská společnost Luk-oil. Letos na podzim například získala největší bulharskou rafinérii Něftochim (EURO 42/1999) a uchází se i o české Paramo. Za 58procentní podíl bulharské společnosti zaplatil koncern Lukoil 101 milionů dolarů v hotovosti a do roku 2005 tam slíbil investovat dalších 268,3 milionu dolarů do modernizace.

Záleží na OPEC.

Podle nejnovějších prognóz se cena ropy udrží na úrovni kolem 25 dolarů za barel ještě několik prvních měsíců roku 2000. Vše bude záviset na tom, do jaké míry budou země OPEC ukázněné v dodržování těžení kvóty, a samozřejmě na s větové poptávce. S cenou může zahýbat i postoj Iráku.

Ale ať už ceny klesnou pod dvacet dolarů za barel, nebo zůstanou nad nimi, předpokládá se, že ropné společnosti budou i v příštím roce pokračovat ve fúzích, které jim přinášejí úspory a schopnost lépe obstát v tvrdém konkurenčním boji na trhu.