Co mají učitelé základních, středních a vysokých škol společného s lékaři? Všechny tyto skupiny s železnou pravidelností upozorňují na své nedostatečné platové ohodnocení. Tato povolání se drží tradičně na nejvyšších příčkách společenské prestiže. Přesto, nebo možná právě proto, že jsou tak špatně honorována.
Ještě se nepodařilo těmto skupinám vnitřně se sjednotit a bojovat za společnou věc. Jakoby nespokojeni byli jenom někteří. Akce lékařů, učitelů a vysokoškolských pedagogů se setkávají s rozporuplnou reakcí veřejnosti: Lékaři by neměli vydírat pacienty, učitelé mají dva měsíce prázdnin, děti a studenti by se neměli stát rukojmím atd. Nevím, zda by bylo jednorázové navýšení mezd v kritických sektorech optimálním řešením. Na druhou stranu je ale jasné, že dosavadní stav není přijatelný. Úplatky a klientelizmus ve zdravotnictví, odchod absolventů pedagogických fakult do všech jiných sektorů kromě školství, drasticky stárnoucí pedagogický sbor na vysokých školách - to jsou pouze některé následky špatně nastavené mzdové politiky. Asi nebude problém se vyrovnat s dalšími stávkami učitelů a lékařů. Jenom je třeba se ptát, jak budou opakující se tahanice o platy působit na motivaci těch, kteří by se chtěli těmto povoláním věnovat. Protože zdravá a vzdělaná populace, na kterou budou dohlížet dobře honorovaní a tudíž spokojení a nezakomplexovaní lékaři a učitelé, je nutnou podmínkou k tomu, abychom pevným krokem směřovali k opěvované společnosti vědění. Nakročení zatím moc nadějně nevypadá.
