Užší spolupráce firem a výzkumných kapacit by zvýšila inovační potenciál Česka
Vláda v létě představila koncept zvyšování konkurenceschopnosti naší ekonomiky. V době, kdy Česká republika ztrácí konkurenceschopnost v rámci Evropy a Evropa v rámci světa, je potěšujícím zjištěním, že kabinet Petra Nečase je kromě tupých škrtů schopen i koncepčnější činnosti.
Kromě přínosných návrhů, jakými jsou podpora vzdělávání, budování infrastruktury nebo zeštíhlování a zefektivňování státní správy, se v materiálu objevuje i zavedení finanční ústavy ve jménu rozpočtové odpovědnosti země. Ač je to myšlenka bohulibá a správná, není úzkého vztahu mezi konkurenceschopností a státním deficitem.
Fiskální odpovědnost a její míra je těžko definovatelná. Řešením není cesta slovenské premiérky Radičové, která hodlá odvozovat platy politiků od aktuálního vývoje růstu hrubého domácího produktu. Z podstaty fungování malých otevřených ekonomik, jakými Slovensko i Česko bezpochyby jsou, mají politici těchto zemí vliv na vývoj HDP naprosto minimální, ačkoli mnoho z nich žije v opačné představě a zejména v dobách hojnosti se tento blud snaží vštěpit široké veřejnosti.
Že není cestou ani stanovování různých limitů, je zřejmé na příkladu USA, kde se při špatném vývoji financí limit prostě zvýší a žádná hranice jako by nebyla. A je nezpochybnitelné, že značný podíl na dnešní dluhové krizi v Evropě má existence maastrichtských kritérií, legalizujících jistou úroveň státních schodků, jejichž schopnost vymahatelnosti a vynutitelnosti se ovšem limitně blížila nule.
Na počátku devadesátých let minulého století zažil Izrael ekonomický zázrak, který trvá dodnes. Je založen na vytvoření státního inovačního fondu, podpoře nových technologií a rizikového kapitálu. I proto je v židovském státě třicetkrát více investic rizikového kapitálu oproti evropskému průměru. A zatímco v Evropě vznikne ročně zhruba pět set technologických firem, jen v samotném Izraeli je to o dvě stě společností víc. Příčinou je zakládání a podpora takzvaných spin-off firem, založených na spolupráci soukromého a veřejného sektoru.
I v našich podmínkách by se mohla rozšířit praxe vytváření těchto společenství soukromých firem například s univerzitami nebo výzkumnými ústavy, což by mělo na zvyšování inovativnosti českého prostředí pozitivní dopad. Společně s tím je klíčem k úspěchu na poli konkurenceschopnosti důraz na podporu komunikačních aktivit české vědy, mobility mezi akademickou a soukromou sférou.
Zmíněné nástroje jsou součástí dlouhodobého procesu, nicméně neuškodí o nich diskutovat a nabízet alternativy. Konkurenceschopnost se ovšem dá posílit i v krátkodobějším měřítku, a to minimálním daňovým břemenem pro subjekty v ekonomice. V tomto případě se však vláda vydává spíše opačným směrem.
