Se zájmem jsem si přečetl vás článek o konkurenci v autobusové dopravě v Profitu č. 21/2007. Jezdím často z Brna do Prahy. Preferoval jsem vlak, protože je pohodlnější (více místa, WC, chládek v létě, možnost telefonování, práce na počítači a podobně).
Autobus jsem neměl rád kvůli jeho stísněnosti (například páchnoucí spolucestující pět centimetrů ode mne).
Ale už párkrát se stalo, že vlak Pendolino nebo EuroCity měl kolem hodiny zpoždění. A já nestihl schůzku, jednou dokonce letadlo. A nějaká kompenzace od Českých drah? Vůbec žádná, jen formální omluva. Proto jsem uvítal postup Student Agency, která při požáru svého autobusu cestujícím nejen vrátila jízdné, ale ještě jim nabídla zdarma občerstvení a kompenzaci za nestihnuté schůzky v Praze.
Vím, že České dráhy se často vymlouvají na to, že se pracuje na koridorech nebo že i na železnici se může vytvořit „zácpa“, podobně jako na dálnici. Ale proboha, to se přece nedá srovnávat. Na dálnici je provoz skutečně dost nepředvídatelný, zatímco na železnici se většinou jezdí podle jízdního řádu a provoz také není natolik silný. A práce na koridorech musí být naplánovány tak, aby k nečekaným zpožděním nedocházelo. Pokud jde o půl roku trvající práce, tak přece nemůže být problém zanést to do jízdního řádu, a cestující tak budou vědět, že přijedou o půlhodiny později.
