Potomek známé rakouské rodiny si oblíbil Prahu
Historie Evropy se nyní odehrává na východě kontinentu. Reformní země musejí být sebevědomější, tak hodnotí současnou situaci člen představenstva Investiční společnosti České spořitelny (ISČS) pro strategické plánování Guntard Gutmann (36). Své nadšení pro nové členské státy unie převádí i do osobního života. Rodilý Rakušan se prozatím nehodlá vracet do své domoviny a nevylučuje, že v Praze zůstane natrvalo. Nešetří obdivem nad tím, jak podle jeho vyjádření Česko zvládlo transformaci: „Vezmu-li v úvahu nepružnost rakouského systému, považuji váš přechod k trhu za senzační.“ Přesto se o některých jejích aspektech vyjadřuje kriticky. „Malá pozornost se věnuje starší generaci a vyváženosti příjmů některých profesí. Průměrný manažer vydělává trojnásobek toho co vysokoškolský profesor. To v Rakousku možné není,“ rozčiluje se Gutmann.
Místo Rothschilda.
Narodil se v Salcburku. Osudy jeho rodiny jsou typickým rakousko-uherským příběhem. Gutmannové získali v roce 1890 od Rothschildů vítkovický hutní konglomerát, který drželi do roku 1945. Jsou také zakladateli známé investiční rakouské banky nesoucí jejich jméno. Přes mírný ústup v posledních letech zůstala rodina Gutmannů v prostředí byznysu dodnes vážená. Dokládá to mimo jiné vyjádření vedoucího EU Oficce České spořitelny Petra Zahradníka: „Guntard je renesanční muž. Musím obdivovat, že člověk zabezpečený na čtyři generace dopředu, byl ochoten vydat se do relativně nestabilní země, jakou Česko donedávna bylo.“
Cesta Guntarda Gutmanna do světa obchodu nevedla přímo. Po maturitě strávil tři roky na Vojenské akademii a dva roky v rakouské armádě. „Bral jsem to jako dobrodružství a sportovní výzvu. Lákaly mě seskoky padákem a alpinismus,“ vysvětluje bývalý poručík. Posléze však zjistil, že tráví v kanceláři více času než v terénu. A to mu nevyhovovalo. Armádu proto opustil a začal studovat právo na salcburské univerzitě. Léta na vysoké škole zakončil doktorandským studiem, které ovlivnila jeho pouta k historii. Za téma disertační práce si totiž zvolil porovnání českého a rakouského daňového práva, týkajícího se příjmů právnických osob. „Česká legislativa ponechává poměrně malý prostor soudům pro interpretaci. To vede k její komplikovanosti, neboť vaše právo obsahuje řadu výjimek. Příčinou je nedůvěra k institucím. Chybí zde dostatečně dlouhá soudní tradice,“ poznamenává ke své dřívější specializaci.
Ráj bohatých starců.
Zaměření na daně přineslo Gutmannovi i první zaměstnání. Během studií, z nichž strávil část na Karlově univerzitě, pracoval jako daňový poradce v pražské pobočce společnosti Deloitte & Touche. Po návratu do Salcburku v roce 1996 mu byla nabídnuta pozice v privátním bankovnictví u Erste Bank. „Salcburk je bankovní město, takový malý Frankfurt. Rakousko totiž představuje malý daňový ráj. Zdanění úroků ve výši 25 procent je zároveň i dědickou daní. Proto se starší movití lidé v Rakousku rádi usazují a investují do dluhopisů. Jejich dědici později nemusí platit dodatečnou dědickou daň. Známým příkladem je hutní magnát Friedrich Flick nebo Ferdinand Porsche,“ dodává Guntard Gutmann.
Po Salcburku následovala Vídeň, kde vydržel do roku 2000. V té době Erste Bank koupila Českou spořitelnu a hledali se manažeři se vztahem k Česku. „Díky svému původu je výborným znalcem české i rakouské mentality. Navíc je velmi nezávislý a říká lidem, co si myslí, ať se jim to líbí, nebo ne. To byly vlastnosti, které jsme potřebovali,“ vysvětluje důvody vyslání Guntarda Gutmanna do tuzemska ředitel Správy aktiv a Privátního bankovnictví Erste Bank Wolfgang Traindl.
Hlavně nepřemlouvat.
V Praze Gutmann zjistil, že Češi investují ve srovnání se západní Evropou konzervativně a krátkodobě. „Osmdesát procent investic je uloženo v produktech peněžního trhu, zbytek v dluhopisech a něco málo v akciích. V Rakousku je to naopak, přičemž bondy tvoří sedmdesát procent. Čeští investoři mají kratší horizont. Investiční historie se tu teprve rodí,“ říká člen představenstva ISČS. Přesto nechce tuzemské klienty své společnosti ke změně zvyklostí přemlouvat. „Spíše je nutné identifikovat zatím třeba i skrytou poptávku po dlouhodobějším investování a klientovi přiřadit vhodný rizikový profil. Kdybychom to dělali násilím, můžeme klienta ztratit,“ soudí Gutmann. Tuzemsko neznamená pro rakouského rodáka jen možnost podílet se na vývoji české ekonomiky. Jeho rodina kdysi vlastnila vinice ve známé vinařské oblasti Wachau, takže Gutmann dokáže ocenit kvalitu moravských vín. „Myslím, že zdejší producenti zažívají dobré období a časem by mohli konkurovat těm rakouským. Výhodou jižní Moravy jsou dobré podmínky a dostatek slunce, což bývá v Rakousku problém. Tyto okolnosti nahrávají především produkci kvalitnějších sladkých vín s vyšší přirozenou cukernatostí. Zaměří-li se jižní Morava na kvalitní hodnotná vína, měla by být úspěšná,“ domnívá se Guntard Gutmann.
