Tak nám poradenská společnost Bisnode opět zveřejnila svoje analýzy toho, kolik tady čínští investoři, tolik přivolávaní českými politiky v čele s prezidentem Milošem Zemanem, utratili. Mediální divize pražské kavárny pochopitelně pociťuje nemalou radost z toho, že objem čínského kapitálu upsaného v základním jmění českých firem za rok od návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga klesl o 198 milionů korun na 5,5 miliardy. Celkový počet tuzemských firem s čínským vlastníkem se snížil o 35 na 2101. V pomyslném žebříčku největších zahraničních majitelů Čína zůstává na 22. příčce, jak konstatuje Bisnode.
S trochou nadsázky lze říct, že čínský prapor před ztrátou glancu na poslední chvíli zachránila únava zakladatele Mountfieldu Josefa Drbohlava, který se po letech budování největšího českého řetězce obchodů se zahradní a bazénovou technikou rozhodl prodat svůj 71,1procentní podíl společnosti Eurasia Development Group Limited, sídlící v Hongkongu. Jinak by čínský kapitál v Česku nikoli vzkvétal, ale povážlivě chřadl prohlášením nejvyšších ústavních činitelů navzdory.
Zlomyslný ekonom by také mohl říct, že korelace mezi propagandou a investičním přílivem je vyloženě negativní, kdyby si zároveň nepřiznal, že ona tam asi nebude příčinná souvislost. Protože kdyby byla, bylo by to obzvláště truchlivé: v zásadě by to znamenalo, že rektoalpinismus je odměňován tím méně, čím intenzivněji je pěstován.
V týdeníku Euro jsme se nikdy netajili jistým skepticismem, pokud jde o žonglování s velkými čísly, zvlášť když politický motiv Hradu, jak prodat opravdu výraznou změnu orientace politiky vůči Číně, byl jasný od samotného počátku. Navíc počítání investic čistě podle základního jmění továrny, a ještě k tomu podle deklarovaného domicilu opravdu nemá tu správnou vypovídací schopnost. Vezměte si, že druhým největším investorem v Česku je Nizozemsko, což je ve skutečnosti jen schránka pro investice nejrůznější provenience, přičemž velký podíl na tom budou mít samotní Češi, které do nizozemských „bévéček“ a „envéček“ lákají výhodné daňové sazby pro off shore společnosti.
Nicméně i kdybychom připustili, že čínské investice jsou ve skutečnosti třeba pětinásobné, pořád by to nebyla žádná sláva. Teprve opravdu velká transakce, třeba avizovaný vstup čínského investora CRRC Zhuzhou Locomotive do Škody Transportation, by přinesla zásadní obrat – a nejen ve statistikách.
Co si budeme povídat, o to větší by to vyvolávalo obavy z ovlivňování české politiky Číňany. A politika a byznys spolu v Číně souvisejí ještě podstatně silněji než kde jinde. Vláda dovede nechat pocítit svůj hněv nad „nesprávným a mylným postupem“.
Kdo tomu nechce věřit, tak ať se podívá na prázdnotou zející samoobsluhy jihokorejského konglomerátu Lotte v Číně poté, co Lotte souhlasil s výměnou pozemků v Jižní Koreji, na nichž bude instalován americký protiraketový systém THAAD. Jihokorejci souhlasili s jeho umístěním proto, že se bojí nepředvídatelného Kimova severokorejského režimu, ale Číňany zlobí, že narušuje strategickou rovnováhu v oblasti. (Podle vojenských odborníků skutečně umožňuje lépe sledovat nejen severokorejské, ale i čínské a ruské mezikontinentální balistické rakety ICBM.) Takže čínská média spustila vlasteneckou ofenzivu v podobě výzev k bojkotu všeho jihokorejského. A sámošky jsou prázdné, ne že ne.
Čínské přísloví tuhle taktiku popisuje tak, že je třeba zabít kuře (jihokorejské investory), abyste postrašili opici (Spojené státy).
Můžete říct, že vytrestat mohou podstatně lépe někoho, kdo investuje u nich, než když oni investují venku. Jenže jste o tom přesvědčeni v případě investic do něčeho opravdu významného pro život kuřete? Českého kuřete, nejen toho z Vodňan.
