Výsledky českých voleb obvykle stačí jako definitivní důkaz, že je potřeba zásadně revidovat současnou podobu západní demokracie. Počátek června přesto přispěl postupující mentální době ledové pár hektolitry tekutého dusíku. Český národ si poprvé zvolil nejhezčí automobil roku.
Bůhví, proč má mít zrovna posuzování designu vozů něco společného s politikou. Pokud by se v referendu rozhodovalo o nejkrásnější ženě, nevyhrál by Přemek Podlaha, a v soutěži o gastrolahůdku roku by asi jen těžko zvítězil BigMac. Ostatně i saka od Gucciho působí o něco přitažlivěji než výtvory C&A a Nivea není totéž co Chanel číslo 5. Jenže jakmile dojde na volby, začínají se objevovat výrazy jako „nejmenší zlo“, a když se má hlasovat o nejhezčím automobilu, vyhraje to Octavia Combi.
Jistě, kombík z Mladé Boleslavi má na rozdíl od politické reprezentace této země leccos do sebe. Lépe se na něj kouká a člověk se za něj nestydí. Ani to, že nestojí tolik peněz, ho však pro výsadní pozici v designové soutěži nekvalifikuje. Zvlášť když jeho tvary v sobě mají stejné množství ladnosti jako zubní kartáček. Funkční automaticky neznamená krásný. A octavii Le Corbusier nenavrhoval.
Octavia Combi dostala od hlasujících přes 46 tisíc esemesek, zatímco druhé Ferrari F430 o polovinu méně. Porovnávat vzhled obou vozů zní jako první bod v příručce nejzbytečnějších věcí ve vesmíru, protože i pětadvacátá Toyota Aygo se do historie designu zapíše výrazněji než letošní vítěz.
Člověk se může chlácholit představou, že všech čtyřiadvacet tisíc zaměstnanců Škodovky dostalo nadstandardní úkol. Jenže tak to není. Pojítkem mezi politikou a anketou o nejhezčí automobil roku je fatální nedostatek fantazie, který západní demokracii zabije. Rychlost kolony holt určuje její nejpomalejší článek. Demokracie je mrtvá, nejhezčí auto roku podle magazínu E8 je Maserati MC12.
ČLÁNKY DO MAILU