V průběhu času vlivem přirozeného vývoje i nekvalifikovaných, či naopak až moc kvalifikovaných úprav zde vznikl systém, kdy náklady na administraci exekucí jsou reálně nevymahatelné a původní věřitel pak vůbec nemá nárok ani v případě, kdy opravdu nešlo o nějakého lichváře. Vše začalo před řadou let, kdy se z bagatelních pohledávek, třeba pokut za jízdu na černo, stal zlatý důl. Vymahačům se vyplatilo odkupovat je za sto i více procent jejich nominální hodnoty, protože dlužník pak platil násobky původního dluhu. Jenže množství lidí, kteří se tak dostali do situace, kdy už platit nemohou, narostlo natolik, že vznikl sociální problém i problém politický. Úhrn nezaplacených dluhů ve výši bezmála čtvrt bilionu, z čehož významnou většinu tvoří náklady na vymáhání, je absurdní. Systém je nastavený na generování zisku z vymáhání a nikoli pro uspokojení věřitele. Dlužníka uvrhává do celoživotní pasti a dělá z něj potravu pro hyeny. Koncept oddlužení, kdy nějaký soudce bude posuzovat po pěti či sedmi letech, zda se dlužník snažil, a dluhy mu pak smaže, přičemž něco dostane vymahač, ale na věřitele nezbude nic, neřeší ekonomicky zvrácenou podstatu masového rozšíření osobních insolvencí.
Bez zabití hyeny, tím, že se změní systém vymáhání a ekonomické motivace jeho účastníků, se na současném stavu prakticky nic nezmění.
Půjčování peněz ale bude vždy poněkud riskantní činnost. A zvláště v oboru nových technologií, jak ukazuje text týkající se výroby převratných baterií HE3DA, kde po bombastickém rozjezdu přicházejí pochybnosti a skepse. A je logické si klást otázku, zda je to jen vinou komunikačních chyb autorů projektu, nebo je za tím přehnané očekávání.
Ale ne vždy jde jen o peníze. Poměrně přesvědčivě to dokumentuje náš výlet do Severní Karoliny za invazí agresivních megakomárů týrajících místní obyvatelstvo svou mimořádnou schopností využít důsledky záplav po hurikánu Florence pro své extrémní rozmnožení. 9
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
