Zakladateli Cimexu české úřady obstavily bankovní účty
Vody a tepla Mexického zálivu v Naples na jihozápadě Floridy si už sedmým rokem užívá Petr Lukeš (48), zakladatel koncernu Cimex. K ideálu prázdninové pohody má ale jeho život přece jen trochu daleko. Přes oceán vede lítý boj s represivními složkami českého státu. Podnikateli obviněnému z trestného činu poškozování věřitele - kterého se podle našich úřadů dopustil v roce 1997, kdy jeho Cimex ovládal chomutovské Válcovny trub – byly v Česku na několik týdnů obstaveny tři bankovní účty.
Neblahá vůně purpury.
Prvně na vlastní kůži okusil „pouta“ ke staré vlasti před více jak rokem. 2. prosince 2002 byl z rozhodnutí soudu ve městě Fort Myers zatčen a umístěn do extradiční (vydávací) vazby. Za katrem strávil celé Vánoce i kus nového roku. 8. ledna jej na kauci propustili do domácího vězení (s lokalizačním náramkem na noze). Přesně o čtyři měsíce později americký soudce žádost České republiky o vydání zamítl. Shledal totiž, že činy, kvůli kterým Češi Lukeše stíhají, nespadají v USA do trestního práva, ale do práva civilního. Podmínka dvojí trestnosti, o které hovoří stále platná československo-americká úmluva z roku 1925 o vzájemném vydávání zločinců, tak nebyla naplněna. Jestliže si ale Petr Lukeš myslel, že vánoční svátky roku 2003 budou pro něj klidnější, přepočítal se. „Devatenáctého prosince státní zástupce Jaromír Jindřich napsal a podepsal usnesení, na jehož základě mi zablokoval veškeré finanční prostředky na několika účtech v tuzemských bankách,“ rekapituluje podnikatel pro týdeník EURO závěr loňského roku. Jak v dopise zaslaném elektronickou počtou dodal, blokace se netýkala jenom jeho, ale i paní Jany Sobotové (životní i obchodní partnerky, s níž v USA pobývá). Ta má, jak Lukeš říká, k těmto účtům „historicky podpisové právo a na tyto účty dostává veškeré příjmy plynoucí z České republiky“.
Peníze za byt nepřišly.
Rodák z Kašperských Hor, který větší část života prožil „na place“ v karlovarských hotelích, poznal, že něco není v pořádku, až 23. prosince: „Dozvěděl jsem se o tom zprostředkovaně, když jsme snad poprvé v životě nezaplatili včas obchodnímu partnerovi dohodnutou částku. Partner se informoval v České spořitelně, proč mu nepřišly paní Sobotovou prokazatelně odeslané peníze na nákup bytu v Karlových Varech, a pracovníci banky mu na přepážce řekli, že účet je zablokován policií.“
Státní zástupce Jaromír Jindřich, dozorující celý případ, pro týdeník EURO potvrdil, že dal pokyn k zablokování kont. „Vždyť ani nikdo jiný než státní zástupce o tom nemůže rozhodnout. Takovýto krok se provádí pro účely náhrady škody. Vycházel jsem se z toho, že poškozených věřitelů je tam několik, přičemž jsem měl k dispozici návrh jednoho z nich na zajištění peněžních prostředků,“ vysvětluje.
Udělali mi to naschvál.
Jak Lukeš uvádí, státní zástupce své usnesení zdůvodnil starou žádostí České správy sociálního zabezpečení z poloviny roku 2000 o zajištění majetku na úhradu její pohledávky ve výši 200 milionů korun (z neodvedeného pojistného v Chomutově).
Podnikatel se domnívá, že o prosincovém zablokování peněz bylo rozhodnuto záměrně: „Státní zástupce správně předpokládal, že právě toto období je pro nás nejchoulostivější a načasoval své usnesení tak, abych nemohl platit svým advokátům, obchodním partnerům, nájemné a inkaso, školné pro děti, alimenty, účty za používání kreditních karet, účty za objednanou dovolenou a mnoho dalších plánovaných a slíbených plateb.“
Lukeš má však už opět k penězům přístup. Proti usnesení podal stížnost a Vrchní soud v minulých dnech rozhodl v jeho prospěch. „Soud konstatoval, že pro tento úkon nebyly podmínky. Nepřísluší mi jeho rozhodnutí komentovat,“
přiznává neúspěch akce státní zástupce Jindřich.
Dvě cesty k ničemu
Dokončení vyšetřování „chomutovské kauzy“ podle státního zástupce Jaromíra Jindřicha stále brání jediný důležitý procesní úkon – výslech obviněného Petra Lukeše, někdejšího předsedy dozorčí rady VT Chomutov (obviněno je i pět jeho spolupracovníků).
České orgány se již v polovině roku 2002 obrátily na americkou justici se žádostí o právní pomoc. Dožádání touto cestou však zatím nepřineslo výsledek. Loni na podzim se Lukešův obhájce Vítězslav Květenský se státním zástupcem dohodl, že požadovaný právní úkon by mohl být uskutečněn prostřednictvím našeho honorárního konzula na Floridě. „Ovšem ani tato cesta nebyla zatím úspěšná, respektive nemám zprávy o tom, že úkon byl vůbec nařízen,“ uvedl Jindřich. „Avizovaný výslech, přestože jsem o něj prostřednictvím svého advokáta žádal, se dosud nekonal a nic nenasvědčuje tomu, že by se v blízké budoucnosti konat měl,“ komentuje situaci Lukeš, který již dříve prohlásil, že využije svého práva nevypovídat. Ovšem i toto stanovisko musí být řádně zaprotokolováno.
